Gloxínie pro každého
Gloxínie je rostlina s kulovitou hlízou, podobnou třeba begoniím. Stonek má výrazně zkrácený a velké listy poskládané do mohutné růžice, z které vyrůstají na kratších stopkách velké zvonkovité květy. Jejich barva bývá výrazná, nejčastěji červená a růžová, je možné se ale setkat s květy modrými i bílými. Některé zahradní kultivary mají dokonce plné květy.
Co potřebuje
Rostlina působí robustním a odolným dojmem, což mají na svědomí především její silné, svěže zelené listy. Při péči potřebuje ale gloxínie doslova lehkou ruku. Má ráda teplé a světlé stanoviště, před přímým sluncem je však nutné ji chránit, jinak jí popálí listy. Zálivku vyžaduje mírnou, kořenový bal ale nesmí vyschnout. Srdíčko i listy je třeba pečlivě chránit před vlhkostí, protože přemokření má za následek jejich uhnívání. Gloxínii proto zalévejte konvičkou s dlouhou úzkou hubičkou, kterou se dostanete pod listy. Velké dužnaté listy napadají listové mšice, svilušky a třásněnky, rostlinu je tedy nezbytné pravidelně kontrolovat. Optimální teplota pro její pěstování je mezi 18 a 22 °C, dobře proto poroste i v teplých místnostech.
Další sezona
Zahradní kultivary gloxínie bývají zpravidla určeny jen pro krátkodobé pěstování. Rostliny se totiž pěstují nejčastěji z řízků a tak je jejich hlíza, kterou stačí založit před kvetením, příliš malá a při přezimování obvykle odumřou. Chcete-li se ale pokusit o jejich další pěstování, kvetoucí rostlinu od začátku pravidelně přihnojujte. Gloxínii tak prodloužíte kvetení a současně jí pomůžete založit větší hlízu. Po odkvětu nechte rostlinu zatáhnout, suché listy odstraňte a hlízu přezimujte v původním kořenáči. Teplota pro přezimování by se měla pohybovat kolem 15 °C, květináč tedy může stát ve spíži či na chodbě. Na jaře hlízu přesaďte do čerstvého substrátu a nechte na teplém a vlhkém místě narašit.
Latina, nebo čeština?
Gloxínie to má se jmény trochu složité. Její české označení je totiž obdule, což, přiznejme si, květině rozhodně nesluší. A ani pojmenování gloxínie není zcela v pořádku, protože správně se tato rostlina nazývá sinningie a v atlasech ji najdete pod latinským jménem Sinningia speciosa. Některé české názvy rostlin se prostě neujmou a často je to i proto, že se jednoduše nepovedou. V praxi bývá mnohdy snazší držet se jména latinského, na které jsou zvyklí odborníci i laická veřejnost. Setkat se s tím je možné u řady známých rostlin – kdo by třeba pod jménem kysala hledal begonii, pod názvem chřest mnohokvětý asparágus nebo pod čílkem fuchsii? Proto zahradníci vybírají spíše takové označení, které je všeobecně známé a srozumitelné, i když není podle skalních češtinářů a botaniků zcela korektní.
