Jan Stašák: Sklo mě okouzlilo svou tvárností

Pec v rodinné sklářské huti Tasta v Milné u Frymburka na Lipensku se teď v dubnu opět rozžhaví. Po zimní přestávce se tak sklář Jan Stašák spolu se Zdeňkem Talafousem znovu pustí do práce. I vy můžete být u toho, exkurze jsou tu vítány a vstup je zcela zdarma.

Sklářství má v šumavských hvozdech velmi dlouhou tradici. Nejstarší písemné zmínky o něm jsou z poloviny 14. století. První skláři přišli na Šumavu pravděpodobně z Bavorska, kde je několik skláren doloženo už ve 13. století. Dílny často vznikaly přímo uprostřed lesů. K jejich prvním výrobkům patřily skleněné korálky, takzvané páteříky, které se vkládaly do růženců. Páteřík se korálku říkalo proto, že slova modlitby začínají Pater noster – Otče náš.

Nejisté podnikání

Když v roce 1999 Jan Stašák malou rodinnou firmu spoluzakládal, navázal na tradici a jednoduché korálky začal znovu vyrábět. Jeho cesta k profesi skláře začala u letáčku, který dostal ve škole. Řekl si, že je to řemeslo, které by ho mohlo bavit. Po vyučení pracoval ve sklárnách v Lenoře. Tu ale pár let po revoluci zavřeli. A stejně časem dopadly i další sklárny, pro které pracoval. Ať už to byla sklárna Husinec nedaleko Prachatic, nebo sklárna ve Volarech. Protože nechtěl, aby tradiční šumavské sklářství zapadlo v zapomnění, pustil se do podnikání, jehož výsledek byl přinejmenším nejistý. Spolu s bratrem Josefem a sklářem Zdeňkem Talafousem založili rodinnou sklářskou huť. Po trochu rozpačitých začátcích se však malá sklárna „chytla“ a právě načíná svou sedmnáctou sezónu.

Šest až osm hodin u pece

Huť Tasta vznikla v přístavbě rodinného domku v malé obci Milná, v místě, kdy kdysi bývala maštal. Zachovává tradiční ruční výrobu originálního barevného dekoračního skla. „Zájem o výrobky i exkurze je slušný. Zpočátku jsme fungovali celoročně, ale v posledních sedmi letech s rostoucími náklady na elektřinu i plyn na zimu zavíráme. Otevíráme vždy v dubnu a podle zájmu fungujeme zhruba do podzimu,“ říká Jan Stašák, v jehož peci se v sezóně roztaví 50 až 100 kilogramů skla denně. U pece stojí šumavský rodák spolu se Zdeňkem Talafousem každý den šest až osm hodin. Občas jim pomůže i Janův bratr Josef, který zajišťuje ve firmě hlavně technické věci – taví sklo, zabrušuje zboží, balí a kompletuje zakázky. A je-li třeba, pomohou i další členové rodiny. Součástí sklárny je také prodejna výrobků, otevřeno je tu od 8 ráno až do 18 hodin do večera. Zákazník si tu může vybrat některý z vystavených výrobků, případně si objednat z katalogu nebo výrobek na zakázku.

Každý výrobek je originál

V Milné se pracuje tradičními technikami. „Největší zájem je o drobná zvířátka a užitkové zboží – půllitry, štamprlata neboli panáky, mísy, vázy nebo těžítka. Dobře se prodávají také svícny, květiny nebo číše nejrůznějších velikostí. Vše je vyráběno výhradně ručně, ručními nástroji, každý výrobek je proto originál,“ zdůrazňuje Jan Stašák, který potřebuje k práci kromě sklářské píšťaly také nejrůznější tvarovací nářadí.
Sklo ho před lety okouzlilo především svou tvárností. „Postup výroby jakéhokoli výrobku je poměrně složitý, a proto je lepší se o něm přesvědčit na vlastní oči,“ láká k návštěvě malé sklárny její spoluzakladatel. Při exkurzi, která je zdarma, si lidé mohou buď vyfouknout vlastní výrobek, nebo se na práci zručných sklářů jen tak dívat. To, že jsou exkurze u Stašákových oblíbené, potvrzují i pozitivní reakce návštěvníků. Není divu, že se sem rádi vracejí i několik let. K vidění je nejen klasická technika foukaného skla, ale také technika lisování, při které se rozžhavená sklovina lije do hotových forem.

Recyklované sklo

Jednou z nejčastějších otázek, která při exkurzích padá, je ta týkající se materiálu, se kterým se tu pracuje. „Sklo, vlastně jakýsi odpad skla, včetně barevných střípků, kupujeme od velkých výrobců a z něj vytváříme výrobky nové. Na přetavování odpadového skla stačí teplota 1300 stupňů,“ vysvětluje Jan Stašák. Kromě standardních kousků, které místní sklář dělá už léta a mezi které patří například zavlažovače ke květinám, vyrábějí v posledních letech často i olejové lampy nebo pítka pro ptáčky. Inspirace Janu Stašákovi nechybí, jak sám říká, po pětadvaceti letech praxe „něco vymyslí sám, něco okouká“. O výrobky ze soukromé hutě Tasta mají zájem i za hranicemi, hodně vyvážejí do Německa a Holandska. I když je to práce fyzicky náročná a někdy i vyčerpávající a Jan Stašák si není jistý tím, jak dlouho u ní ještě vydrží, má pocit, že sklárně se teď celkem daří a že je huť s nadsázkou řečeno „v dobré kondici“. Tak držíme palce do další sezóny!


Sklářská huť TASTA

Rodinnou sklářskou huť v Milné u Frymburka založili bratři Jan a Josef Stašákovi a jejich kamarád Zdeněk Talafous. Ze složeniny jejich příjmení vznikl i název Tasta. Všechny výrobky se zde vyrábějí postaru. Pokud sklárnu navštívíte, dozvíte se leccos o historii sklářské výroby a budete se moci zapojit i do práce u pece. Na exkurzi je ale lepší se nahlásit předem.

Adresa:
Milná 8
182 79 Frymburk
www.tasta.cz, e-mail: info@tasta.cz
telefon: 380 735 383


Text: Andrea Skalická; foto: archiv Jana Stašáka

Další články

Jaroslav Pahorecký: Drát mám v ruce každý den

Jaroslav Pahorecký: Drát mám v ruce každý den

Říká o sobě, že se k drátenictví dostal z nudy. „Prohlížel jsem internet a narazil přitom na různé drátenické techniky. Jsem vyučený zámečník a k železu mám blízko, tak mě to začalo zajímat,“ popisuje rodák z Volar, Jaroslav Pahorecký. Dnes se tomuto řemeslu věnuje už deset let.

Celý článek

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Řezbářka a loutkářka Hanka Čížková: Loutky na nitích mám nejraději

Hrát loutkové divadlo začala Hanka Čížková už v osmi letech. Ještě více ji ale o několik let později zaujalo vyřezávání loutek ze dřeva. Jako řezbářka a loutkářka pak pracovala v plzeňském Divadle ALFA nebo v Loutkovém filmu ve Studiu Jiřího Trnky v Praze. Před lety založila vlastní autorské divadlo Divadýlko HáČek. Loutky ji tak provázejí po celý profesní život.

Celý článek