Hledám to, co není běžné
Když jsem k vám přicházela, nakukovaly do výlohy dvě holčičky. Zaujaly je malé kočičky, které tu prodáváte. To je vaše práce?
Paradoxně ne, ty mi sem dodává moje kamarádka. Já jsem sice hračku na střední škole studovala, ale později jsem se začala zabývat bytovým textilem v Ateliéru textilní tvorby na UMPRUM. Občas se ale k hračkám ráda vracím.
Měkká vlněná deka Cigaja
Váš ateliér je zároveň prodejnou. Když se lidé dívají dovnitř, nevidí kasu, ale vás při tvoření. Nebojí se vstoupit dovnitř?
Někdy ano, ale když je něco zaujme, zeptají se, a já je pozvu dál. A místní lidé mě tu už znají, jsem tu od roku 2000.
Na poličkách leží originální polštáře, piknikové deky, přehozy, povlečení a na zdi visí koberec. Co z toho vás nejvíc baví tvořit?
Kelimy, oboustranné koberce, které nemají vlas. Ty vyrábím pro zákazníky na zakázku. Když přijde zájemce, že chce utkat koberec na míru, jdu se podívat k němu domů a mluvíme o jeho představách. Já pak navrhnu varianty, ze kterých následně vybereme koberec, který pak utkám.
Ručně tkané koberce vyrábí Kateřina Soukupová na zakázku. Každý kus je originál
Jak dlouho trvá, než koberec utkáte?
Je to tak měsíc denního tkaní. Víc než dva až tři koberce za rok nezvládnu. Je to pracné a člověk si musí dávat pozor, aby se denní tkaní příliš nelišilo. Když se mi stane, že při tkaní moc utahuji, musím to pak upravit.
Nápadité jsou i polštáře s otvory a látkou uvnitř. Jak ten nápad vznikl?
Chtěla jsem si vyzkoušet, jak spolu budou fungovat různé materiály. Přemýšlela jsem nad tím, jak je využít nebo zrecyklovat. Vždycky, když mi něco zůstane, snažím se to nějak uplatnit. Vnitřní část polštáře tvoří další hedvábný polštář, který je o mnoho větší. Proto je můžete různě vytahovat dírami a udělat si tak polštář podle svého.
Na výrobě ubrusů a dalších textilií Kateřina spolupracuje s malými uměleckými tkalcovnami
Prodáváte i piknikové deky zabalené v řemíncích. Je to elegantní a praktické…
Vyšlo to z mé potřeby udělat něco jinak než je běžné. V tkalcovně, kde tkám, vyrábějí „obyčejné“ kostkované deky. A já jsem tu jejich klasiku chtěla nějak porušit, udělat to jinak. Deky nejsou kostkované, mají nepravidelné pruhy v osnově a útku. Potom jsem k nim nechala vyrobit kožené popruhy. Můžete je vzít do ruky nebo dát do batohu a jít na piknik.
Ve vedlejší místnosti máte tkalcovský stav, ale své výrobky si necháváte tkát jinde. Proč?
Na tomto stavu tkám hlavně koberce, ale výrobky z látek zadávám v malých uměleckých tkalcovnách. Možná si lidé vzpomenou na ÚLUV (bývalé Ústředí lidové umělecké výroby – sdružovalo malé fabriky, které měly vlastní výtvarníky – pozn. aut.), lidé tam rádi nakupovali, protože věděli, že je to kvalitní zboží. Ty umělecké malé tkalcovny stále fungují, já spolupracuji se dvěma.
Jak vaše spolupráce probíhá?
Připravím si návrh a jdu s ním do tkalcovny. K ruce je mi tkadlena, které říkám, jak bych chtěla, aby výsledek vypadal. Zkoušíme třeba různé barvy a vazby. Často až při práci v tkalcovně přicházím na to, jaké jsou další možnosti. Při tkaní se dá udělat mnoho variant, až se někdy musím krotit, abych to nepřehnala.
Mají lidé o originální výrobky zájem? Vždyť bytové doplňky a dekorace prodává každý obchod s nábytkem…
Sázím na kvalitu, nadčasovost a originalitu. Používám jen přírodní materiály, které vydrží déle než to, co koupíte v běžném odchodě. A lidé, zdá se mi, se ke kvalitě vracejí. Třeba mé povlečení se musí žehlit. Mým zákazníkům to ale nevadí.
Když jsem sem vcházela, právě jste něco stříhala. Co to bylo?
Stříhala jsem střechu. Právě připravuji dekorace pro jeden film. Celoroční spolupráce s filmaři je pro mě důležitá, je to můj příjem, díky kterému se mohu věnovat své vlastní kreativní tvorbě a zaplatit tkalcovny, které tkají mé výrobky.
A co konkrétně pro film a reklamu děláte?
Většinou připravuji nejrůznější textilní dekorativní předměty. Filmoví architekti nebo rekvizitáři mi sdělí svoji představu a já vymyslím, jak by šla daná věc vyrobit. Teď jsem dělala zvířátka do televizní reklamy – piraňu, opice, psy. Někdy ale vyrábím i celé dekorace.
Jaké máte nápady do budoucna? Uvažujete o rozšíření sortimentu?
Chtěla bych toho vyzkoušet hodně – nové deky, nové tkaniny, najít nové látky na povlečení. Nedávno jsem dokončila kolekci povlečení pro pány. To je téma, kterému bych se ještě chtěla věnovat, ráda bych vytvořila nové vzory. Když dělám bavlněné povlečení, musím natkat 500 metrů tkaniny. Pracuji s různými variantami tkaní a různě měním i barvy. A vždycky si říkám, příště to zase zkusím trochu jinak.
Vaše práce je tvořivá. Co vás na ní nejvíc baví?
Každý materiál má svou vůni. Když sem ráno přijdu, voní to jinak než ve standardních obchodech. Vše, co udělám, si můžu osahat. Vidím, jak mi výrobek vzniká pod rukama. To je na tom to pěkné. Na začátku mám jen osnovu a útek. Najednou začnu přidávat, vzniká vzor a vše roste. Když pak po měsíci přijde hotový výrobek z fabriky, říkám si: „Tohle že jsem udělala?“ (směje se) Fajn je i to, že v té době mám už od svého výrobku trochu odstup.
Výtvarnice Kateřina Soukupová se narodila v roce 1972. Věnuje se autorskému textilu a tvorbě originálních textilií. Pod značkou KS Textile Art vytváří ručně tkané koberce, vlněné deky, ubrusy, prostírání nebo povlečení. Pracuje pouze s kvalitními přírodními materiály, jako je vlna, len nebo bavlna. Každý její produkt je originálem. Kateřina spolupracuje také s filmaři a reklamními tvůrci. Její práce se objevují v tuzemských i zahraničních filmech a seriálech – mj. Děti Duny, Letopisy Narnie, Mission Impossible, Terapie, Příběhy obyčejného šílenství, Přístav nebo Vyprávěj. Podílí se i na výrobě reklamních spotů vytvořených například pro Kia Sportage, Škoda auto, IBM, Kofolu nebo Českou spořitelnu. Více se o Kateřině dozvíte na www.katerinasoukupova.cz
