cof

Figurky z šustí

Jak dlouhou tradici má tvorba z kukuřičného šustí ve vašem regionu? A jak jste se k této činnosti dostala vy?

Oblast Slovácka má bohaté kulturní tradice jak duchovní, tak i hmotné kultury. V Uherském Hradišti bylo i sídlo Ústředí lidové umělecké výroby a také zde působí Slovácké muzeum, ve kterém jsem od roku 1982 pracovala jako dokumentátorka. Zde se pro mě otevřel svět poznávání i řemeslné práce. Často jsem se také setkávala s lidmi, kteří tato řemesla prováděli. Musím však říci, že základy vztahu k lidovému umění a k ručním pracím mně dali do vínku moji rodiče.

Marie Bilíková ráda vyrábí z šustí i vánoční motivy, jako například Josefa s Marií a Ježíškem v jesličkách

Výroba figurek z kukuřičného šustí má svá specifika. Musela jste projít speciálním kurzem?

Když předváděla ve Slováckém muzeu Nositelka tradic lidových řemesel Ludmila Kočišová své figurky, učarovaly mi. Navíc uměla o práci se šustím poutavě vyprávět a její výtvory byly jako živé. Kukuřičné šustí ale nejsou jenom figurky. Je to tvárný materiál, ze kterého se dá i tkát. Tato technika je stará a dnes už se jí věnuje jen málo lidí. V našem regionu to uměla Rozálie Blažková. Já jsem se k práci se šustím nakonec dostala právě díky práci ve Slováckém muzeu, které pořádalo kurzy řemeslných technik. V roce 2007 jsem se účastnila kurzu tkaní z kukuřičného šustí, který vedla paní Blažková, a o dva roky později jsem absolvovala kurz výroby figurek pod vedením Františky Snopkové.

Každá figurka ručně vyrobená z šustí je originál, nenajdete dvě úplně stejné

Vzpomenete si ještě na svůj první výrobek?

Moje první výrobky byli malí andílci – kudrnáči a postavičky čertů na zavěšení. Ale to bylo v době, kdy jsem byla samouk.

Co všechno k tvorbě kromě šikovných prstů potřebujete? Nakolik musíte být při tvorbě přesná?

Především je to chuť něco dělat a přinášet radost druhým. A co potřebuji? Kvalitní kukuřičné šustí, nitě, vatu, drát, nůžky a pak spousta drobností – suché květinky, makovičky, modelovací hmotu, dřevěné puténky, hrábě, košíčky a další drobné věci. Protože jde o rukodělnou výrobu, je každý výrobek originál, přesnost je pouze ve výšce figurky a v tom, že například všechny postavičky musí mít v ruce kytičku.

Doplňky, jako třeba košíčky, vyrábí pro figurky manžel paní Bilíkové

Jak moc vás inspiruje vánoční tématika?

Velmi. Kromě Svaté rodiny vyrábím nejraději andělíčky a koledníky, ženy s různým pečivem v ruce nebo v košíku, případně s miminkem na zádech. Z mužských figur jsou to muži se dřevem, košem, rybou, soudkem, ale i prodavač ryb, řezník a pak skupina Tří králů.

Marie Bilíková nejen ráda vyrábí, ale také ji těší své výrobky z šustí prodávat na jarmarcích

Kolik typů výrobků z šustí máte ve svém repertoáru? A dá se vůbec vymyslet něco nového?

Evidenci o přesném počtu nemám, protože je to pro mě nepodstatné. Tvořím to, co mě právě napadne. Snažím se figurkami ukázat i stará řemesla a už takřka zapomenuté činnosti – třeba zadělávání těsta v díži, pletení košíku, bednáře, dráteníka, nesení sena v nůši na zádech, hrabání sena. Ale znázorňuji i současné práce – řezníka, prodavačky květin, pletařky nebo paličkářky. Velkou inspirací je pro mě i jaro a Velikonoce, kdy mají postavičky v náručí květiny nebo košíky s husou. Tvořím i postavy chlapce s píšťalkou, s karabáčem a děvčata s ošatkou kraslic nebo husopasky.

Kde berete materiál? Máte svého dodavatele nebo pro ně chodíte sama na kukuřičné pole?

