Povídání o řezbařině
Řezbařina je stará jako první objevené ostří pazourku. Nástroje, které naši předkové používali, se i v dnešní době stále zdokonalují. Nechci popisovat vývoj nástrojů od pazourku, obsidiánu, mědi, bronzu, železa, ocele, slinutého karbidu až po keramické ostří. Zůstaneme u ocele.
Jaké nástroje se používají
Největší rozvoj řezných nástrojů nastal vždy v každém válečném konfliktu, protože se vyrábělo enormní množství zbraní a na tyto výrobky bylo třeba vymyslet nástroj, který bude lépe, rychleji a efektněji obrábět hlavně pušek a kanónů. Když obráběcí nástroje odsloužily, zmocnili se jich kováři, zámečníci, brusiči a potom řezbáři a rytci. Po roce 1900 se začalo hodně experimentovat s železem a přísadami neželezných kovů. Vzniklo obrovské množství nových ocelí. Aby v tom množství druhů ocelí byl pořádek, má každá ocel své číslo, a to znamená, jaké má chemické složení, vlastnosti a použití.
Výroba nožů a dlát
Řezbářské nástroje jsou převážně vyráběny z této ocele. Technologie výroby řezbářských nožů a dlátek je následující. Provedu vykování hrubého tvaru, vybroušení dle požadavku zákazníka a tepelně zpracuji želízko. Pak se téměř hotový nástroj zasadí do rukojeti, nabrousí a je hotový. To je velice stručně nastíněný výrobní postup dlát a nožů potřebných k výrobě vařech, misek a podobně.
Vrchol v době rokoka
Řezbařina jako taková dosáhla velkého rozvoje v období baroka. V dalším období se ještě více prohloubilo technologické zpracování dřeva. Staří mistři šli až téměř za technické možnosti dřevin použitých k výrobě například rámů benátských zrcadel, lustrů atd. Podle mého názoru v období rokoka dosáhla řezbařina maximálního technického, technologického a uměleckého rozvoje. Řeknu to jednoduše: „ Bylo objeveno vše ve vztahu k řezbářskému zpracování dřeva.“ Jenže člověk má také hlavu, a proto začal vyvíjet a používat nejrůznější profilované nástroje a „udělátka“, aby se dostal tam, kam potřeboval. Nádherným příkladem jsou sochy v každém kostelíčku. Je jasné, že s kvalitnějšími nástroji řezbáři dosahují lepších výsledků, rychleji a lépe pracují a také si více vydělají.
Řezbařina v současnosti
Čas plynul, přišlo 20. století a dvě války. Po druhé světové válce nastal ve světě rozkvět řezbařiny. Bylo třeba obnovit to, co válka zničila. U nás v Československu nastal ale útlum, protože většina zakázek by byla pro církev. Po Sametové revoluci nikdo nikomu nebránil, aby vyřezával, co chce. Jenže byla přetržena nitka a nyní schází řezbářský dorost. Poslední dobou se pořádají různá setkání řezbářů. Mezi nejznámější pořadatele patří městečko Třešť. Zdejší Dřevořezání se koná vždy 3. až 6. července podle toho, jak vyjdou svátky. Tvorba je zaměřena na betlém.
Další velice povedenou akcí je Křivořezání na hradě Křivoklát, která se koná první týden v srpnu. Letos máme 20. výročí. Následující akcí jsou Volarské slavnosti dřeva a ty jsou obvykle koncem srpna. Tam chodím „na pokec“ a prodat pár výrobků.
Poslední akcí v roce, kterou navštěvuji, je v Praze v Betlémské kapli. Akci pořádá Bonsaj servis Praha, jehož vedoucím je ing. Lukavec. Sem jezdím rád, ale Prahy mám za tři dny plné zuby a kvapem utíkám zpět do ticha Šumavy.
Od vařeček až po necky
V každé kuchyni najdeme několik různých vařech. Než se pustíme do výroby, je třeba vědět, z jakého dřeva budeme vyřezávat. Budeme se stranit jehličnatých dřevin, protože jsou tvrdé, hodně smolnaté a tis je jedovatý. Pro výrobu vařech jsou nejvhodnější vrby. Proč? Protože rostou všude, jsou měkké a nezanechávají pachuť v připravovaném jídle. Samozřejmě, že můžeme použít lípu, osiku topol a olši. Dají se použít i jiné tvrdší listnaté dřeviny, jako je jabloň, buk, javor atd., ale proč se zbytečně trápit s tvrdým dřevem. Vařecha je velice jednoduchý nástroj. Dlouhá rukojeť je ukončená placatou oválnou mírně vyhloubenou hlavou.
Výrobek můžeme různě zdobit, nakolik nám náš řezbářský um stačí. Vařechy, mísy, necky, koryta, hrábě, topůrka, košťata, košíky atd. se v zimním čase vyráběly v každé horské chalupě. S příchodem jara a o různých jarmarcích se tyto podomácku vyrobené předměty prodávaly. Výroba misky, díže, koryta a napáječky je také velice jednoduchá záležitost. Misky můžeme rozdělit na dvě skupiny podle toho, z jaké suroviny bude vytvořena.
Využívání nepravidelností dřeva
Jistě jste si všimli, že na stromech rostou takové baňaté anomálie. No a právě z těchto boulí jsou jedny z nejkrásnějších dřevěných bytových doplňků. Druhou možností je, že si necháme uříznout pořádný kus poctivé fošny měkkého dřeva a do tohoto materiálu vydlabeme prohlubeň. Vnější stranu většinou nechávám hladkou. Může se zdobit vrubořezbou nebo nějakým jiným motivem. Stejný postup je použit při výrobě větších koryt, díží a okapů.
Pro výrobu větších výrobků se používá motorová pila a speciálně upravená sekera. Pracuje se s ní jako s motykou. Pro začištění vnitřního i vnějšího povrchu používám širší dláta mírně prohnutá. Říkám jim lopaty.
Nové výzvy
Práce se dřevem je krásně voňavá. Dřevo si samo řekne, jak a kde přitlačit nebo ubrat. Po čase jsem začal postrádat dobrodružnou výzvu ze strany dřeva. Mým koníčkem je technologické zpracování ocelí (kovařina – výroba řezbářského náčiní). Protože bydlíme na Šumavě a všude je plno kamení – žuly, mám všudy přítomnou surovinu jako novou výzvu. Nyní mám další pracovní náplň pro „volný čas“. Projektuji a stavím skalky. Vhodné kameny vydlabávám a vytvářím krásné žulové bonsaj misky, do kterých sázím své oblíbené skalničky, bonsaje a mechy. Do kamene se dají také nádherně aranžovat živé květiny, suché vazby a podobně.