Výhodou těchto hraček je, že si je mohou děti dotvořit

Šít se dá i z papíru

K papíru měla brněnská výtvarnice Lea Chatrná vztah od dětství. Ráda ho skládala, stříhala i lepila. Japonský washi papír, nejkvalitnější druh papíru, který se vyrábí na bambusových sítech tradiční japonskou technikou, objevila teprve nedávno. Inspiroval ji natolik, že zkusila využít jeho výjimečné vlastnosti zcela netradičně.

Vystudovala jste Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, obor tvarování hraček a drobných uměleckých předmětů. Proč jste si ze všech možných materiálů k tvorbě vybrala právě papír?

To, že jsem si vybrala k tvorbě papír, je vlastně náhoda. Mám také ráda práci s textilem. Oba dva materiály mě provázejí od dětství. Papír je dostupný materiál, na jeho zpracování nepotřebujete žádné zvláštní vybavení.

Jak jste narazila na japonský washi papír a čím vás uchvátil?

Na jednom brněnském design marketu jsem potkala papírníka Michala Gorce a jeho výrobky. Tam mě na první pohled nesmírně zaujal nádherně pomačkaný papír. Koupila jsem si všechny archy, co měl, bylo jich osm. Washi papír spojil moje dva koníčky: papír a šití. Jeho specifické vlastnosti dovolují, že se k němu můžete v určitých ohledech chovat jako k textilu.

Co všechno z tohoto papíru tvoříte?

Do skupinky mých výrobků patří oblečení, hračky – dekorativní předměty, pouzdro na tužky, taška a zatím jen okrajově kravaty – krabaty. Pro pány vytvářím motýlky a pro slečny a dámy čelenky.

Z washi papíru vyrábíte také oblečení. Jak vás to napadlo?

Stejně jako u hraček, i tady sehrála roli náhoda. Můj sen z dětství byla papírová bunda. V sedmdesátých letech se k nám vozily zřejmě z Itálie. Moc jsem po ní tehdy toužila. Když jsem si kupovala těch prvních osm papírů, hned jsem věděla, že si z nich ušiji bundu. Byla jsem sama překvapená, jak to krásně „funguje“.

Nejen z textilu, ale i ze speciálního papíru je možné ušít originální hračky

Kromě bundy máte v nabídce i tuniku. Jaký je o ně zájem?

Jsou to specifické produkty a koupí si je ti, kteří chtějí mít něco jiného, výjimečného. Bundičky jsem prodala zatím jen dvě. Jednu si koupila paní kolem šedesátky. Byla nadšena materiálem. Ta pochopila, o co jde. Velmi mile mě překvapila.

A nešpiní se, nerozmoknou?

Washi papír je sice skvělý materiál, ale stále je to papír. Oblečení je „frajerská“ záležitost. Jeho trvanlivost a odolnost proti rozmočení a ušpinění lze zvýšit impregnačním sprejem na látky. Já sama bych se nebála například bundu velmi jemně ručně vyprat.

Rybičky si mohou děti nejprve pečlivě rozstřihat, a poté podle fantazie domalovat

Ruční papír je vzácný a drahý. Daří se vám využít všechen materiál?

Washi papír není opravdu nejlevnější, ovšem, je to ruční práce. Vše navrhuji tak, abych využila celý formát papíru, který dodnes nakupuji u Michala Gorce. Snažím se tak respektovat materiál. Také je to návrat k tomu, co jsem se naučila ve škole.

Hračky, které vyrábíte, jsou určeny k vlastnímu dotvoření. Předpokládám, že takto obdarované dítě bere hned pastelky do ruky a pouští se do práce… Je tomu tak?

Pokud jsem měla tu možnost být u obdarovaných dětí, bez zábran vzaly do ruky fixky a začaly hned tvořit.

Také tento školní penál či pouzdro na pastelky je z ručního papíru

Kdo vlastně má o tento druh hraček zájem?