Žádného dodavatele nemám. Asi ani neexistuje, a tak si sbírám šustí na „družstevních lánech“ v místě bydliště. Velmi mi s tím pomáhá i můj manžel. Samozřejmě máme písemné povolení majitelů.

Musíte šustí nějak „ošetřit“ před tím, než s ním začnete tvořit?

Šustí, vlastně lupeny z klasů, se neberou z celého klasu, ale jenom ty střední a vnitřní. Klas nesmím poškodit. Pak je samozřejmě na dvoře vysuším, přeberu a zbavím nežádoucích nečistot. Vysušené lupeny skladuji v pytlích. A než začnu pracovat, potřebné množství vyperu v horké vodě a nasířím.

Jak dlouho trvá, než je výrobek hotov?

Nedá se to měřit. Musíte připočíst i sběr, přípravu šustí, ale i drobností na doplnění k figurce a pak i samotné tvoření figurky. V některých fázích si nechávám figurku proschnout a po dokončení základní práce se přilepí, přivážou nebo přišijí figurce drobnosti. S těmi mi pomáhá můj muž – dřevěné doplňky vyrábí ve své malé dílně – jde například o hrábě, sáňky, soudky, stoličky, jesličky, salaše nebo dřevěné podložky pod mužské postavy. Z pedigu pak zhotovuje malé košíčky různých tvarů.

Pokud to není výrobní tajemství, můžete prozradit, jak při tvorbě figurek postupujete?

Tajemství nemám a jsem ráda, když se to chce někdo naučit. Začíná se hlavičkou, kdy se na zahnutý konec drátku omotá vata a pomocí nití vytvaruje kulička. Ta se obtáhne jemnějším bílým šustím a přiváže. Pod hlavičku se přivážou další dva listy, které budou tvořit přední a zadní díl tělíčka. Další drátek se použije pro zhotovení ručiček – omotání drátku šustím, které se připevní do kříže na základní hlavičkový drát. Prostor tělíčka se vyplní vatou, přes kterou se přetáhnou listy (jsou to listy, které jsme přivázali pod hlavičku) a v pase uvážou. Následně se přiváže negativně přední a zadní díl sukénky – tyto listy musí být hodně široké. A navrství se další šustí do sukně. Pak se listy postupně stahují směrem dolů a končí se předním dílem sukénky. Listy sukně se stáhnou pruhem plátna a přidělají se vlasy. Je to šusťový list obarvený, uprostřed převázaný. Ten se přiváže na hlavičku a přidělá se šáteček. Dotvarují se ručky a postoj figurky. Tak se ponechá dva dny doschnout, a nakonec se zakrátí sukénka. Dokreslí se oči a figurka vás osloví.

Jsou vaše výrobky něčím charakteristické? Dá se na první pohled poznat, že jste je vyráběla právě vy?

Každá „šúsťařka“ má svůj rukopis, a tak si i já svoje zboží poznám.

Dají se vaše výrobky někde koupit? A jak velký je o něj zájem?

Zájem o figurky, ale i o tkané zboží, je poměrně velký. Já však zůstávám u toho, že je to můj koníček, a ne práce na výdělek. Dodávám zboží především do prodejny Tradiční výrobek Slovácka v Uherském Hradišti, kde jsem registrovaná a mám certifikát na tyto výrobky. Dále své výrobky dodávám také do informačních center v Napajedlech a v Buchlovicích. Ze všeho nejraději ale prodávám na jarmarcích a při kulturních akcích v blízkém okolí. Jsou to mimo jiné i taková malá setkání tvůrců stejné „krevní skupiny“, například Kopaničářské slavnosti ve Starém Hrozenkově. Práci s kukuřičným šustím předvádím i ve školách, na nejrůznějších akcích spolků, ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti nebo ve skanzenu Park Rochus v Uherském Hradišti-Mařaticích.

Je něco, co byste chtěla vyrobit, ale ještě jste se do toho nepustila?

Nějaké nápady mám, ale nechám si je pro sebe jako know-how pro příští roky.

Marie Bilíková

Žije v Babicích na Uherskohradišťsku, výrobě figurek z kukuřičného šustí se věnuje více než deset let. Od roku 2013 je držitelkou certifikátu Tradiční výrobek Slovácka. V současnosti vede kurz výroby šusťových figurek v obci, kde žije. Ukončen bude v prosinci malou výstavkou figurek, které ženy během kurzu vyrobily.