Krásný Buk
Stejně jako v Dlouhém Dole, Kyjově, Kamenné Horce, Helech, Sněžné, Vlčí Hoře a Zahradách, což jsou další osady Krásné Lípy, i v Krásném Buku se dochovalo mnoho tradičních staveb, vzniklých kombinací roubené a hrázděné konstrukce. Oblast severních Čech, Horní Lužice a Dolního Slezska, v níž se tyto unikátní stavby vyskytují, se nazývá Krajinou podstávkových domů a záštitu nad ní převzalo UNESCO.
V pěkné stavbě se secesními prvky byly za 1. republiky kanceláře pily pana Hieka, která stála naproti
Nad říčkou Křinicí
Název Krásný Buk nesl nejprve hrad v lesích nad pravým břehem Křinice. Založili jej ve druhé polovině 13. století zřejmě Markvarticové. Později získal toto území Jindřich z Lipé. První písemná zmínka o hradu je z roku 1319, kdy pan Jindřich své severočeské državy vyměnil s Janem Lucemburským za majetek na Moravě. Sever Čech hraničící s Lužicí se brzy stal majetkem Vartemberků, kteří podnikali loupežné výpravy do Lužice. V odvetu Lužičané v roce 1339 hrad Krásný Buk dobili a zničili. Nad údolím Křinice, v místě zvaném kdysi Zámecký vrch, se dochoval val a příkop a zbytky hlavní bergfritové věže, vedle níž zřejmě stával dřevěný hradní palác. V té době byli do povodí Křinice povoláni kolonisté, kteří kolmo k jejímu toku vyklučili lesy a založili osadu Krásná Lípa (je doložena roku 1361 jako farní ves na tolštejnském panství). Osada Krásný Buk vznikla jeden a půl kilometru severozápadně zřejmě až po husitských válkách. Písemně se připomíná k roku 1485. K vrchu, kde stával hrad, je to z centra Krásného Buku půl kilometru.
Jinak byl kraj osídlen řídce. Obyvatelé se živili zemědělstvím, těžbou dřeva a v lesích pracovaly sklářské hutě. Četná znamení ve skalách a pozůstatky několika štol svědčí o tom, že se lidé pokoušeli také o dobývání vzácných kovů, především stříbra. V 19. století se na Krásnolipsku rozvíjí přadláctví, tkalcovství a bělení. V Krásném Buku byla založena pletárna Gustava Jögra na spodní prádlo, kde vznikaly až do vysídlení Němců po 2. světové válce známé jégrovky. V roce 1869 měla Krásná Lípa se všemi osadami 6 252 obyvatel. Rok nato byla povýšena na město. Ke značnému úpadku města došlo právě po odsunu původních německých obyvatel v letech 1945–1946, kdy se počet obyvatel snížil asi na polovinu. V osadě Krásný Buk je evidováno 58 adres a trvale zde žije 93 obyvatel. Zbytek tvoří chalupáři.
Několik chalup na větrném vrcholku kopce je obloženo ze všech stran
Roubení i hrázdění
Vzhled zdejších staveb je dán polohou tohoto území na rozhraní velkých evropských oblastí lidového domu. Kombinují se tu dvě tradiční technologie lidového stavitelství – roubená konstrukce, charakteristická pro východoevropskou oblast, a hrázdění, jež je typické pro oblast západoevropskou. Vznikl tak dům, který je v přízemí roubený, případně částečně zděný, a v patře hrázděný. Některé domy mají přízemí i patro roubené. U obou typů se stavěly předstěnové konstrukce, tak zvané podstávky.
Střechy se nejčastěji pokrývaly dřevěným šindelem. V průběhu 19. století se však v oblasti, kterou nazýváme Českosaské Švýcarsko, začala používat břidlice. Šluknovská pahorkatina s bohatstvím lesů a skal nepatří k nejteplejším oblastem republiky, proto se roubené stěny v podstávkách příčně obkládaly prkny nebo i břidlicí, z níž místní pokrývači dovedli vykouzlit pěkné dekorace na štítech. Na konci 19. století leckde vystřídal dožívající břidlici eternit nebo i plech.
Čerstvě rekonstruovaná chalupa má přízemí roubené s obkladem a patro hrázděné
Z Krásného Buku k Dlouhému Dolu
Vydali jsme se z Krásné Lípy Kyjovskou ulicí, na níž leží i část osady Krásný Buk. U křížku se vzpomínkou na padlé jsme odbočili doleva a pokračovali úvozem lemovaným chalupami vzhůru k prameništi jednoho z přítoků Křinice. Jde většinou o stavby přízemní, patřící kdysi řemeslníkům a tkalcům. Větší patrové domy jsou spíše roztroušeny v krajině, obklopeny polnostmi, které k nim patřily.
Hned při vstupu do úvozu nás uvítaly dvě chalupy s bedněním v jednoduchých podstávkách. Zdá se, že si zachovaly původní barevnost. Ta výše ve svahu hnědorezavou, nižší stavba čp. 42 temně červenou. Vlevo u cesty nás cihlová věžička přivedla na odbočku k budově, která kdysi patřila k Hizkově pile. Je postaven v nádražním stylu se secesními prvky.
Následuje několik staveb s roubeným přízemím a hrázděným patrem a také hrázděných v celém rozsahu. Nechybí ani stavby zděné, nebo možná přezděné. Na střechách se střídá plech, starý eternit, ale i asfaltový šindel, který je dokonce použit i na obklad štítů. Některé chalupy jsou příkladně rekonstruované, další udělaly viditelně krok nepatřičným směrem (příliš veliké přístavby, plastová okna). Škoda, že na rozdíl od osady Dlouhý Důl, k níž míříme, není Krásný Buk památkovou zónou.
Zděná chaloupka má ve stěně křídla vybíhajícího dolů z kopce vyzděnou podstávku
Köglerovou stezkou
Zřícenina hradu Krásný Buk a stejnojmenná osada leží i na konci naučné přírodovědné Köglerovy stezky Krásnolipskem. Měří 23 km a začíná i končí na náměstí v Krásné Lípě. Stezka vznikla už v roce 1941 (jde o nejstarší trasu svého druhu v naší republice), pár let poté, co Rudolf Kögler na zahradě svého domu v Zahradách dokončil unikátní plastickou geologickou mapu okolní krajiny. Po 2. světové válce stezka zanikla a obnovena byla až v letech 2003–2006. Na stezce potkáte vedle přírodních zajímavostí a kamenných pamětníků vývoje chráněných krajinných oblastí Lužické hory a Labské pískovce také řadu unikátních domů, kterých se v devíti obcích ležících na hranici národního parku České Švýcarsko dochovalo více než patnáct set.
Co je podstávka
Jde o důmyslnou podpůrnou dřevěnou konstrukci stojící podél stěn přízemí, která nese váhu střechy, případně patra domu. Díky tomu nejsou stěny roubené světnice v přízemí zbytečně zatíženy a nehrozí tolik jejich zborcení.
