Alaska

Mečíky neboli gladioly

Mečíky potřebují to nejlepší místo v zahradě – hlubokou středně hlinitou půdu s dobrým odvodněním a bez kamenů, pravidelnou závlahu, hodně živin i slunce a prostředí s pH 6–7. Je sice pravda, že květy jsou u této skupiny rostlin založeny již před jarní výsadbou, ale není určena konečná délka klasu. V půdě bez živin a vody budou kratší.

Druhy a odrůdy

Mečíky se třídí do pěti skupin, kromě základních botanických mečíků to jsou:

Velkokvěté hybridy Grandiflorus dorůstají do výšky až 120 centimetrů, před příchodem zimy se vždy musejí vyndat ze země a uskladnit. Mají květy široké deset až sedmnáct centimetrů a na jednom stvolu jich může být až 28.

Druhy Primulinus rostou do výšky 45 až 90 centimetrů, oproti jiným hybridům mají odlišnou stavbu květů – horní lístek je zahrnutý dopředu. Mohou nést až 23 květů o průměru 7,5 centimetru. Obejdou se bez opory.

Hybridy skupiny Butterfly rostou do výšky 60 až 120 centimetrů a mají až deseticentimetrové zvlněné květy s nápadně zbarveným jícnem.

Miniaturní hybridy Nanus se podobají menším odrůdám druhu Primulinus. Na šedesáticentimetrových stvolech se rozvíjejí asi pěticentimetrové květy se zvlněnými nebo zřasenými okraji.

Novinkou posledních let jsou takzvané pixioly, mají kratší květní stvol, proto se hodí i do menších prostor, dobře rostou v polostínu, snadno se množí a jsou odolnější proti chorobám.

Řez květů

Mečíky se více využívají jako květiny k řezu, méně jako čistě záhonové rostliny. V prvním případě je odstřihněte hned poté, co se rozvine první spodní květ, potom vydrží ve váze déle než týden. Ani na záhonech je nenechávejte dokvétat až do konce a odstraňte je dříve, šetříte tak rostlině živiny. V posledních letech byly vyšlechtěné gladioly s květy jakoby voskovými, které se rozvíjejí pomaleji a ve váze vydrží dvojnásobně déle než klasické zahradní druhy. Stříháte je po rozvíjení druhého vybarveného spodního květu.

Protože mečíky nemají pěkné listy, kombinují se s nižšími druhy letniček, které hodně kvetou a vypadají dobře po celou sezonu. Může to být to například aksamitník, salvie, nestařec, zelenobílý pryšec, nocenka či slézovec.

Hlízy mečíků jsou poměrně velké. Sázejte je proto do hloubky osm až deset centimetrů, ve vzdálenosti asi dvacet pět centimetrů od sebe

Jak správně sázet

Hloubka výsadby – hlízy mečíků jsou dost velké, mohou mít i osm až deset centimetrů v průměru. Je proto třeba je dávat do hloubky kolem deseti centimetrů, asi 25 centimetrů od sebe. Mělce vysázené jsou více ohroženy suchem a také se snadněji vyvracejí.

Opora – je nutná hlavně tam, kde mečíky nerostou v sousedství jiných rostlin, které je udrží. Gladioly neodnožují, pokud se vyvrátí, chybu už nenapravíte. Ohrožují je nejen silný vítr, ale i dlouhotrvající deště.

Výsadba u plotu – mečíky nesnášejí podmáčení, snadno je pak napadají houbové choroby. Pozor tedy, pokud je dáváte jako nejvyšší rostliny těsně k plotu s podezdívkou, která zabraňuje volnému odtoku vody. Zachovejte mezi stavbou a rostlinou odstup aspoň 25 centimetrů.

Čistění hlíz – suché suknice hlíz před výsadbou olupovat nemusíte, řada lidí to ale dělá. Nejenže tak lépe zkontrolují zdraví rostlin, v suchých obalech se mohou držet i škůdci, hlavně třásněnky, které tak odstraníte. Olupovat hlízy musíte tehdy, chcete-li je před výsadbou mořit. Pozor ale, abyste při odstraňování starých suknic neulomili vzrůstný vrchol, který může být ohnutý a schovaný mezi obaly. Pokud se to stane, gladiol už nepokvete, ale vyrazí z postranních oček. Na přípravu sadby si ponechte dost času a postupujte velmi opatrně.

