Přírodní pomocníci pro dobrý spánek

Chmel otáčivý

Humulus lupulus

Chmel se pěstuje jako hospodářská rostlina pro výrobu piva, má však i léčivé schopnosti. Tuto do výšky šplhající liánu najdete růst i v přírodě, nejčastěji kolem řek a potoků, ale i na rumištích a porůstá také ploty a ohrady. Chmel je dvoudomý, léčivé chmelové šištice dávají jen rostliny samičí.

Sběr: Chmel můžete pěstovat i na zahradě, potřebujete velkou nádobu a dostatečnou oporu. Samičí šištice dozrávají ve druhé polovině srpna, otrhávají se a nechávají vyschnout na látce. Hýbejte jimi co nejméně, aby z nich nevypadal léčivý prášek. Suché šištice se uchovávají v uzavřené sklenici.

Využití: Chmel se využívá pro přípravu čajů na spaní, ale i jako přísada do koupele. Oblíbené jsou také polštářky naplněné suchými šišticemi, které pomáhají usínání. Bylinkovou náplň však musíte měnit každý měsíc za čerstvou.

Kozlík lékařský

Valeriana officinalis

Tuto až metr a půl vysokou lesní bylinu používaly severské národy k zahánění duchů a zlých sil. Mohlo to souviset s jeho schopností zlepšovat kvalitu spánku. Kozlík lékařský roste na světlých paloucích, kde je kyprá a vlhká půda, často ho najdete na březích potoků a říček. Poznáte jej podle vonících růžových nebo bílých květů, jež se objevují počátkem prázdnin. Nejsou ale léčivé, ke zlepšení spánku se využívají kořeny.

Sběr: Pokud kozlíku dopřejte vlhkou půdu, můžete ho pěstovat i na zahradě. Odstřižením květů donutíte rostlinu tvořit silnější kořeny. Ty se sklízejí až druhým rokem, uprostřed léta. Po vykopání se operou, podélně rozříznou a suší při asi čtyřiceti stupních.

Využití: U kozlíku se lze setkat s takzvanými paradoxními účinky – malé množství působí povzbudivě, uklidňuje až množství nad dvě stě miligramů. Pak bylina pomáhá při usínání, ale dá se využít i u dětí s poruchami učení, proti trémě, strachu a podobně.

Meduňka lékařská

Melissa officinalis

Meduňka lékařská dobře roste jak na zahradě, tak v nádobě na balkoně nebo kuchyňském parapetu. Při pěstování ze semen ji nezasypávejte půdou, potřebuje ke klíčení světlo. Jednodušší je ale množení z oddělků. Meduňce se daří na slunném místě, půda by měla být humózní a propustná.

Sběr: Léčivé látky v této bylině, konkrétně éterické oleje, jsou těkavé a nestálé. Proto je třeba sklízet nať za slunečného dne kolem poledne a listy hned opatrně zdrhnout ze stonků. Pokud byste meduňku sušili ve svazcích jako většinu ostatních bylinek, éterické oleje se přemístí do stonků a sníží se tak léčivé účinky. To platí i pro přípravu nálevu nebo čaje z čerstvých listů – vždy nechte hrnek přikrytý.

Využití: Meduňka uvolňuje a uklidňuje nejen užívaná vnitřně, stejný účinek má i její vůně, používá se proto při aromaterapii. Odvar z čerstvých nebo sušených listů pomáhá proti stresu, uvolňuje křeče a uklidňuje nervy.

Třezalka tečkovaná

Hypericum perforatum

Třezalku není třeba pěstovat doma, najdete ji na sušších slunných loukách či mezích. Podíváte-li se na ni proti světlu, poznáte, jak přišla ke svému druhovému jménu – v listech uvidíte tečky, což jsou ve skutečnosti žlázky obsahující silice a pryskyřici, které propouštějí sluneční paprsky.

Sběr: Třezalce se také říkalo rostlina svatého Jana – podle toho, že kvete od června. Nesklízejí se celé výhony, ale asi patnácticentimetrové vrchní části kvetoucích rostlin, které se suší.

Využití: Z nasušené třezalky se připravuje čaj, naložit ji lze i do olivového oleje nebo do alkoholu, tak získáte tinkturu. Léčebných vlastností byliny si všiml už alchymista a lékař Paracelsus v 16. století, byla považovaná za bylinu proti melancholii.