little pet hamster - Phodopus sungorus
Oblíbený křečík džungarský
Křečík má rád společnost, samotnému je mu smutno. I v přírodě žije ve skupinkách – nejpřirozenější je chov jednoho samečka a několika samiček. Jenže křečíci jsou ohromně plodní, což souvisí s jejich krátkověkostí. Pokud nemáte zajištěný odbyt mláďat, je lepší chovat pouze samičky. Nejlépe si spolu budou rozumět sestry pocházející z jednoho vrhu.
Dobře spolu ale vycházejí i samečci, pokud není nablízku žádná samička, o kterou by spolu soupeřili.
Pořiďte mu klec
Klec je vhodnější než akvárium díky vzdušnosti, drátěné stěny křečíkům navíc poskytují žebřík ke šplhání. Rozestupy mezi dráty však musí být nejvýše půlcentimetrové, jinak se jimi drobní a ohební křečíci dokážou protáhnout. Dno nastelte vrstvou hoblin (nikoli pilin, které křečíkům dráždí očka), nebo jemným pískem pro činčily, který jim připomene rodnou sibiřskou poušť. Do kouta umístěte napáječku a misku pro potravu.
Křečíci jsou velmi čiperní, zvědaví a stále plní chuti něco podnikat a objevovat. Potřebují proto mnoho rozmanitých prolézaček – z provazů, kusů látek, větví. Zabaví je i kartonové krabičky a rourky, ve kterých se schovávají a poté je rozkoušou. Jeden úkryt potřebují i stálý, aby se měli kde v klidu odpočívat. Běhací kolečko může být užitečné, ale zábavné prolézačky jsou vhodnější. Pozor na to, že někteří křečíci na něm mohou získat závislost a běháním bez cíle se zcela vyčerpat!
Čím ho krmit?
Křečíci jsou skromní obyvatelé pouští a nadbytek kalorické potravy jim škodí. Základem je speciální směs pro křečky a křečíky a občas chutný, ale tučný moučný červ. Ovoce a zeleninu jim pro zpestření podávejte jen v malé míře, a zásadně nenadýmavé druhy, například kousíček mrkve či jablka. Stále dorůstající hlodáky si musí brousit – skvělý brousek je kousek suchého chleba a větvičky ovocných (chemicky neošetřených!) stromů.
Jak si ho ochočit
Na křečíka jděte přes žaludek, pamlsek dělá divy. Semínko slunečnice nebo moučného červa mu opatrně podávejte na dlani. Mějte trpělivost, vyvarujte se hluku a prudkých pohybů. Křečík nakonec dárek přijme, ztratí ostych a ruka se pro něj stane zdrojem dobrot, nikoli nebezpečí. Ochočený křečík vás nikdy nekousne, leda lehce a neúmyslně, pokud váš prst voní jako potrava – čich je pro něj nejdůležitějším smyslem.
