Květiny k sušení
Udržet krásu a barevnost květin i přes zimu, kdy je u nás sychravo a nevlídno, to je cíl amatérských i profesionálních floristů a aranžérů suchých květin. Profesionálové využívají různorodý rostlinný materiál, který může mít i cizokrajný původ, včetně plodů a větviček s listy. Amatérští zájemci o aranžování suchých květin mohou samozřejmě nakupovat materiál ve specializovaných obchodech, ale i v domácích podmínkách je možné si vypěstovat dostatečnou zásobu květin vhodných na sušení, ze kterých pak můžete po celou zimu tvořit aranžmá a drobné dárky pro své blízké. V přehledu se snažíme představit druhy, které nejsou tolik obvyklé. V literatuře ale najdete i další rostliny, které jsou všeobecně známé. Pro přehlednost jsme je rozdělili podle barev:
modrá: statice, chrpa, ostrožka, bělotrn
žlutá a oranžová: vratič, řebříček, šťovík, měsíček, sápa, zlatobýl, kraspédie, smil, svatolina
bílá a krémová: plesnivka, měsíčnice, hortenzie, pampová tráva, dochan, kavyl, šater, čistec, pupava, plamének, hlaváč
červená a růžová: nevadlec, šuškarda, vřes, vřesovec, laskavec, buk červený, kalistemon, pestrovka, kostřava (růžová odrůda), medyněk, svěřep, česnek
zelená a hnědá: chmel, kostřava, artyčok, orobinec, rákos, pelyněk, břečťan, kapraď, třeslice, bojínek, chrastice, dub bahenní
Smilek růžový
(Helipterum roseum)
Smilek je klasická slaměnka, která vypadá jako z pohádky. Pravidelné sladce růžové nebo i bílé květy nadchnou hlavně romantické duše. Rostlina se pěstuje jako letnička, vysévá se v březnu do skleníku, po přepikýrování se vysazuje na slunný venkovní záhon s chudší propustnou půdou. Květy pro sušení se sklízejí plně otevřené. Kromě původních poměrně subtilních druhů je na trhu i odrůda ‘Goliath‘ s pevnými dlouhými stonky, která se hodí i do rozměrnějších aranžmá. Vyznačuje se velkými květy v jasně růžové barvě, která kontrastuje s černým středem.
Pískožil, imortelka
(Ammobium alatum)Tato letnička pochází z východní Austrálie. Dorůstá do výšky 60 centimetrů, ale najdete i nižší, kompaktní odrůdy (‘Bikini‘). Vysévá se už od předjaří do truhlíku, odkud se následně pikýruje. Pískožil kvete malými bílými květy s krátkými okvětními lístky a žlutým mírně vypouklým středem, který je poměrně výrazný. Kromě květů jsou dekorativní i stonky, u kterých vynikne jejich výrazné členění. Kytice, do kterých plánujete pískožil zakomponovat, by proto měly být vzdušné, aby se tento rys také uplatnil. Tuto slaměnku vysazujte na plně osluněný záhon s propustnou půdou.
Černucha damascénská
(Nigella damascena)
Černucha by neměla chybět na žádném letním záhonu. Letnička s typickými jemnými listy vás potěší hned dvakrát – v létě modrými nebo růžovými „pavoukovitými“ květy, v zimě zase využijete měchýřkovitá plodenství pro suchou vazbu. Černuchy tvoří vzdušný porost, proto se hodí do trvalkových záhonů, kde odlehčí příliš hustou výsadbu. Vysévají se od března na volné záhony, lepší je vysévat je na několikrát s desetidenními odstupy, abyste si květů užili až do podzimu. Sbírají se ještě zelené rostliny s vyvinutými tobolkami a suší se otočené plody dolů.
Světlice barvířská
(Carthamus tinctorius)
Tato robustní bylina se pěstovala jako barvířská a léčivá rostlina a z jejích semen se vyráběl i olej. Dnes se pěstuje jako ozdobná letnička. Světlice tvoří vzpřímené trsy, dorůstá i do metrové výšky a velká jsou i její květenství připomínající masivní žlutý bodlák. Společně s ním patří do stejné čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Světlice pochází z jihozápadní Asie a nejlépe jí vyhovují slunné, teplé a suché polohy. Pěstuje se z březnových výsevů, ale je možné ji od dubna vysévat i přímo ven. Kvete v době prázdnin, pro sušení se odřezává v době plného květu.
Mochyně zahradní
(Physalis franchetii)
Třebaže tato trvalka pochází z Jižní Ameriky, na tuzemských zahradách se bez problémů zabydlela. Původně se jednalo o užitkovou rostlinu – její nasládlé plody ukryté v blanitém měchýřku jsou totiž jedlé. Daleko více dnes ale zahrádkáři oceňují právě tyto svítivé lampionky. Suší se bez problémů a dlouho vydrží pěkné. Jasně oranžová barva i výrazný tvar na sebe strhne pozornost, proto by ostatní rostliny použité ve vazbě měly její hlavní roli potvrdit, ne s ní soupeřit. Mochyně potřebuje kyprou zahradní půdu s dostatečnou vlhkostí, na zimu je vhodné ji lehce přikrýt.
Goniolimon tatarský, modrý závoj
(Goniolimon tataricum)
Jednotlivé kvítky této suchomilné trvalky nikoho neuchvátí, přesto jde o důležitou rostlinu, bez které se řada suchých aranžmá neobejde. Podobně jako populární nevěstin závoj v kyticích z živých rostlin totiž obstará výplň, která se uplatní hlavně v malých kytičkách, bez níž by vypadaly nudně a sevřeně. Goniolimon tvoří vzpřímené trsy vysoké 30 centimetrů a je mrazuvzdorný. Vysaďte ho na slunná místa s propustnou půdou, nevadí mu ani půda kamenitá. Pěstuje se buď z jarního výsevu, nebo z kořenových řízků, což ale vyžaduje určitou zkušenost.
Ječmen hřívnatý
(Hordeum jubatum)
Pro suchá aranžmá jsou nepostradatelné i různé traviny. Použít lze samozřejmě i vytrvalé zahradní druhy nebo traviny z volné přírody. Jednoleté trávy, jako je třeslice, sveřep, zaječí ocásek nebo okrasný ječmen, ale nabízejí netypické, tvarově krásné klasy. Vysévají se zjara pod sklo do truhlíku, po nahrnkování do půdy s přídavkem písku a po zesílení se vysazují na stanoviště. Je ale možné vysévat je i v dubnu přímo na stanoviště. Klasy se musejí vždy sklízet včas, ještě zelenavé, zralé se totiž rozpadají a pro aranžování je už nelze použít.
Máčka
(Eryngium sp.)
Nejrůznější bodláky si díky svým výrazným tvarům o aranžování přímo říkají. Mezi stálice patří i máčka, bělotrn či štětka barvířská. Máčka patří mezi trvalky, roste i na horských loukách a kupodivu nemá ráda sucho. Mezi zahrádkáři je ceněná máčka alpská, jejíž strbouly jsou válcovité a listeny mají výrazně modrou barvu. Máčky se množí z jarních výsevů nebo z kořenových řízků. Potřebují slunné stanoviště a živinami bohaté půdy, čímž se zásadně liší od ostatních rostlin určených k sušení, které vyžadují půdy sušší a chudší.
