Foto: Robert Žákovič
Pohádková zahrada pod Krakovcem
Na návštěvě u manželů Kočkových jsme byli už před deseti lety. Dům tehdy již několik let spokojeně užívali a pozemek kolem proměnili v příjemnou zahradu. Ale v plánu už měli její další úpravy. Když je dokončili, pozvali nás, ať se přijedeme podívat. A stálo to za to!
Výhody netypického pozemku
Jiřina a Jaroslav toužili po víkendovém bydlení právě v Krakovci, protože to tady znají a z jejich bydliště v Rakovníku je to sem kousek. A protože v obci nic jiného na prodej tehdy nebylo, problematický pozemek koupili. „A rozhodně toho nelitujeme“, potvrzují shodně oba. „Sluníčko sem svítí celý den a máme hezký výhled na hrad na kopci i zelené stráně kolem“, dodává Jiřina.
Úzký protáhlý pozemek ohraničuje na jedné straně cesta a zalesněná stráň za ní, na straně druhé břeh s potokem, za nímž se zvedá vysoký svah. Mezi zahradou a potokem není plot, takže zahrada se zdá mnohem větší, než ve skutečnosti je. Výhodou protáhlé zahrady je především to, že ji můžete rozčlenit na více částí a ty upravovat postupně, jak máte čas. Stejně na to šli i naši hostitelé.
Foto: Robert Žákovič
Předzahrádka s pumpou
Před domem je velká předzahrádka. Její dominantou je stará pumpa a několik vysokých kamenů. Nízká zeleň, kterou před lety tvořily malé túje, buxusy, rododendrony, kapradiny, okrasné trávy či kanadské borůvky se za těch deset let rozrostla a pěkně zhoustla. Objevily se ale i novinky – jedlý kaštan a živý plot. U vstupní brány přibyl dřevěný domeček obrostlý zimolezem. Jaroslav do něj schoval velkou nádrž na vodu k zalévání. Hospodaření s dešťovou a vyčištěnou odpadní vodou má majitel velmi dobře vyřešeno. „Na zahradě máme několik velkých nádrží, buď jsou zakopané v zemi, nebo schované v dřevěných stavbách,“ ukazuje Jaroslav.
Proměna zahrady
Na části zahrady, která leží mezi domem a potokem, je vidět velká proměna. Dříve tu byly nejnápadnější kamenné sloupky, kterými Jaroslav vytyčil hranice pozemku. Jeden si dokonce přivezl na památku ze zahrady prarodičů. Tehdy byly stromky, keře a květiny ještě malé, na potok bylo vidět, scházelo se k němu po několika schodech. Jiřina s manželem se starají i o jeho břehy a přiléhající část stráně. Teď se už kamenné sloupky mezi vzrostlými stromky, buxusy, rododendrony, kapradím, čemeřicí, liliemi a okrasnými trávami ztrácejí. Různými odstíny zelené i dalších barev mezi sebou za potokem soutěží okrasné vrby a líska, červený buk, buxusy, jalovce, nízké jehličnany, rododendrony, vajgélie a další rostliny. U vody to svědčí trsům orobince a žlutě kvetoucím vodním kosatcům. Mezi stromky a keři na stráni za potokem se vyjímá obrovský kámen a na něm soška malého skřítka, trolla. „Kámen jsme se svolením starosty přivezli od cesty u hradu“, vysvětluje Jaroslav, odkud sem veliký kamenný blok doputoval.
Foto: Robert Žákovič
Romantické posezení
Protože terén kolem chalupy mírně stoupá, na travnatý plácek před koncem stavení vyjdeme po několika širokých kamenných schodech. Ty tu minule nebyly, ani romantické zákoutí s lavičkou a stolkem. Z jedné strany je uzavřené plotem z buxusu a zábradlím z kulatiny, na další záhonem s levandulí a kamenným korýtkem-pítkem. Majitel nás upozorňuje na stolek: „Všimli jste si, z čeho má nohy? Jsou ze starých kamen!“ Vida, co vše se dá nápaditě využít. Nová je také brána se stříškou z bobrovek, pod kterou se prochází do další části zahrady, odpočinkového místa s krásným krbem.
Krb stál, pergola byla v plánu
Při naší předchozí návštěvě byl prostor za domem už částečně upravený – krb s udírnou stál a posedět se dalo u velkého zahradního stolu s lavicemi. Jaroslav tehdy mluvil o plánu postavit ještě pergolu a nějak zajímavě ukončit pokračující část zahrady. Protože je člověk činorodý a baví ho práce s kamenem, kovem i dřevem a Jiřina se zas ráda věnuje květinám a zeleni vůbec, bylo jasné, že další realizace bude zajímavá. „Postupovali jsme krok za krokem, nápady jsme dávali dohromady“, říká Jaroslav. Ovšem výsledek nás skutečně ohromil.
Foto: Robert Žákovič
Tři nádvoří jako na hradě
Prostor za domem u krbu se proměnil k nepoznání, stejně jako pokračování zahrady rozdělené ještě na dvě části. „Náš soused to vtipně okomentoval, že jsme vybudovali u chalupy tři nádvoří,“ usmívá se s trochou pýchy v hlase Jaroslav. Není tak daleko od pravdy, tyto tři části zahrady oddělují od sebe brány jako na hradě. Dvě jsou otevřené, dřevěné a jedna je opravdu parádní – kovaná, zasazená do kamenné zdi. Je dílem rakovnického kováře Josefa Lva. Toto členění není samoúčelné.
