Foto: Vladimír Hájek
V hlavní roli kámen, dřevo a sklo: Stará chalupa se změnila k nepoznání
Marie by mohla užívat zaslouženého důchodu. Její činorodost jí nějaké lenošení nedovolí. Žije ve vesničce Všejany, kde se aktivně zapojuje do činnosti obce, v komisích a mimo jiné vede obecní kroniku, spravuje webové stránky a facebookový účet obce. Ve volných chvílích hraje golf, pracuje na zahradě, a hlavně buduje svoji chalupu.
„Chalupa není to správné slovo v dnešním smyslu. Náš dům byl opravdu chalupa, tedy objekt o rozloze 5 000 m2 a s 10 hektary určenými k hospodaření. Původní doškovou chalupu přestavěl můj dědeček v roce 1927,“ uvádí na pravou míru Marie. V domě prožila své dětství, aby se sem před odchodem do penze zase vrátila. V roce 2005 začali s manželem stavení rekonstruovat. Těšili se, že zde budou trávit společný čas s dětmi a vnoučaty. Po čtyřech letech se mohli stěhovat.
„Dědeček byl velmi šikovný a pracovitý člověk, a tak jsme při rekonstrukci zachovali vnitřní členění prakticky bez velkých změn. Dispozice domu byla tak výhodná, že jsme ji téměř neměnili. Netlačil nás čas, protože jsme měli kde bydlet,“ říká naše hostitelka s tím, že sice vše zpočátku nasvědčovalo tomu, že všechno „jen“ opraví, ale nakonec ponechali pouze hrubou stavbu. Vše ostatní postavili nově, avšak rozdělení domu zůstalo stejné. „Kompletně jsme vyměnili střešní krytinu, svody ze všech střešních žlabů, vybudovali jsme nádrž na dešťovou vodu, a to v době, kdy se ještě nedávaly dotace na zachycování vody.“
Foto: Vladimír Hájek
Schody, kam se podíváš
Dům má jednu zvláštnost. Do ložnic se vchází po schodech ze dvou stran, vnitřkem z kuchyně nebo z venku. Vnitřní dřevěné schodiště může být pro někoho příliš strmé a tak, hlavně kvůli ochraně dětí, je opatřeno dvířky. Druhé, venkovní schody pak přímo vybízejí k posezení u ranní kávy a k vyhřívání se na sluníčku. Obě podkrovní ložnice jsou obloženy dřevem, což jim přidává punc romantiky. Jsou vybaveny jen tím nejnutnějším, a proto působí velmi vzdušně. Místnostmi se pak decentně nese modrá barva, která se objevuje na povlečení i na okenních roletách.
Přestože se majitelům podařilo zachovat vzhled tradiční chalupy, je v ní veškeré pohodlí a vybavení moderní doby. Menší kuchyňka působí nenápadně, ale nabízí vše, co je potřeba – mikrovlnku, troubu i myčku na nádobí. Bílé stěny působí čistě, přesto nijak sterilně. Ve stejném duchu je zařízena i koupelna se sprchovým koutem. I zde majitelé zachovali bílé plochy jak v případě kachliček, tak v případě skříněk a dalšího vybavení. Dveře s matnými skly při rozsvícení značí, že je obsazeno.
V celém domě se citlivě prolíná staré s novým. „Nebyl to problém, protože jsme respektovali duši domu. Starobylé domy se mají zrekonstruovat, ale nesmí se potlačit jejich vzhled. Naopak zachovat, co je dobré,“ říká Marie. Staré s novým se krásně vyjímá například ve společenské místnosti, kde majitelé nechali původní klenbu. Bílý strop i kamenné zdi, kolem kterých postavili cihlovou zídku v kombinaci s dřevěnou policí a velkým stolem, dávají pocit, že se nacházíte ve sklípku.
Z kůlny chlouba stavení
Z kuchyně vcházíme do chlouby tohoto stavení, zimní zahrady, kterou přestavěli z kůlny na dříví. Všechny stěny jsou prosklené, a tak si i v případě nepříznivého počasí majitelé i hosté užívají sepětí s přírodou s krásným výhledem. Jejím středobodem je velký stůl, dvě pohodlné pohovky, a hlavně norská kamna Jøtul, která vytvářejí příjemnou atmosféru.
„Rádi hostům topíme, protože topení je celkem věda a při špatné obsluze není teplo, vzniká pouze kouř,“ vysvětluje Marie. Právě zimní zahrada je jejím nejoblíbenějším místem. Užívá si ji nejraději o Vánocích, kdy si zde při praskání polínek v krbu prohlíží zasněženou zahradu.
Při příznivém počasí lze ze zimní zahrady vstoupit přímo na terasu krytou pergolou s makrolonovou střechou. Terasa na vnitřek domu navazuje i stylem vybavení. Vše je ze stejného dřeva, barevně sladěno. Proti větru či dešti je možné stáhnout rolety na zakázku vyrobené z fólie. Střecha je průhledná, proto všichni mohou dlouho do noci grilovat pod hvězdnou oblohou. Ve dne se zase můžou těšit z květin zavěšených na dřevěných krovech.
Odtud je jen krůček do rozlehlé zahrady, která je doménou Slávka. Právě on je velkým pěstitelem. Začal zahradu budovat už před samotnou přestavbou tak, aby při dokončení rekonstrukce rostliny pěkně kvetly. „Manžel se o ně stará téměř výhradně sám. Vše založil a vše udržuje s mojí malou pomocí,“ pochvaluje si paní domu.
Foto: Vladimír Hájek
Zahrada pro krásu i užitek
Zahrada nabízí velký prostor oddělený zelení od sousedů. Majitelé si zde vytvořili příjemné zákoutí, kde mají dostatečné soukromí pro odpočinek. Klid si užívají na houpačce, zatímco mohou sledovat vnoučata, jak si hrají na pískovišti nebo dětském hřišti. Zachovali i některé stromy: starou třešeň, ořech a švestku. „Zasadili jsme hrušeň, ale protože trpěla rzí, kterou způsobují túje a cypřiše, museli jsme ji porazit a nahradit ji jablkohruškou, tedy správně japonským nashi,“ přidává Marie.
Postavili také skleník, kde pěstují salát, rajčata a okurky, a na vyvýšeném záhoně pak drží další zeleninu. Nechybí samozřejmě ani záhonky s okrasnými květinami. Marie dodává, že práce na domě a na zahradě nikdy nekončí. „Ale pokud to děláte rádi, nepřijde vám to jako práce, ale jako zábava a užitečně strávený čas,“ doplňuje spokojeně.
Foto: Vladimír Hájek
