Kovbojové v důchodu

Po letech se k Voborníkovým vracíme s vědomím, že se manželé už nevěnují podnikání a užívají si penze ve svém krásném domě pod lesem. Už na hranici rozlehlých pozemků je však na první pohled patrné, že jde o penzi víc než aktivní. Nejdříve zahlédnete ohrady a boxy na přepravu koní, vzápětí vám vyběhne vstříc krásný australský ovčák a hejno husí a za chvíli už pijeme kávu u dřevěného domku, který tu slouží jako zázemí pro péči o koně. Kovbojský klobouk na hlavě pana Voborníka dává jasný signál o tom, kdo je tady rančer. A čtyřkolka, za kterou je zapřažený vozík s čerstvě naštípaným dřívím, atmosféru nefalšovaného farmaření jen dokresluje. Pojďme tedy zjistit, jak je to doopravdy.

Chalupa sice vypadá, jako by tady stála odjakživa, ale postavili ji teprve před patnácti lety

Rodina všude kolem

„Jsme už opravdu v penzi, trávíme tady většinu času, staráme se o zvířata a děláme, co nás baví,“ říká paní Dagmar, zatímco její muž servíruje turka v pořádně velkém hrnku na barový pult pod přístřeškem, z nějž je dobrý výhled na dolní část pozemku.

Z vesnice nedaleko Zlína jedete k chalupě v malebné stráni Vizovických vrchů po pevné, ale poměrně úzké vedlejší cestě a i přes tušenou blízkost dalších dvou domů už to tady začíná připomínat odlehlou horskou samotu. Jenže Voborníkovi nesouhlasně kroutí hlavou, sami se tady necítí. Syn už se z domu sice odstěhoval, ale v těsném sousedství bydlí dcera s rodinou, a tak je vnuk u babičky a dědečka častým hostem. To ostatně sám potvrzuje, když se vzápětí objeví, vyslechne několik babiččiných dotazů ohledně přípravy do školy a zase odjede na motorce pryč.

Čerstvé bylinky jsou stále k dispozici

V dalším blízkém domě, který je ostatně tím původním, co sem před lety Voborníkovy přivedl, bydlí bratranec. Ten pomáhá s prací kolem koní. Samotou a odloučeností tady očividně nikdo netrpí a od věci není ani blízkost Zlína. Z podhorské usedlosti stačí jet nejdříve do kopce a pak zase z kopce a za necelých patnáct minut vás to „vyplivne“ v samotném centru padesátitisícového Baťova města.

Přece jen mi to nedá a ptám se, jak to tady vypadá, když přijde opravdu pořádná valašská zima. „Ale to víte, že jsme tady už zůstali na pár dnů úplně odříznutí a zafoukaní. Když je sněhu o něco víc než obvykle, projedeme do vesnice na čtyřkolkách. A když ho bylo jednou opravdu hodně, jeli jsme do hospody na koních,“ vzpomíná paní Dagmar.

Kamna nejsou jen na parádu, slouží k vaření i pečení

Raději rovnou stavět

To už je káva dopita a vyrážíme k zhruba sto metrů vzdálenému domu. Na první pohled vypadá, jako by tu stál odjakživa. Poctivý dům s roubeným průčelím, takový, jakých najdete dost už tady, a ještě víc v Beskydech. Ve skutečnosti je to však dům s poměrně krátkou historií a pozornější pohled samozřejmě brzy odhalí, že jde o zdařilou novostavbu, pro niž byla tradiční krajová architektura spíše inspirací.

Paní Voborníková vypráví, jak se zhruba před sedmnácti lety rozhodli opustit městský dům a užívat si venkova a jak původně plánovali zabydlet starou chalupu, která ostatně v sousedství jejich domu stále stojí.

„Ukázalo se však, že přestavět starý dům z kotovic podle našich požadavků by bylo příliš nákladné a náročné. Náš tehdejší architekt nám tedy doporučil, že bude vlastně jednodušší postavit dům od základů,“ vypráví spolumajitelka usedlosti. „Podobu domu jsme si víceméně navrhli sami. Měli jsme představu i o interiéru a použitých materiálech, proto jsou i uvnitř ručně tesané trámy a na zakázku vyrobený nábytek z přírodního dřeva, jehož povrch je ošetřený jen včelím voskem.“

Kuchyň je vybavena vším potřebným

Světla je dostatek

Přestože dům nepůsobí zvenčí nijak honosně a předimenzovaně, uvnitř najdete veškerý komfort. Otevřenému obytnému prostoru dominují kachlová kamna s krbem. Těmi lze dům v případě potřeby vytopit, i když se tu zpravidla topí elektřinou. Je tu dostatečně velké zázemí pro vaření, jídelní stůl s velkorysou lavicí ze světlého dřeva i pohodlná pohovka u televize. Okna nejsou nijak velká, respektují obvyklé rozměry oken venkovských chalup, ale slunce babího léta proniká dovnitř s dostatečnou intenzitou.

V přízemí najdete i sociální zařízení, několika prosklenými dveřmi je možné vyjít buď na krytou terasu, nebo k bazénu za domem, který splývá s terénem tak dokonale, že ho zaregistrujete až ve chvíli, kdy už do něj málem spadnete.

U televize se dá posedět i podřimovat vleže

Bydlí se tu jako v chalupě, ale úzko by tady rozhodně nebylo ani milovníkům městského pohodlí. To je výhoda samotného domu i místa, kde je postavený: člověk se tu může cítit jako ve srubu v divočině, ale okolní příroda není ještě natolik drsná, aby s ní museli lidé svádět vyčerpávající boj.
Voborníkovi připouštějí, že po odstěhování syna je pro ně dům možná až příliš velký. Někdejší synův pokoj v patře teď ovšem může posloužit jako pohodlný pokoj pro hosty.

Paní Dagmar si stýská, že pro samou práci kolem rodinné „farmy“ zanedbává péči o kytky. Přinejmenším muškátům a voňavým bylinkám v truhlících se tu však stále daří dobře a okolní sluncem zalitá stráň sluší domu víc než jakákoli pěstěná zahrada. A pasoucí se krávy a koně v ohradách kolem domu tuhle idylickou atmosféru jen dokreslují. Lze si snadno představit, že tady v zimě zapadnete sněhem docela rádi.

Topí se elektřinou, ale i krb dokáže dům vytopit

Muškáty sluší každému venkovskému domu

Předzahrádku s růžemi zdobí a chrání nízký plot

K posezení venku láká i podzimní slunce