Už teď myslete na trvalky
Spolu s dřevinami tvoří trvalky základní strukturu zahrady a uplatní se na suchém prostranství, pod stromy, u vody nebo ve skalce, v souvislém porostu, jako obruby i solitéry. Mají zkrátka mnohostranné využití.
Osazovací plán
Prim hrají samozřejmě v trvalkovém záhoně. Jeho výsadbu plánujte tak, aby na něm po celou vegetační dobu něco kvetlo. Při ladění barev a tvarů rostlin vám pomůže kalendář doby květu, který nechybí v žádné kvalitní knize pojednávající o trvalkách. Najdete v něm nejen informace, kdy která rostlina kvete, ale také jakou barvou a v jaké výšce. Do přední části záhonu se obvykle vysazují polštářovité nebo nízké trvalky či kultivary, které mohou růst i ve skalkách. Za tento lem patří středně vzrůstné druhy, mezi něž ale mohou prorůstat i trvalky z přední řady nebo naopak vyšší solitéry. Zadní okraj je vyhrazen nejvyšším trvalkám, keřům a zakrslým dřevinám. Právě dřeviny často tvoří kostru výsadby. Barvu a jas vnesou do porostu vhodně vybrané letničky a dvouletky, různorodost zase traviny s kapradinami. Zjara se o barevnost záhonu postarají cibuloviny vysazené nejlépe ve skupinách.
Příprava půdy
Půdu k výsadbě vyberte propustnou. Pořádně ji zkypřete, pro větší trvalky až do hloubky dvou rýčů, protože rostliny v ní porostou mnoho let, pečlivě vytrhejte plevel a doplňte vyzrálým kompostem. Při sázení ponechte jednotlivým trvalkám dostatek místa, aby se mohly rozrůstat nad zemí i pod ní.S výsadbou trvalek je nejlepší začít už na podzim. Tehdy můžete také příliš se rozrůstající trvalky dělit a přesadit na nová místa. Pouze u rostlin kvetoucích na podzim raději počkejte s výsadbou a přesazováním až na jaro. Pokud jste ale na podzim zaváhali, nevadí, vysaďte trvalky v nadcházejícím jaře, maximálně letos nepokvetou.
Výběr rostlin
Kromě barvy a doby květu a výšky rostliny zohledněte při volbě druhu, které trvalky se hodí na výsluní nebo naopak do stínu.
Slunce miluje řada trvalek. K nejznámějším náleží denivka, kopretina, krásnoočko, hvězdnice, kokarda, hlaváč, chrpa, jirnice, mák, mnohokvět, orlíček, pivoňka, plamenka, řebříček, stračka, šuškarda, třapatka nebo lupina a další.
Stínomilných trvalek je méně. Patří mezi ně například čemeřice, bohyška, kakost, kontryhel, plicník, srdcovka nebo škornice a jiné. Vysazují se nejčastěji pod keře, stromy a do jejich obrub.
Občasná péče
Po odkvětu odstraňujte zbytky květů, aby se rostliny nevyčerpávaly tvorbou semen. Některé druhy je vhodné po odkvetení seříznout, mnohdy je to přiměje znovu vykvést.
Je-li to nutné, přihnojujte trvalky jednou za rok vyzrálým kompostem. Pokud použijete průmyslová hnojiva, nepřehnojte je dusíkem – přerůstaly by, rozklesávaly se, málo kvetly, byly méně odolné proti chorobám a škůdcům a v zimě vymrzaly.
K závlaze trvalek obvykle postačí srážky – déšť, sníh a rosa. Pouze v prvním roce po výsadbě a během sušších období rostliny zalévejte. Množstevní nároky mají jednotlivé druhy odlišné, vždy se ale snažte používat dešťovou vodu.
Trvalkový záhon průběžně odplevelujte. Důležité je to zejména před výsadbou a pak po ní, dokud se rostlinný porost zcela nezapojí.
V zimě hrozí trvalkám holomrazy, proto je chraňte chvojím nebo vrstvou listí. Na jaře tuto přikrývku odstraňujte postupně, aby nedošlo k poškození rostlin slunečními paprsky.
