Jednotíme a přepichujeme

Říká se, že první krok je nejtěžší. To ale v zahradničení vůbec neplatí. Každý zahradník vám potvrdí, že úplně nejtěžší je právě ta druhá fáze – tedy přechod od vzešlých klíčních rostlinek k vypěstování pěkné, zdravé sazenice, kterou můžeme za příznivých klimatických podmínek buď vysadit ven (v našich podmínkách nejčastěji v první dekádě května), nebo z ní – případě přímého výsevu – vyroste kvalitní zelenina. Cílem je vytvořit rostlinu s krátkým stonkem, se sytě zelenými listy a rozvětvenými kořeny. Stačí málo a budeme mít okenní parapet nebo záhon plný vytáhlých, neduživých „ocásků“, ze kterých toho moc nesklidíme.

Jak se liší?

Výraz přepichování neboli pikýrování znamená přesazování jednotlivých rostlin z výsevního truhlíku s výsevním substrátem do menšího květináčku s kvalitnější půdou. Tyto přesazené rostlinky ale dále pěstujeme uvnitř, na okně, v pařeništi nebo ve skleníku. Nejčastěji jde o košťáloviny, plodovou zeleninu a teplomilné bylinky. Při jednocení se jedná o odstraňování nadbytečných rostlinek ze záhonu; jednotí se rostliny, které se vysévají ven a nesnášejí přesazování. Nejčastěji jde o kořenovou zeleninu a luskoviny.

Přepichování je přesazování jednotlivých rostlin z výsevního truhlíku do menšího květináčku

Přepichování výsevů v truhlíku

Proč to děláme: Výsevy nelze nechat „jen tak“. Příliš hustě vyseté rostlinky nemají dost prostoru pro listy ani pro kořeny, a tak se jejich vývoj dostává do začarovaného kruhu. Konkurence ostatních rostlin je nutí růst rychle za světlem, takže se stonek nevětví a nezakládá další listy. A to, co vidíme nad zemí, se odehrává i pod zemí. Kořen roste jen jeden, nevětví se, rostlina tedy čerpá málo živin a je viditelně neduživá. Rychle vykvétá a tvoří jen omezeně zásobní části, tedy to, proč ji vlastně nejčastěji pěstujeme.

Jak si pomůžeme: Přepichování je práce náročná na přesnost. Kromě speciálního pikýrovacího kolíčku lze klidně použít i dost dlouhou tužku. Přepichování se můžeme zcela vyhnout buď výsevem obalovaného osiva, kdy jednotlivá semínka vyséváme v dostatečné vzdálenosti od sebe nebo takzvaným přesným výsevem do připravených květníčků nebo sadbovačů.

Jednoduché zásady: Velmi pečlivě si promyslíme, kolik opravdu potřebujeme sazenic. Necháme si další dvě tři „pro jistotu“ a zbytek výsevu prostě vyhodíme. Nenecháváme nikdy stát zbytek výsevu na okně vedle přepíchaných rostlinek, tam se za pár dní stane semeništěm plísní. Čerstvě přesazené rostliny chráníme před vyschnutím i před přímým sluncem.

Jednocení přímých výsevů

Proč to děláme: Jednocení je naprosto základní ošetření rostlin, které na záhony vyséváme přímo, bez předpěstování. Řídíme se při něm nejčastěji údaji na sáčku semen, kde je správný spon rostlin znázorněn graficky, nebo jednoduše vlastní zkušeností. Některé druhy zeleniny (mrkev, pastinák) jednotíme dvakrát. Vyjednocené rostliny vyhazujeme, špatně by se jinde ujímaly. Výjimku tvoří cibule na skladování, kde odstraněné rostliny spotřebujeme jako jarní zelenačku.

Jak si pomůžeme: Na snadné jednocení myslíme už dopředu, při výsevu. Snažíme se o rovnoměrný, spíš řidší výsev. Jemná semena můžeme smíchat s pískem, který vysévaný objem trochu „nastaví“ a lépe se nám bude dařit nesít příliš hustě. Kdo vysévá více zeleniny, která jednocení potřebuje, ocení takzvané výsevní pásky. Jde o pásky celulózy, na které jsou přírodním lepem přilepena jednotlivá semena již v rozestupech, které daný druh zeleniny potřebuje. Další výhodou je i to, že semena jsou zaseta do stejné hloubky, řádky tedy vzcházejí rovnoměrně. Výsevní pásky ale nejsou v prodeji pro každý druh zeleniny, ani je na trh nedodávají všechny šlechtitelské firmy.

Jednoduché zásady: Při této práci nikdy nešlapeme přímo v záhonu, do meziřadí si položíme dost široké prkno. Jednotíme vždy s „pozornýma očima“. Nejde jen o to, nechat rostlinky v řádku ve správných rozestupech, jde také o to, nechat růst ty nejlepší a nejsilnější. Jednocení tedy řeší nejen problém s prostorem na záhonu, ale podílí se také významně na zdravotním stavu celého záhonu. Je samozřejmé, že kontrolujeme i výskyt škůdců, jako jsou mšice, plži nebo larvy smutnic.

Jednotíme či přepichujeme proto, aby měla každá rostlinka dost prostoru pro listy i kořeny

Nemocné výsevy

Někdy dobrá vůle nestačí a naše plány zaskočí nějaká choroba rostlin. Mladé vzešlé rostlinky ohrožuje především takzvané padání rostlin. Tuto chorobu poznáme velice snadno – rostlinky opravdu vypadají jako podlomené. Na první pohled se sice zdají zdravé, lístky zůstávají zelené a bez skvrn, ale při bližším pohledu najdeme těsně u povrchu půdy ztenčené stonky, často již s bělavými či šedými skvrnkami. Rostlinky v tomto místě budoucího kořenového krčku napadají škodlivé plísně a houby, které běžně žijí v nesterilní půdě. Bránit se můžeme výsevem mořených semen, řídkým výsevem a dobrými pěstebními podmínkami s dostatkem světla, nižší teplotou a častým větráním. Chemický postřik si při domácím pěstování zcela odpustíme, při pěstování sadby ve skleníku můžeme použít třeba Merpan.