Po babičce klokočí…
Jeho správný botanický název je klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) a dříve u domů rostl velice často. Lidé ho vykopávali na původních stanovištích a přesazovali si ho ke svým obydlím. Klokoč byl totiž odpradávna považován za magickou rostlinu.
Dřevo, semena i olej
Keltové, Slované i Germáni věřili, že chrání před zlými duchy, proto z jeho tvrdých lesklých semen často dělali amulety a používali je také jako ozdoby na oděvech. Později se z klokočí dělaly i růžence. Protože má keř velmi pevné, pěkně žlutě zbarvené dřevo, vyráběly se z něj figurky svatých, kříže a další prvky na výzdobu kostelů, dále šachové figurky, hole, troubele dýmek a třeba i tlouky do máselnic. Z mladých ještě pružných proutků se na Velikonoce splétaly pomlázky. Ze semen se také lisoval olej, který sloužil ke svícení a používal se i v léčitelství. To, že se prakticky všechny části klokoče hojně využívaly, bylo později příčinou jeho silného úbytku ve volné přírodě.
Květy lákají hmyz
U nás ho nyní můžeme najít jen zřídka ve středních Čechách či na jižní Moravě. Klokoče jsou hezky tvarované keře, které se bohatě rozvětvují už těsně nad zemí. Větve jsou hladké, mladé mají hezkou svěže zelenou barvu, starší silnější jsou hnědé s šedobílými skvrnami. Kvetou v květnu až červnu. Květy mají zvonkovitý tvar, délku kolem jednoho centimetru a podobají se květům konvalinek. Jsou seskupeny v převislých hroznovitých latách, obsahují velké množství nektaru a lákají hmyz.Nenáročná ozdoba zahrady
Plody – měchýřkovité tobolky – se objevují v průběhu září, mají nazelenalou barvu, někdy s červeným líčkem. Jsou na pohled velmi efektní, visí na dlouhých stopkách po jednom až sedmi. V říjnu dozrávají, ale i hnědé a svraštělé vydrží na keři poměrně dlouho. Listí klokočů se na podzim zbarvuje do svítivě žluté barvy. Před zimou keře nepotřebují žádnou ochranu, protože jsou mrazuvzdorné.
Klokoč zpeřený dorůstá do výšky tří až pěti metrů. Květy má bílé s nádechem do růžova, většinou nevoní. Tobolky jsou kulaté o průměru až pět centimetrů. Dává přednost polostínu a vlhčí půdě s dostatkem humusu. Obecně jsou klokoče keře velmi tolerantní jak ke světelným a stanovištním podmínkám, tak i ke složení půdy. Nemusíme se proto bát, že by se mu v naší zahradě nedařilo.
Proč se jmenuje klokoč?
Semena klokoče jsou uzavřena v pergamenových tobolkách, ve kterých za větru klokotají. Odtud pochází název keře, který je podobný ve všech slovanských jazycích.