Místo výsadby musí být každý rok jiné, jen tak udržíte rostliny zdravé. Hlavně zárodky houbových chorob přežívají v půdě dlouho.

Péče a hnojení

Mečíky je třeba každoročně v dubnu vysazovat a po sezoně cibulovité hlízy vyrývat. V půdě zimu nepřežijí ani při mírných mrazech. Zároveň tak pravidelně kontrolujete zdraví hlíz, což zaručuje, že dáváte na jaře do půdy jen ty nejlepší.

Pozor, gladioly nesnášejí přímé hnojení. Základní dávka organického hnojiva se dává do půdy na podzim, mečíky tak vlastně patří mezi rostliny první trati. Pokud to nestihnete, nikdy hnůj nepřidávejte na záhon na jaře, raději ho nahraďte menší dávkou Cereritu asi dva týdny před výsadbou, přibližně padesát gramů na metr čtvereční. Potřeba dalšího přihnojení se odvíjí od kvality půdy. Načasujte ho zejména na přelom jara a léta, kdy rostliny rychle narůstají do výšky a objevují se květy. Potřeba živin v tomto období roste, použijte ledek amonný s vápencem v množství dvacet gramů na metr čtvereční. Malou dávku Cereritu přidejte do půdy ještě v srpnu, kdy dorůstají hlízy v půdě a rozhoduje se o založení květenství pro příští rok. Podzimní dávka hnojiva je třeba hlavně v chudších půdách a u mladých rostlin, které pěstujete z brutů druhým rokem a další sezonu by měly kvést.

Zalévat stačí mečíky jen za dlouhodobého sucha, jinak vodu čerpají z půdy. Čas od času je také opatrně okopejte, aby se na záhoně nevytvořila pro vodu nepropustná krusta.

My love

Choroby a škůdci

Největším škůdcem gladiolů je třásněnka mečíková. Tento drobný hmyz saje na květech i listech, ty žloutnou a vadnou, často z nich zůstává zelená jen nervatura, napadené květy se většinou vůbec nerozvinou. Třásněnka se po sezoně ukrývá v suknicích, které obalují hlízu, proto je třeba napadené mečíky očistit už na podzim a namočit v dezinfekčním roztoku hypermanganu. Silně napadené listy se musejí spálit. Lze použít i postřik insekticidem, například Karate nebo Decis v době, kdy se objeví první náznaky napadení mladých rostlin.

Mečíky ohrožují i houbové choroby, z nich hlavně botrytida. Poznáte ji podle hnědých nebo červenohnědých skvrn na listech i hlízách. Zbavit se jí můžete prevencí, tedy střídáním záhonů, dobrým odvodněním, střídmou zálivkou a hlavně pravidelnou kontrolou hlíz před výsadbou i před uskladněním. U silněji napadených rostlin pomůže i moření.

Alaska

Botanické a příbuzné druhy

Kromě zahradních mečíků, které pocházejí z jižní Afriky, si můžete vysadit i druhy vytrvalé, které rostou ve volné přírodě a vydrží na jednom místě řadu sezon. Je to například mečík bahenní (Gladiolus palustris). Má zcela jiné nároky na pěstování, potřebuje vlhké místo poblíž vodních toků. Pokud si jej vysadíte k zahradnímu jezírku nebo potoku, budete moci obdivovat jeho sytě růžové květy. Pozor, jde o chráněnou rostlinu, není možné jej přesazovat z přírody.

Také mečík obecný neboli střechovitý (Gladiolu imbricatus) najdete volně růst na vlhčích loukách. Hodí se i do trvalkových záhonů s dostatkem vláhy. Také on zaujme krásnými vznosnými květy.

Velmi podobně jako zahradní mečíky se pěstuje i příbuzný druh Gladiolus callianthus ‚Murielae‘, který se liší jiným typem květenství. Má dlouhou trubku převislejší daleko mimo svislou osu a ostře ohraničenou purpurovou skvrnou uvnitř. Na záhonech krásně vypadá i montbrécie (Croscomia), na místech s mírnými zimami není třeba její hlízky vyrývat.

Josemite

Montbrécie