Samozřejmě, že jsou to hlavně rodiče, kteří hračky kupují pro svoje děti. Často i samotné děti projeví zájem. Na všech prodejních akcích zdůrazňuji, že moje výrobky nejsou určeny jen pro děti. Nabádám i „dospělé“, aby se nebáli draka, psa nebo panenku koupit pro sebe nebo kamaráda a užili si radost a relaxaci při tvoření. I oblečení lze dotvořit, pomalovat tuší nebo jinými vhodnými barvami. Nebo si vyrobit razítka a natisknout vlastní vzor.

Součástí některých vašich dekorativních hraček jsou i obaly…

Ano, i zpracování obalu je pro mě velmi důležité. Například obal na oblékací panenku slouží také jako omalovánka-pomalovánka. Na něm si mohou méně odvážní vyzkoušet výraz tváře i dezén šatiček. A draka si vlastně koupíte jako „dračí vejce“. Vejce je také ušito z papíru. Drak vyletí, když vejce roztrhnete. Svoji obálku mají i rybičky a anděl, který zase slouží jako návod na dotvoření.

Jedním z vašich výrobků je také penál do školy. Nemůže se při každodenním používání zničit, opotřebovat?

Všechny věci se dají zničit, záleží na majiteli. Pouzdro a ještě k tomu papírové je samozřejmě vystaveno vysoké námaze. Proto jsem papír zpevnila zažehlovacím vlizelínem. Jeho životnost se tím výrazně prodlouží.

Jak postupujete při tvorbě? Jsou tam nějaké „zádrhele“?

Tvořím, jak mi papír a čas dovolí. O bundě jsem měla jasnou představu, hračky jsou vlastně důsledkem nedorozumění a mé počáteční neznalosti, kdy jsem si objednala další papíry na oblečení a oblečení z nich nešlo ušít. Takže, co s nimi? A najednou přišel nápad ušít panenku, pak pejska a postupně vše ostatní. Jako podstatný zádrhel se ovšem přidalo zjištění, že hračky pro děti do 15 let musí mít certifikát o bezpečnosti z akreditované laboratoře. A to není příliš levná záležitost.

Výhodou těchto hraček je, že si je mohou děti dotvořit

Předpokládám správně, že šití z washi papíru máte jen jako koníčka?

Ano, mám to opravdu jen jako koníčka a terapii. Vzhledem k nákladům se tím uživit nedá a prozatím to není ani přivýdělek. Dělám to hlavně pro radost.

Své výrobky nabízíte na webu. Kde ještě jsou ke koupi?

Některé výrobky prodávám v Brně v obchodě Place Store a také jsem se zúčastnila několika designových marketů.

Co máte dál v plánu? Chystáte nějakou novou hračku či jiný výrobek?

Chtěla bych se přihlásit na další design market, a tak musím doplnit zásoby dvou typů hraček, které jsou nejoblíbenější. Chtěla bych se více věnovat „krabatám“ a doufám, že přijdou i nové nápady.


Lea Chatrná

Absolventka SPUŠ v Brně, obor tvarování hraček a drobných uměleckých předmětů. Pracuje jako správce archeologického depozitáře v Muzeu města Brna na hradě Špilberk. Umělecká tvorba zůstává jejím stálým koníčkem. Více se o Lee Chatrné dozvíte na www.leach3.webnode.cz, e-mail: lea.chat@seznam.cz

 


Text: Andrea Skalická; foto: archiv Ley Chatrné

Další články

Jaroslav Pahorecký: Drát mám v ruce každý den

Jaroslav Pahorecký: Drát mám v ruce každý den

Říká o sobě, že se k drátenictví dostal z nudy. „Prohlížel jsem internet a narazil přitom na různé drátenické techniky. Jsem vyučený zámečník a k železu mám blízko, tak mě to začalo zajímat,“ popisuje rodák z Volar, Jaroslav Pahorecký. Dnes se tomuto řemeslu věnuje už deset let.

Celý článek

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Hrát loutkové divadlo začala Hanka Čížková už v osmi letech. Ještě více ji ale o několik let později zaujalo vyřezávání loutek ze dřeva. Jako řezbářka a loutkářka pak pracovala v plzeňském Divadle ALFA nebo v Loutkovém filmu ve Studiu Jiřího Trnky v Praze. Před lety založila vlastní autorské divadlo Divadýlko HáČek. Loutky ji tak provázejí po celý profesní život.

Celý článek