Zlatokvětý štědřenec
Štědřenec každého zaujme zejména na jaře, v květnu a červnu, kdy jeho dlouhé zlatožluté hrozny doslova rozzáří své okolí. Dříve se mu také říkalo štědřenec zlatý déšť, což pěkně vystihovalo jeho krásu.
Dva druhy – různé květy
Nejčastěji se štědřenec pěstuje jako vícekmínkový stromek či volně rostoucí keř. V zahradnictvích se ale setkáte i s typem roubovaným na kmínku. V českých zahradách se pěstují dva druhy, které se od sebe liší charakterem květů. Štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) má květy kratší (kolem 20 centimetrů), ale hustší a výraznější. Květy štědřence Watererova (L. x watereri) bývají sice dlouhé až půl metru, ale jsou řidší, a barevný dojem z nich proto není tak silný.
Milovník slunce
Štědřenec vyžaduje slunečné místo s propustnou půdou s vyšším obsahem vápníku, vyrovná se ale téměř s každou půdou horší kvality, není náročný. Bohužel se špatně přesazuje, proto mu dobře vyberte trvalé místo. Řez snáší špatně, nevhodně rostoucí větve je však možné v zimě či předjaří odstranit.Díky své výrazné barvě se štědřenec využívá jako solitérní rostlina, často se vysazuje i v městských parcích. Pěkný je také v kombinaci s dřevinami kvetoucími v odlišné barvě, například s nenáročnou meruzalkou krvavou nebo kdoulovcem. Nezapomeňte ale, že jde o jedovatou rostlinu, která by neměla růst v sousedství dětských koutků.
Nenáročný na péči
Sázejte na podzim mladé rostliny se dvěma až třemi výhony, nejlépe pěstované v kontejneru. Vysokokmenné stromky štědřence s kmenem vysokým až dva metry, dvakrát až třikrát přesazované, vysazujte zásadně s dostatečně velkými zemním balem a s co nejméně poškozenými kořeny.
Štědřence řežte v prvních dvou letech, abyste vytvarovali korunu, pak už – pokud to není nutné – neřežte vůbec. Zmlazování přestárlých rostlin není vhodné, protože po hlubokém řezu již neobrostou novými výhony, naopak seřezané větve napadá dřevokazná houba, která vniká do dřeva a způsobuje odumírání celých větví.
Další příbuzní
Mezi dřevinami a polokeři z čeledi bobovitých najdete i mnoho dalších nenáročných druhů, které se snadno vyrovnají s různými nedokonalostmi míst, na nichž rostou. Jde třeba o známý akát, ale i janovec, jehlici trnitou či málo povědomý netvařec. Odolnost této čeledi je daná i faktem, že rostliny dovedou nedostatek živin částečně vyrovnat pomocí hlízkových bakterií na kořenech.
