foto: Martin Mašín

Hájovna se po rekonstrukci probudila k životu, rodina si ji užívá

V roce 2016 sháněl Norbert Nývlt stodolu nebo dům na uskladnění věcí souvisejících s jeho podnikáním a na internetu objevil známou lokalitu. „Šel jsem ke kamarádovi do obchodu a on si zrovna prohlížel stejnou nabídku. Říkal, že by chtěl hájovnu koupit. Bylo mi to trochu líto, ale jednu chalupu už mám, tak jsem se s ním nechtěl přetahovat. Řekl jsem mu jen, ať se ozve, když si to rozmyslí,“ informoval nás chalupář cestou v jeho terénní čtyřkolce. Naše auto jsme nechali ve vsi, přes podmáčenou louku bychom prý k cíli nedojeli.

Koupě na dálku

Hájovna svítící bílou omítkou pod šedými šablonami je na mírném svahu pod lesem. Před odlouhovanou skříní, jednou z těch, které čekaly na půdě na svou příležitost, vstupujeme do velké světnice. Je tu příjemné teplo, majitel zapnul na dálku podlahové topení. Jak se do míst svého dětství nakonec dostal? Jeho známý se prý s majiteli domlouval, ale k ničemu to nevedlo. „O chalupu už se starat nemohli a jejich potomci na prodej spěchali,“ vysvětluje náš hostitel. „Byl jsem zrovna na dovolené v Chorvatsku, když mi známý volal, že už hájovnu koupit nechce. A pokud o ni mám pořád zájem, musím do konce týdne zaplatit. Koupil jsem tedy v létě roku 2016 chalupu na dálku, byl jsem se na ni podívat až po návratu,“ vzpomíná Norbert.

foto: Martin Mašín

Osvědčená firma

Na první pohled bylo jasné, že objekt potřebuje renovaci nejen zvenčí, kde z břízolitové omítky hleděla paneláková okna, ale i uvnitř. Nový majitel se totiž rozhodl hájovnu upravit k obývání pro přátele, zaměstnance své firmy i pro větší rodinné a přátelské sešlosti. „Chalupu, kterou máme ve Žďárských vrších, stavěla firma Tradiční chalupy. Byli jsme spokojeni. Věděl jsem, že dělají i rekonstrukce, při nichž pan Pařil, jednatel, umožňuje majiteli podílet se na návrhu i volbě řemeslníků. Nebyl důvod hledat jiné řešení. Tím spíš, že mají styčného důstojníka pana Novotného, který práci na místě koordinuje a za všechno odpovídá. Je to samozřejmě dražší varianta, ale já bych rozhodně nemohl honit řemeslníky a řešit každodenní problémy,“ konstatuje Norbert. Domluvil se s panem Novotným, co kde odhalit nebo zazdít, jaké materiály a barvy použít, kam dát kachlová kamna a půda že by měla být obytná, propojená s interiérem.

foto: Martin Mašín

Rošáda s pozemky

V šachování s pozemky kolem hájovny ovšem majitele nikdo zastoupit nemohl. „Naši předchůdci stavení odkoupili od správy lesů a pozemky se neřešily. A my jsme byli najednou bez příjezdové cesty, protože louka před hájovnou patří firmě Lesy ČR. Mohla ji prodat, protože není určená k výsadbě lesního porostu, ale měl ji zamluvenou nějaký pán z Budislavi, který chtěl pást ovce. Nechtěl je ovšem pást tady, nýbrž u své chalupy, na pozemku, který patří tamnímu zemědělskému družstvu. Tenhle pozemek jim chtěl nabídnout na výměnu. Lesáci mi dali jméno toho pastýře a já jsem mu sehnal pro výměnu jiný pozemek,“ rozkrývá chalupář zašmodrchané vlastnické poměry.

Podobně řešil i koupi pruhu půdy za chalupou, kam jsou svedeny veškeré odpady z hájovny. Nejschůdnější variantou byly opět koupě části soukromého pozemku hraničícího s lesní půdou jinde a směna za kus louky, který chalupář chtěl. „Prostě harakiri, ani se neptejte, co času jsem nad tím strávil. Ale když člověk tyhle věci nedotáhne hned na začátku, je to malér. Kdo ví, jaká pravidla se zase můžou za dvacet třicet let objevit…“

foto: Martin Mašín

Odhalit staré dřevo

Představa, jak by měla hájovna vypadat, se vlastně rodila i v průběhu rekonstrukce. Když zedníci shodili uvnitř omítku, objevila se vrstva cihel na výšku a za ní trámy. „O tom, že stavba byla původně roubená, nevěděli ani moji předchůdci. Dřevo bylo suché, tak jsem si řekl, že by bylo hezké v interiéru je zachovat. Do vyčištěných spár jsme dávali ovčí vlnu a zvenku ovčí izolaci, která se normálně nahodila,“ informuje majitel.

