Nová chalupa s krytinou v barvě břidlice vyrostla v místě dřívějšího dvora; je propojena nižší otevřenou přístavbou se stodolou. foto: Petr Zhoř

Směrem ke slunci

Příběh pana Jaroslava a jeho rodiny se podobá mnoha dalším, o nichž jsme psali. Léta vyjížděli se známými po republice a nějakou chalupu si vždy pronajali. Ale před několika lety začali uvažovat o koupi vlastního stavení. „Chtěli jsme si je užívat nejen o prázdninách, mít k dispozici místo pro odpočinek i setkávání s rodinou a přáteli a dcerkám, v té době ještě předškolačkám, nabídnout bezpečný prostor pro hry,“ vysvětluje náš hostitel. Po roce hledání objevili na internetu zmíněnou chalupu. Fakt, že obec Růžená, kde stojí, je necelých padesát kilometrů od jejich bydliště, uvítali. Věřili, že dají zanedbanou, neudržovanou stavbu tím rychleji do pořádku…

Nepochopitelná stavba

Nevzhledná kamenná chalupa utopená v terénu a podmáčená spodní vodou z nedalekého potoka byla více než deset let prázdná. Stará paní, která ji obývala, se odstěhovala k synovi do Jihlavy. „Bylo jasné, že rekonstrukce bude náročná. Základy nebyly vůbec izolované, prkna pod linoleem byla napadená houbou a hmyzem a stěny pokrývaly skoro do dvou metrů zelenošedé výkvěty plísně. Přesto jsme usedlost, k níž patřila také velká stodola, v září roku 2016 koupili.“

Po zralé úvaze však noví majitelé došli k závěru, že by vlastně nešlo o rekonstrukci, ale o přestavbu včetně nových základů – a rozhodli se chalupu zbourat. „Byl to nepochopitelný, natřikrát přestavovaný slepenec tvořící se stodolou nepravidelné ‚U‘. I dispozičně bylo stavení na nic. Obytné místnosti byly situovány do dvora, na sever, a k jižnímu slunci byla stavba otočená vysokou zdí s jedním nevelkým oknem. Nakonec tomu naši předchůdci dali ránu někdy v osmdesátých letech, kdy ve světnici a kuchyni vybourali klasická okna a osadili tam trojdílná,“ ukazuje Jaroslav staré fotky.

Stodola stojící při silnici má v obou štítech původní větrací otvory. Bývala nahozená celá, ale takto kontrastně se majitelům líbí více. foto: Petr Zhoř

Radikální změna

Stavby se ujala také firma Tradiční chalupy a komunikace i spolupráce s nimi fungovala velmi dobře. „V lednu 2017 jsme vše odsouhlasili. Bourat a stavět se začalo v létě a za rok bylo hotovo.“

Na kuchyňský ostrůvek navazuje velký jídelní stůl se sedmi židlemi. foto: Petr Zhoř

Starý materiál v nové roli

Zbytky z bouračky zůstaly prakticky na místě. Hodily se na srovnání a vyvýšení terénu, kde je dnes dvůr. „Vybírali jsme z té směsi materiálu kameny, které jsme chtěli použít na dlažby i na stavbu ohradních zdí. Byla to veliká chalupa, nemuseli jsme nic dokupovat. Pak přivezli chlapi z jihlavské firmy Zakládání a údržba zahrad hlínu a zaseli trávníky. Michal Emmer, s nímž se známe už z jiných akcí, nám udělal projekt celého venkovního prostoru,“ informuje Jaroslav.

Na bývalém dvoře začala vyrůstat chalupa z tvárnic Porotherm, samozřejmě v tradičním stylu, jak inzeruje už název stavební firmy. Mezi betonovými pásy základů je uložená izolace proti vlhkosti, na betonovém potěru ještě vrstva tepelněizolační, následuje podlahové topení a dlažba. „Radiátory by ve světnici rušily. Navíc je tam velké francouzské okno, kterým se vychází přímo na dvůr. A pořád se zouvat kvůli dřevěné podlaze? To by se nechtělo nám ani našemu pejskovi, entlebuchovi Capymu,“ usmívá se chalupář.

