Lužnice

Lužnice patří k velmi starým sídlům. První písemný doklad o její existenci pochází z roku 1371. Název obce se odvozuje buď od močálů (louží), které v dávných časech tvořily krajinu Třeboňska, nebo od luhů či travnatých rovin.

Jediná usedlost má křídlové štíty s volutami. Čp. 16 stojí na severní straně návsi

Aby se zdejší kraj stal obyvatelným, musely se neproniknutelné hvozdy vymýtit a obrovské množství vody v hlubokých močálech spoutat. Od poloviny 14. století se na Třeboňsku začaly budovat rybníky, kterých se dá nyní napočítat více než pět set. V blízkosti obce Lužnice leží Rožmberk, největší rybník Čech i Evropy, dále Velký Tisý a Malý Tisý, Černičný rybník, Potěšil, Loužek, Šatlavy, Káňov a řada dalších menších rybníčků. Přímo na okraji obce je možné dívat se na hladinu rybníku Namšal. V Lužnici samé je mezi domy několik maličkých vodních ploch. Okolní rovinatou krajinou protéká meandrující řeka Lužnice, která se vesnice dotýká levým břehem. Východně od řeky, za kempem, turistickou stezkou a Rybniční stokou, se rozprostírá polesí Hodějov s několika dalšími rybníky.

Čp. 26 stojí mimo náves; jeho jednoduše zdobený štít ctí místní zvyklosti

Z historie

Dějiny obce jsou úzce spojeny s Lomnicí nad Lužnicí a s Třeboní, která je odtud vzdálena 7 kilometrů na jih. První doloženou vrchností byli páni z Landštejna, kterým patřil statek Lomnice a s ním Lužnice. V roce 1435 se vzdala husitská Lomnice panu Oldřichovi z Rožmberka a s ní se obec dostala k panství v Třeboni. Asi v polovině 15. století v ní zůstávalo 25 hospodářů.

Uprostřed rozlehlého návesního prostranství stojí pod lípami kaple svatého Jana Nepomuckého

V severní části Lužnice dosud stojí bývalá kovárna

První světová válka zasáhla citelně do života obce. Bylo draho a 23 mužů ve válce přišlo o život. V roce 1922 byla dokončena stavba elektrárny pod hrází rybníka Rožmberk. Roku 1931 byla postavena nová budova školy. V roce 1990 byla obnovena samostatnost obce, která dosud náležela pod Lomnici nad Lužnicí. V současné době má Lužnice 430 obyvatel a 192 popisných čísel.

Čp. 1 je dalším typickým příkladem místní lidové architektury. Dům má trojúhelníkový štít a segmentovou bránu

Cenná lidová architektura

Kdy byla Lužnice založena, není jasné, ale jádro obce – rozlehlá náves s půdorysem podkovy – je velmi staré. Po jejím obvodu stojí většinou třístranné usedlosti, které se do veřejného prostranství obracejí dvěma trojúhelníkovými štíty spojenými ohradní zdí s bránou. Hladké štíty větších obytných domů i menších výměnků či sýpek mají střídmé zdobení – v horní části jsou větrací otvory, někdy mezi nimi bývá malá nika na sošku patrona. Fasádu člení římsy oddělující štít od přízemí anebo lizény. Okenní otvory jsou zvýrazněny šambránami.

Jižní strana návsi je lemována dvouštítovými usedlostmi se segmentovými bránami. Na obrázku čp. 6 a čp. 7

Návesní usedlosti většinou pocházejí z druhé poloviny 19. století a první třetiny 20. století. Nejpěknější jsou na jižní straně, ale i severní strana návsi má co nabídnout. Tady pozornost upoutává kulturní památka s čp. 16, jediná usedlost, která má v Lužnici křídlový štít s volutami a bohatou štukovou výzdobu fasády. I větrací otvory jsou zdobnější než u jiných stavení – na obytném domě mají tvar srdíček, na vedlejším výměnku tvar hrušek. Datace nad bránou upozorňuje, že usedlost pochází z roku 1870. Nedaleko je další památkově chráněná usedlost – čp. 27. Ve štítu domu má dataci 1887, naproti je sýpka. Ve středu návsi mezi lípami stojí kaple sv. Jana Nepomuckého, postavená v r. 1875 na místě starší kapličky. Právě z ní byla přenesena na most přes Lužnici socha sv. Jana Nepomuckého.

Další doklady zachovalé lidové architektury jsou k vidění u cesty směrem na Třeboň, často jde o menší chalupy bez sýpek a výměnků. V domkářské čtvrti severně od návsi pak najdeme už na první pohled vymykající se kovárnu – prosté, ale omšelé stavení s půlkruhově zaklenutým pracovním prostorem z první poloviny 19. století. A objevíme tu i několik dalších usedlostí s typickými znaky zdejší architektury.