Floxy – voňavé loučení s létem
Plamenky (lidově floxy), osvědčené a dlouho pěstované pestrobarevné trvalky byly u nás velmi oblíbené před druhou světovou válkou. V druhé polovině dvacátého století byly trochu opomíjeny, ale v posledních letech se opět vracejí do našich zahrádek.
Plamenka Douglasova
Co mají rády
Potřebují slunečné stanoviště, kde se sázejí do výživných a dostatečně vlhkých půd, mírně kyselých až neutrálních. Snadno vysýchavé půdy nejsou vhodné. Dobře se jim daří v podhorských oblastech, kde bývá větší vzdušná vlhkost. V nižších a teplejších polohách je vhodnější tyto trvalky umísťovat do polostínu. Plamenky nesázíme příliš hustě a snažíme se je nezastiňovat okolními rostlinami, zvláště ne příliš vysokými. Spíše je dáváme mezi stejně vysoké a nižší rostliny, tak budou méně náchylné na choroby. Po několika letech je vhodné trsy rozdělit a plamenky zasadit na jiném místě. Odkvetlé části odstraňujeme, aby se podpořil vývoj ještě nerozkvetlých stonků. Na podzim odstřihneme zbytky nadzemních částí až u země. Vyšší kultivary někdy potřebují oporu.
Plamenka šídlovitá
Plamenky jsou snadněji náchylné k chorobám – zejména je ohrožují houbové choroby (padlí, listová skvrnitost) a háďátka. Rostliny napadené háďátky je nejlepší odstranit. Všechny plamenky jsou mrazuvzdorné.
Plamenka latnatá
Jak je množit
Množí se jednak dělením trsů v době od dubna do poloviny května. U kultivarů se využívá také řízkování. Provádíme ho rovněž na jaře, až zhruba do poloviny června. Odebíráme vrcholové nebo stonkové řízky a snažíme se, aby na každém řízku byly alespoň dva páry listů. Dobrou možností je i využití kořenových řízků – jimi množíme na podzim v listopadu nebo prosinci ve dnech, kdy nemrzne. Kořeny řežeme na čtyři až šest centimetrů dlouhé kusy, které trochu šikmo ukládáme do substrátu pro výsevy. Přes zimu je dáme do místnosti s teplotou asi pět stupňů. Zjara malé rostlinky brzy vyrážejí.
Nízké druhy pro jaro
Setkat se můžete se dvěma podobnými druhy, plamenkou Douglasovou (Phlox douglasii) a plamenkou šídlovitou (P. subulata). Nejčastěji se pěstují rostliny s květy v nápadné, ostře růžové barvě, ale na trhu jsou i odrůdy od bílé po sytě fialovou. Drobné kvítky často zdobí jinak zbarvená prostřední část, což je typický znak i vysokých druhů plamenek.
Vysoké pro léto
Nejčastěji se setkáte s vysokým druhem plamenky latnaté (Phlox paniculata), který na místě s dobrou a dostatečně vlhkou půdou dorůstá do výšky přes jeden metr. Vrchol květu má o prázdninách, ovšem někdy se může protáhnout až do září. Zhruba poloviční výšky dosahuje Phlox maculata, jejíž květní laty jsou sevřenější a bohatší, květy rozkvétají trochu časněji, už v červnu.
