Folklor na Brněnsku žije!

Postupně se přidaly další zpěvačky. Dnes zpívá v Rozmarýně jedenáct žen a dívek. Nejen o pěveckých aktivitách naší „jmenovkyně“ Rozmarýny jsme mluvili s jednou ze zakládajících členek souboru Jarmilou Žaludovou.

Proč jste zvolily název Rozmarýna?

Nápadů padalo více, Rozmarýna zvítězila. Je totiž jako lidová píseň, prostá a přece krásná, má kouzelnou moc a vůni. Patří k obřadním lidovým bylinám, nosí ji mládenci i stárky na hodech, zdobí oděvy svatebčanů. Je symbolem lásky a věrnosti a v lidových písních je hojně zastoupena.

Návštěvníci výstavy mohli obdivovat i úžasné ruční výšivky

Jak často se Rozmarýnky, jak si říkáte, scházejí? A je vůbec potřeba folklorní písně „pilovat“?

Scházíme se každý týden v pondělí večer. Zpíváme lidové písně z našeho regionu, z Brněnska, protože nechceme, aby se na tyto písně zapomnělo. Hledáme je ve starých zpěvnících sběratelů lidových písní. Čím víc písně poznáváme, tím víc obdivujeme jejich zpěvnost a krásu slova. Lidová píseň vyjadřuje jemné odstíny nálad, je čistá a opravdová, založená na prožitku, který má přednost před dokonalostí projevu. „Pilujeme“ tím, že zpíváme tak, abychom našly společný soulad vícehlasně zpívané písně. Zpěv doplňujeme tancem, který se na Brněnsku vyznačuje tancem v uzavřených kolech, v Újezdu také „Újezdskou mazurkou“.

Také staré hračky si zasloužily vlastní prezentaci

Už třicet let zpíváte v újezdských krojích. Ušily jste si je samy nebo se dědí z generace na generaci?

Újezdský kroj se nedochoval, my máme kroj rekonstruovaný podle dobových fotografií. S jeho podobou nám pomáhala v roce 1987 profesorka Zdeňka Jelínková z etnografického ústavu Moravského zemského muzea v Brně. Oblečené jsme v újezdských krojích z přelomu 19. a 20. století. Šití prvních krojů se ujala jedna ze zpěvaček a skvělá švadlena Ludmila Spáčilová.

Co všechno k újezdskému kroji patří?

Exponáty na výstavy ochotně zapůjčují občané z Újezda a okolí

Daří se na Brněnsku udržovat tradice? Je o ně zájem i mezi mladší generací?

Na Brněnsku folklor žije, dokonce jednotlivé části Brna udržují svoje vlastní zvyky, což je brněnský fenomén. Těžko byste hledali jiné větší město, kde folklor tak žije. Také vesnice širšího brněnského regionu znovu objevují krásu folkloru a obnovují původní kroje. Jenom v Brně a jeho okolí je šestnáct dětských lidových souborů a pořád přibývají nové – je to takové nové „obrození“. Jen v Újezdu je kromě Rozmarýny ještě dětský folklorní soubor Jamírek se svojí cimbálovou muzikou, cimbálová muzika Šternovjan, folklorní soubor Šternovjan, dětský folklorní soubor Šternovjánek a folklorní soubor Hruška.

Založily jste také spolek „Újezdská Rozmarýna“, který se zaměřuje na prezentaci folkloru, pořádání výstav a kulturních akcí. Na jaké konkrétní akce byste upozornila?

Každoročně začátkem listopadu pořádáme Folklorní podvečer s Rozmarýnou, na který zveme folklorní soubory z Újezda, naše každoroční hosty – mužáky ze Žatčan a také další folklorní soubory. Dvakrát ročně pořádáme „Zpívání s Rozmarýnou“, kterým chceme zvýšit povědomí o lidových písních z Brněnska. V Brně se také pravidelně zúčastňujeme akce „Brněnsko tančí a zpívá“. A zpíváme i při různých jiných příležitostech. V příštím roce nás čeká vystoupení v programu „Ta brněnská mája tenká“ na mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici.

Členky souboru v újezdských krojích během Folklorního podvečera s Rozmarýnou 2016

Váš spolek pořádá také výstavy. Zavzpomínejte na ty, které vám nejvíce utkvěly v paměti.

První výstavu jsme připravily v roce 2008 a jmenovala se „Ten umí to a ta zas tohle“. Ukázala, jak krásné věci dokážou vytvořit lidé z Újezdu u Brna pro potěchu oka i duše. Celkem jsme už uspořádali 20 výstav s rozličnou tematikou. Jarní a vánoční výstavy ručních prací, výstavy obrazů malířů i malířek, dětí i jejich učitelky z Újezda. Dále to byly mimo jiné výstavy újezdských fotografů nebo sběratelů a mnohé další. Vybírat mezi nimi je velmi těžké.

Jak se lidem líbila vaše poslední výstava s názvem „Ve staré kuchyni“?

Líbila se moc a oslovila starší i mladé. Jedny nostalgií, druhé tím, že se dá žít bez elektřiny. Pražič kávy na kamnech, přístroj na stloukání másla, mlýnky a žehličky, trdla na trdelníky, značkovače na chleba. U některých věcí jsme jejich funkci ani nezjistili. Stará kamna, hrnce, skříně, výšivky, kterými si hospodyňky své kuchyně zdobily. Každá výstava je na vernisáži zpestřena básněmi a hudebním vystoupením, nechybí koláče a občerstvení.

Jaké výstavy máte v plánu letos?

V dubnu jsme uspořádaly výstavu „Když jsme byli malí a do školy chodili“. Návštěvníkům připomněla dětství a léta ve škole i za školou. Byly na ní představeny učebnice, vysvědčení, žákovské knížky, lavice, pera, tužky, fotografie, ale i školní pomůcky do roku 1975. Na červen chystáme výstavu obrazů Ireny Hašové a podzim věnujeme technice starých časů, tedy nejrůznějším rádiím, vypínačům, vrtačkám, gramofonům a vysavačům, taktéž do roku 1975.

Lze shrnout, co vám zpívání a spolková činnost přináší?

Zpívání nás naplňuje radostí. Když zpíváme pro seniory, vidíme, že někteří písně z Brněnska zpívají s námi. Také nás těší, že i mladí a děti se vracejí k tradicím a písním svých předků. Radost ze společně prožitých chvil, potlesk, poděkování a pochvala, to je ta největší odměna, kterou si můžeme odnést. Kromě času na přípravu vystoupení věnují Rozmarýnky velkou část svých prostředků na pořízení a údržbu krojů, protože podpora od města pokryje jen malou část nákladů na naši činnost. Všem našim újezdským sponzorům a městu jsme vděčné za podporu. Říkám, že sbíráme „zrníčko k zrníčku“. Bez nich bychom třeba tak velkou akci, jakou je „Folklorní podvečer s Rozmarýnou“ nemohli pořádat, míváme na ní totiž 40 až 60 dospělých a kolem 25 dětských účinkujících. Ostatní členové našeho spolku pomáhají při organizaci Podvečera i při organizaci výstav. Občané Újezdu a okolních obcí zase naše akce hojně navštěvují a ochotně nám zapůjčují svoje exponáty. Všem patří náš velký dík.

Více informací

S činností spolku Rozmarýna se můžete seznámit na stránkách www.facebook.com/ujezdskarozmaryna

Uložit