Odhaleny jsou dnes i stropy, dříve obložené rákosem a opatřené omítkou. Dřevo vypadá perfektně, i když je starší více než dvě stě let. Chalupář je nechal natřít prostředkem proti dřevokaznému hmyzu a pak bezbarvou lazurou, aby vystoupila kresba. Staré dřevo jsme obdivovali i v podkroví, kam stoupáme po novém dřevěném schodišti.
„Rozhodl jsem se nechat tuhle krásnou vazbu krovu odhalenou a střechu zaizolovat nad krokvemi. Jsou tam PUR panely o tloušťce pětadvacet centimetrů. A prkna u podbití jsem nechal odrásat a ostařit, aby k trámům pasovala,“ ukazuje náš průvodce. „Jsou takhle upravená i na stropě stodoly. Když už šla nahoru střecha nad chalupou, zvedli jsme ji i tam, aby byla v jedné lajně. Cihlová stodola byla k původní stavbě přilepena později,“ dodává.

foto: Martin Mašín

Světlo od štítu ke štítu

V podkroví jsme obdivovali i prosklený štít. Světlo od něj proudí až ke dvěma oknům, která nechal Norbert prorazit na druhé straně, ve štítu stodoly. „Původně tady byla jen prkna. Štít by se dal vyzdít a udělat v něm dvě okna. Ale když se prkna shodila a já jsem viděl hru světla v trámoví, věděl jsem, že chci ten dojem zachovat,“ přiznává. Práce se vzhledem k úpravě štítu zdržely a náklady značně vzrostly, ale Norbert patří k lidem, kteří když se do něčeho pustí, chtějí, aby byl výsledek perfektní.

Zůstal věrný své vizi, i když se ukázalo, že roubení neunese tři a půl tuny těžké trojsklo, které prostor izoluje nejen proti chladu, ale i proti přehřátí. Bylo nutné zpevnit spojení trámů v přízemí, aby se neprohýbaly. Sklo je navíc mírně předsunuté před stěnu a částečně usazené na venkovním cihlovém obkladu. „Bylo obtížné sem tak těžké sklo vůbec dostat. Přijel s ním speciální pásový jeřáb, protože kolový by neprojel,“ popisuje Norbert. „Byl jsem samozřejmě tady a sledoval, jak bagr podává obrovské tabule nahoru. Ale myslím, že se to vyplatilo,“ ukazuje s pýchou podkroví, kde je i malá kuchyňka, posezení a u schodů kulečník.

Štít vypadá moc pěkně nejen zevnitř, ale i zvenku. „Když jsem viděl, jak se v něm odráží les a modrá obloha s mraky, zůstala prkna, jimiž jsem chtěl sklo částečně zakrýt, zatím v záloze,“ říká chalupář.

foto: Martin Mašín

Když plot, tak plaňkový

Hned jak byly vyřešeny vlastnické poměry, začaly se upravovat i okolní pozemky. Byly plné náletových dřevin a kopřiv, v nichž se objevilo několik starých pískovcových sloupků. „K orezlému drátěnému plotu, kterým byla hájovna obehnaná, rozhodně nepatřily. A obvyklé nejsou ani u chalup ve vsi, i když tady jsou pískovcové lomy a také známé výletní místo skalní město Toulovcovy maštale,“ připomíná chalupář.

Napadlo ho, že by se sloupky hodily jako rohové k plaňkovému plotu. A když už plaňky, tak akátové, aby něco vydržely. Ani chvilku nelenil a zajel na Vysočinu, kde takový plot u jedné chalupy zahlédl. A začal se odvíjet další veselý příběh. „Zjistil jsem si od majitelů dodavatelskou firmu. Říkali, že mají na sběr akátových planěk staršího pána, ale trvá to prý dost dlouho. A kolik že jich budu potřebovat.

Když jsem jim řekl metry, zůstali koukat. Prý ať počítám se dvěma roky. Nakonec to trvalo roky tři. Vyšlo to akorát. Pán začal sbírat v roce 2017 a na jaře 2020 jsme stavěli plot.“ Na poslední chvíli se dodělávala také studna. U chalupy byla mělká, kopaná, která by pro deset až patnáct lidí nestačila. Proto majitel nechal vyvrtat stometrovou. „Bohužel nějakej moula z firmy přeložil dráty a zapojil obráceně čerpadlo, takže jsme tady nějakou dobu hledali prasklé trubky. Ale už je to v pořádku,“ vzpomíná dnes už s úsměvem náš hostitel.

foto: Martin Mašín

Mnoho důvodů k radosti

V průběhu rekonstrukce některé firmy a řemeslníci avizovali dlouhé dodací lhůty a majitel ztrácel nervy. Nakonec při dokončování přestavby protisměrně pomohl koronavirus. „Zedníci, kteří dělali číšníky, se chopili svých nástrojů, protože hospody byly zavřené… To člověka samozřejmě netěší. Ale pokud jde o tohle stavení, ze spousty věcí radost mám.“ Tušila jsem, že na prvním místě bude ten atypický skleněný štít, spokojen je chalupář i s nábytkem, který dělal jeho kamarád, majitel Truhlářství Balihar z Lázní Bělohradu, s prací obou truhlářů, pánů Švarce a Jíchy z Jimramova, i kamnářů z Bystřice nad Pernštejnem. Radost mu dělá dlažba v přízemí, pod níž se skrývá elektrické topení, a zmiňuje též firmu Báča z Poličky, která dělala střechu. „Je to hliníková imitace eternitu – a dokonce hezčí. Šablony nejsou úplně rovné, mají mírný prolis. Střecha je lehká, rychle se zahřeje a dobře z ní sjíždí sníh,“ pochvaluje si majitel.

Nývltovi chtějí pár let hájovnu hlavně pronajímat a využívat ji na větší rodinné sešlosti. Odezva je po prvním roce provozu velmi dobrá. Hosté tvrdí, že je chalupa ve skutečnosti hezčí než na fotkách.