U jídelního stolu se bílé židle střídají s hnědými, což vypadá dobře. foto: Petr Zhoř

Okna i dveře jsou tmavě zelené a vyjímají se v bílé vápenocementové omítce. Ostění a nároží jsou měkce zaoblená. „Pařilovi chlapi to dovedou. Hodně lidí, když sem přijede poprvé, nevěří, že to není stará chalupa,“ říká majitel. Je spokojen i s volbou krytiny v barvě břidlice. Na chalupě i na stodole je vláknocementová, ale na obytném stavení jsou honosněji působící šablony a na stodole prostší vlnitá varianta. „Tak to vždycky bývalo a má být,“ zdůrazňuje.

Kamnům sluší kombinace lahvově zelených kachlů a zděných částí. Dveře mezi síní a světnicí mají nejen prosklení, ale nahoře ještě tradiční světlík. foto: Petr Zhoř

Prostor pro setkávání

Stavební práce skončily v září roku 2018. Chalupáři však nezaháleli ani v jejich průběhu. Třídili a čistili kameny, dělali laťkové oplocení okolo pozemku a zároveň diskutovali s panem Pařilem o uspořádání interiéru. „Tady dole jsme chtěli mít velký potkávací prostor,“ provází nás Jaroslav světnicí, která měří téměř 60 metrů čtverečních. Při levé stěně vedle velkých dveří do dvora je hlavní sestava kuchyňské linky ze světlého dřeva, u štítové stěny má výsadní místo velký jídelní stůl navazující na kuchyňský box a kousek od něj je poblíž kachlových kamen ještě jedno posezení, s pohodlnými ratanovými křesly. Vlevo od kamen vede schodiště vzhůru do patra.
„Zařízení bylo zcela v naší režii. Kuchyňku dělal pan Indra, truhlář z Velkého Beranova, s nímž jsme spolupracovali už na jiném projektu. Mojí profesí je totiž starat se o objekty,“ dodává na vysvětlenou. „V lince máme zabudované spotřebiče včetně myčky, jsme trochu pohodlní a nechceme si pobyt ,užívat‘ nad dřezem. Stůl i některé další vybavení jsme vybírali v IKEA.“

Barevnost místnosti je velmi příjemná, bílé stěny a strop doplňuje klidná kresba dubového dřeva. S jeho tónem koresponduje i podlahová krytina. „Chtěli jsme s manželkou, aby to tady bylo přírodní. Hodně dřeva, ale ne moc tónů. Do toho zelená okna a dveře, které mají prosklení a větračku podle starých typů. Jsou natřeny voskovou lazurou,“ pohladil chalupář sametový povrch dřeva.

Použití starých trámů v moderní koupelně působí harmonicky. foto: Petr Zhoř

Všichni chtějí na pec

Tmavě zelené jsou i kachle kamen s prostorným zápecím, které si prý vždycky zaberou děti. Ty stavěl na doporučení pana Pařila kamnář Flesar. Umístil je šikovně vedle schodů, takže teplo stoupá i nahoru, do čtyř malých ložnic v podkroví. „Když hřejí kachlová kamna, je podlahové topení zapnuté jen v koupelnách. Koupelny jsou v přízemí i v patře a dole je v síni pod schody ještě samostatný záchod,“ vede nás majitel dveřmi vpravo od kamen do síně. „Tady dole je elektrokotel a teplovodní podlahové topení, které se dá v místnostech samostatně ovládat. V patře jsou radiátory a v koupelně elektrické topné rohože. Na splachování a samozřejmě i zalévání zahrady se používá voda z původní kamenné studny, kterou jsme nechali vyčistit. Do kohoutků jde voda z obecního vodovodu,“ uzavírá náš průvodce informační blok.

V ložnicích jsou tmavé vinylové podlahy a nábytek i stěny bílé. foto: Petr Zhoř

Do patra jdeme znovu okolo kamen a obdivujeme nápad využít jako konferenčního stolku staré necky. „Zůstaly tu po našich předchůdcích, jen jsme je oškrabali, natřeli lazurou a zaklopili silným sklem.“ Uvnitř si mezi špunty, které majitele usvědčují z lásky k vínu, hoví kamenná valcha. „Je ještě po mojí babičce. Když jsme prodávali její chalupu ve východních Čechách, zachovali jsme valchu jako rodinný klenot. A sem se dobře hodí. Také jsme přivezli do chalupy pár kousků nábytku z naší chaty. Tatínek je v důchodu, tak si vyhrál s odstraňováním nátěrů.“