Když na jaře tekla voda z tajícího sněhu od cesty, zaplavovala zahradu. Proto majitelé udělali několik opatření: vybudovali před zadními vraty z pozemku rošt s kanálem do potoka, zvednutý val a také tři úrovně zahrady. Prostřední část je vyvýšená o dva schody, takže i kdyby voda natekla do té poslední, zatravněné části, dál se nedostane. A z toho vyplynulo i uspořádání do třech odlišně pojatých „nádvoří“. Na každém z nich je na co se dívat, co obdivovat. Nejde jen o vzhled a dokonalé řemeslné provedení, ale i chytré nápady.
Foto: Robert Žákovič
Kámen jako oblíbený materiál
Na prvním a druhém nádvoří můžeme jim tak pro zjednodušení také říkat se naplno projevila Jaroslavova obliba kamene. Využil ho při stavbě zídek, schodů, sloupků zábradlí, dláždění a především několika domečků, které slouží pro posezení, na věci ze zahrady, jako sklad stavebnin a zahradní WC. „Kámen pochází z různých zdrojů, například ten z rozebraného tarasu u silnice měl jít na zavážku, tak jsme ho odkoupili. A dlažební kostky ze zrušené silnice jsme dostali za odvoz,“ říká Jaroslav. Také řada dekorací je druhotně využitá.
„Kamenná plastika se smutečním stromem poblíž krbu je ze starého náhrobku, plastika nad kovanou bránou zas ze zbourané rakovnické ‚vajíčkárny‘,“ doplňuje Jiřina manžela. Řadu zdánlivě kamenných říms a obrub vyrobil majitel z betonu. Konečná úprava majzlíkem mu dává vzhled ručně opracovaného kamene. Některé reliéfy a plastiky zas vytvořil Jaroslav ze směsi písku s cementem.
Foto: Robert Žákovič
První nádvoří
Na prvním nádvoří přibyla ke krbu asi před šesti lety velká dřevěná pergola. „Hodně ji využíváme,“ dozvídáme se. Vešel se pod ni stůl s lavicemi i stolek s křesílky, po ruce je malá chladnička i dřez s vodou, nechybí ani keramické dekorace a květiny. Střechu pergoly a dalších staveb pokrýval Jaroslav Závora z Rakovníka. Krbu bylo po stavbě pergoly nutné zvednout komín. Za vedlejší kamennou stěnou vedou schody na ulici. Prozradíme, že odtamtud je přístup k uzeným dobrotám v komíně. Protější stranu nádvoří uzavírá zajímavá stavba zahrnující stěnu s vrátky k potoku a „pohádkový“ domeček. „Chtěli jsme se tím i oddělit od sousedů, abychom si vzájemně nekoukali do talíře“, vysvětluje Jaroslav.
„Domeček byl původně zamýšlený na zahradní nábytek, ale máme tam malé posezení“, přidává paní domu. V blízkosti našly místo keramické dekorace a malá tůňka. Nádvoří zdobí nízké netřesky, vřesy, bergénie, azalka, rododendron, túje a stříhaný habr. To ale není všechno. V zemi je hned vedle pergoly pod dvojitým krytem (funguje jako dobré odhlučnění) důmyslně schovaná čistička domácího odpadu a jen o kousek dál je zakopaná tisícilitrová nádrž na vyčištěnou vodu k zalévání. Upozorní na ni jen kamenný kryt s kovovým kruhem a okraje vyskládané z placáků.
Druhé nádvoří
Kovanou bránou jsme vstoupili na druhé nádvoří. Je dlážděné a má tři výškové úrovně. Vlevo pokračuje domeček, tato jeho část je určena pro věci ze zahrady. Za ním je v uličce vstup na WC, hned vedle stojí další malý domeček, ten je na stavebniny. Před ním je upravené prostranství se zídkami a sloupky, barvu kamene zjemňují zelené rostliny: bohyšky, plazivý jalovec, kanadské borůvky, netřesky a další. Vpravo vidíme dlouhý dřevěný dřevník medové barvy. Plechová vana před ním není na koupání, jak nám vysvětluje Jaroslav. „Napouští se do ní dešťová voda ze dvou plastových nádrží schovaných za dřevníkem. A z ní se nabírá do konví. Na osvěžení slouží tahle zahradní sprcha“, vede nás pod dřevěnou bránou do poslední části zahrady.
Foto: Robert Žákovič
Třetí nádvoří
Tady převládá tráva a dřevo. Vpravo se v „budce“ se sprchou a sklápěcí lavičkou lze v horkém dni osvěžit, ale k dispozici je díky barelu na střeše někdy i teplá voda. „Ještě plánujeme na ohřívání vody sluneční kolektor,“ dozvídáme se. Po koupeli se dá posedět na jedné ze dvou laviček. Vlevo lemuje zahradu dřevěná stavba kolny a stání na auto, za ním jsou opět dvě nádrže na dešťovou vodu. Zahrada končí dřevěnými vraty a my končíme naši návštěvu u nesmírně šikovných a pracovitých lidí. Mají ještě nějaké plány? „Zasadil jsem u pergoly víno, tak uvidím, jak se mu bude dařit,“ uzavírá náš průvodce s úsměvem.
