Staré odrůdy hrušní
‚Madame Verté‘
Zrod této ceněné belgické odrůdy se datuje do roku 1810. Na počátku roste silně, později méně. Proto se dá pěstovat i v nižších pěstitelských tvarech, roubovaných na semenáčích. Navzdory slabému růstu má sklon k zahušťování, proto se u ní doporučuje dvojstupňový řez. Nejlépe se jí bude dařit v teplých jižních až středních polohách, kde dobře dozrají plody. Vyžaduje kvalitní půdu, v době sucha i zálivku. Výborně odolává houbovým chorobám, celkem dobře zvládá strupovitost, má ale sklon k hnědnutí dužniny během skladování. Květy jsou citlivé na jarní mrazíky. Do plodnosti vstupuje ‚Madame Verté‘ brzy, sklizeň je pravidelná a bohatá. Řadí se mezi pozdní odrůdy, hrušky začínáte trhat v poslední dekádě října, dozrávají od prosince do února. Bývají malé až střední, základní zelený odstín překrývá skořicově zabarvená rzivost. Křehká a rozplývavá dužnina má šťavnatou, sladkou a aromatickou chuť.
‚Avranšská‘
Jde o velmi starou odrůdu původem z Francie, kde se pěstuje už od 18. století. Je známá i pod názvem ‚Gute Luise‘ (Dobrá Louisa). Dává spoustu hrušek, které výborně chutnají. Tvoří vysoké stromy s jehlanovitou korunou. Potřebuje hluboké výživné půdy a místo chráněné před větrem i mrazem. Pokud jí dopřejete vhodné podmínky, bude dobře odolná proti strupovitosti, naopak na vlhčích místech a při chladnějším počasí touto chorobou trpí. Odrůda plodí pravidelně a hodně. Středně velké, u větších stromů spíš drobnější plody mají krásnou barvu slupky, která přechází od zelené přes žlutou až po zářivě červenou, na povrchu s výraznými lenticelami. Žlutavá dužnina je šťavnatá a má natrpklou, sladce kořenitou chuť. ‚Avranšská‘ se řadí mezi zimní odrůdy, hrušky sklízíte na přelomu září a října. Bohužel rychle dozrávají a nelze je dlouho skladovat. Hodí se však na kompotování.
‚Boscova lahvice‘
Tato odrůda patří mezi nejstarší a nejchutnější světové odrůdy, které se pěstují dodnes. Objevena byla náhodou už roku 1826 jako semenáč v lese ve Francii, odkud se rychle rozšířila do všech oblastí, kde se hrušně pěstovaly. Stromy rostou středně silně a tvoří pyramidální, později rozložité světlé koruny. Proto by měly mít kolem sebe hodně místa, třeba ovocné stěny se pro ně vůbec nehodí. Není sice náročná na půdu a podmínky, ale čím lepší místo jí dopřejete, tím více a větších hrušek sklidíte. ‚Boscova lahvice‘ je cizosprašná, vhodnými opylovači jsou například odrůdy ‚Hardyho‘, ‚Clappova‘, ‚Červencová‘, ‚Madame Verté‘ či ‚Konference‘.
Velké plody pravidelného tvaru dozrávají na přelomu září a října, skladovat se dají přibližně dva měsíce. Mají zlatožlutou barvu s typickým bronzem. Dužnina je jemná, máslovitá, rozplývavá a šťavnatá, vynikající sladké kořenité chuti. I když jde o jednu z nejstarších odrůd, na zahrádkách se stále hodně pěstuje.
‚Clappova‘
Tyto hrušně rostou bujně a tvoří mohutnou, středně hustou korunu. Pokud stromu vyberete vhodné místo, bude vysoce odolný proti mrazu i chorobám. Je cizosprašný, mezi vhodné opylovače patří odrůdy ‚Williamsova‘, ‚Boscova‘, ‚Solanka‘ či ‚Madame Verté‘.
‚Clappova‘ začíná plodit poměrně pozdě, ale poté dává pravidelně bohatou úrodu. Jde o letní odrůdu, dozrává ve druhé polovině srpna, hrušky se skladovat nedají, proto je musíte zhruba do týdne sníst nebo zavařit. Mají pěkný tvar, bývají velké, jejich slupka je hladká, citronově žlutá s jasně červeným líčkem. Velmi šťavnatá dužnina potěší máslovitou a příjemně kořenitou chutí.
‚Hardyho‘
Bujně rostoucí stromy pyramidálního tvaru mohou mít výšku až osm metrů, dožívají se vysokého věku. Pěstují se hlavně v nižších a středních polohách, nevadí jim ani místo na větru, horší půda, snesou i sušší písčitá stanoviště, výborně odolávají mrazům. Ovšem špatné podmínky zhoršují chuť plodů. Strom výborně odolává vůči houbovým chorobám, nenapadají ho ani škůdci. Květy nepoškodí nepříznivé počasí, odrůda je dobrým opylovačem. K přednostem ‚Hardyho‘ patří pravidelné a vysoké sklizně už brzo po vysazení. Kuželovité, často nesouměrné hrušky bývají středně velké až velké, v průměru váží kolem sto gramů a dozrávají začátkem září. Zelená slupka se během toho mění na žlutou a rzivou s výraznými lenticelami. Jemná, máslovitá a velmi šťavnatá dužnina výborně a sladce chutná. Plody jsou velmi odolné proti otlačení.
‚Williamsova‘
Jde o náhodný semenáč, který byl objeven v Belgii už v roce 1770 a postupně se rozšířil do celého světa, kde si získal velkou oblibu a tu si udržuje dodnes. Pěstuje se i pod názvem ‚Williamsova čáslavka‘. U nás se objevila v roce 1954 a jde o nejčastěji zastoupenou letní hrušeň, setkat se můžete i s jejími klony, populární je například červenoplodá mutace známá jako ‚Williamsova červená‘ z roku 1938. Odrůda je odolná proti strupovitosti, nijak zvlášť ji nenapadají ani škůdci. Nevýhodou je ale citlivost na zimní mrazy. Proto se doporučuje pěstovat jen v teplejších a středních polohách.
Patří mezi pozdně letní odrůdy, plody se sklízejí koncem srpna, skladovat se dají asi měsíc. Strom brzy vstupuje do plodnosti, úroda je vysoká a pravidelná. Hrušky mají typický kuželovitý tvar, jsou středně velké až velké, v plné zralosti získávají zářivě žlutou barvu. Vynikající máslová a silně aromatická chuť patří vůbec k těm nejlepším. Proto se ‚Williamsova‘ i nadále pěstuje ve velkém. A pozor, je ideální pro přípravu destilátů!