Schody do patra jsou dílem místního truhláře pana Poledny. foto: Petr Zhoř

Slavit zatím nebyl čas

V síni a na zápraží našlo místo pár skříněk po předchozích majitelích, nářadí a drobnosti jsou k vidění v místě, kde dříve přisedala ke stodole dřevěná kůlna. Hlavně je tu ale rustikální posezení, připravené na letní setkávání a oslavy. „Na slavení zatím nebyl čas, užíváme chalupu teprve druhým rokem a pořád bylo co dělat. Ale těšíme se, že letos si to vynahradíme. Důvodů bude jistě hodně,“ těší se Jaroslav. „Udělal jsem ze starých vrat i malý kuchyňský kout, abychom pořád nemuseli běhat do chalupy. Prkna jsou kartáčovaná, stejně jako všechny nové trámy uvnitř.“

Podkrovní koupelna je obložena dřevem, které je natřeno zestařovacím způsobem. foto: Petr Zhoř

Se vzhledem dvora jsou chalupáři spokojeni. Do ohradních zdí nechali pro zpestření a rozbití velikých kamenných ploch udělat výklenky, které mají zadní stěny obloženy cihlami. „V jejich základně jsou instalována světla. Když se večer rozzáří, vypadá to parádně,“ pochvaluje si náš průvodce. Přiznává, že jim vyhovuje také osázení záhonků květinami, které nevyžadují skoro žádnou péči a vydrží přísušek. „Jsou tu hlavně bylinky a taky řebříček, šuškarda a další kytky. Jsou obsypány drobným štěrkem, který by měl zcela zmizet v zeleni. Další květiny, které snesou polostín, rostou v zahradě.“ Ta je obehnaná laťkovým plotem a sahá až k potoku. Pod stromy mají děti malý domek se skluzavkou a další potřeby pro hraní a sportování. Mezi keříky jsou nenápadně skryty také čistička a kompostér. Kolem této části zahrady vede od lávky přes potok pěšina. Jaroslav se zdraví a vyměňuje si informace s mužem, který po ní kráčí směrem k silnici. „To byl pan starosta. Je s ním velmi dobrá domluva, ostatně jako s většinou místních. Jsme rádi, vždyť jsme se usídlili prakticky uprostřed vesnice.“

Ze síně se vchází na dvůr i do otevřeného prostoru, kde je venkovní posezení. foto: Petr Zhoř

Byla to radost

Práce, do níž se při stavbě, úpravě okolí i interiérů pustili sami majitelé, bylo hodně. „Byla to radost, tvořivé věci dělá člověk rád,“ konstatuje Jaroslav.

Chalupu si chtějí majitelé užívat nejen ve čtyřech, ale setkávat se tu chtějí také s rodinou a přáteli. „V létě se jezdíme kouknout i někam jinam, tak jsme se rozhodli usedlost částečně pronajímat. Je tu patnáct lůžek a spát se dá i na peci,“ vypočítává chalupář. „Náklady na stavbu a úpravu areálu nebyly malé, hodí se každá koruna.“ Majitelé i návštěvníci chalupy oceňují, že je naproti obchod, nedaleko hospoda, a kdyby se nedej bože něco zvrtlo, k hasičárně je to, co by kamenem dohodil. „Ale o tom by mi přišla hned zpráva i na mobil, venku máme kamery a požární čidla napojená na centrálu EZS,“ informuje Jaroslav.

foto: Petr Zhoř

Hezké výlety nabízí i okolí, např. nedaleký hrad Roštejn, kde je expozice lesnictví, osm kilometrů je do Telče, která byla v roce 1992 zapsána do Světového dědictví UNESCO. „Pro sportovce je hned vedle Telče golfové hřiště a prakticky kolem naší chalupy vede cyklostezka na Javořici, nejvyšší vrchol Vysočiny,“ informuje chalupář. „My jsme všichni cyklisti, tak se těšíme na společné výlety.“
Co zatím trochu přibržďuje výlety nebo odpočinek, je stará stodola. V uzavřené části jsou trámy z krovu staré chalupy, kdyby se někdy hodily. Ale ta levá, otevřená, kde je dnes jen uskladněné dřevo a nějaké nářadí, nedá Jaroslavovi spát. Jak by se ten prostor dal využít? S tím spaním to ovšem není tak docela pravda. Ve venkovské chalupě je klid, navíc tu není televize ani telefonní signál. Ke slovu přicházejí vyprávění a hry, po nichž se melatonin, nutný pro spánek, vyplavuje velmi dobře…

Děti si užívají také zahradu, kde na ně čeká domek se skluzavkou, houpačky a různé lezecké stěny. foto: Petr Zhoř

Dveře v patře jsou také opatřeny zelenou voskovou lazurou. foto: Petr Zhoř