Fantastický svět růží
Pnoucí růže
Dlouhé popínavé výhony těchto růží zakryjí konstrukci u zdi, pergolu, loubí. Růže s dlouhými, ale poměrně tvrdými a neohebnými výhony a velkými květy je třeba vyvazovat tak, aby byly postranní výhony ve vodorovné poloze – pak více pokvetou. K tomu přispívá i pravidelný řez. Odkvetlé postranní výhony růží s pevnou kostrou se při něm zkracují na pět oček. Při zmlazování se řežou celé výhony u země, ale nejvýše třetina z nich. Oproti nim růže typu Rambler netvoří pevnou kostru, ale několik metrů dlouhé ohebné výhony, které se navádějí na oporu. Každý rok stačí probrat třetinu nejstarších výhonů až u země. Tento typ růží dokáže ozdobit třeba starý ovocný strom – zasaďte je pod něj, raději dále od kmene, aby nestrádaly suchem a nedostatkem živin, a dlouhé výhony naveďte do koruny. Mezi oblíbené kultivary patří například plnokvětá, bohatě kvetoucí a bujně rostoucí růže ’Rosarium Uetersen’. Vyhovuje jí spíše vlhčí půda a dobře snáší i polostín. Patří do odrůd růží vyšlechtěných firmou Kordes, které jsou odolné vůči padlí i černi.
Půdopokryvné růže
Odolné nízké keře se rozrůstají do šíře a svými dlouhými, obloukovitě klenutými šlahouny mohou pokrývat rozsáhlé plochy půdy a hodí se i ke zpevnění svahů. Vytvoří zelenou plochu, která navíc od června do prvních mrazů kvete a nevpustí mezi sebe téměř žádný plevel. Moderní odrůdy z této skupiny jsou odolné vůči chorobám. Květy bývají drobnější, ale velmi početné, obvykle plné a rozvíjejí se postupně po celou sezónu. Při nákupu v důvěryhodné školce dbejte na to, aby se skutečně jednalo o Půdo pokryvný typ růže – jejich výhony mohou zprvu směřovat vzhůru, ale později polehají.
Sadové růže
Pokud máte na zahradě dostatek místa, vyzkoušejte velké keře takzvaných sadových růží. Jsou až dva metry vysoké a široké, přitom nenáročné a odolné. Vytvoří romantická zátiší, uplatní se jako solitéry, můžete z nich vysadit volně rostoucí živé ploty. Bohatě kvetou, často voní, ovšem nevzhledné nejsou ani po odkvětu. Ptáci si v nich rádi stavějí hnízda. Při šlechtění sadových růží se obvykle dbá na jejich odolnost vůči chorobám. Nevyžadují pravidelný řez, pouze odstranění suchých větví a v případě potřeby postupné zmlazení. Vzrostlé keře jsou odolné vůči suchu, koření velmi hluboko. Mezi sadové růže lze zařadit i klasiku – růží stolístku. Kvete sice poměrně krátce, zato vyniká svěží, čistou a příjemnou vůní. Říká se jí rovněž růže lékárnická, neboť okvětní plátky si můžete nasušit a uvařit z nich hojivý čaj i pleťovou vodu nebo olej – voní i po usušení. Keř je poněkud volnější a neuspořádaný – po odkvětu mu prospěje zkrácení výhonů o třetinu.
Ovocné růže
Růže mohou být nejen krásné, ale i léčivé. Růžové keře s velkými šípky bývají nazývány růžemi ovocnými, a ovoce vskutku plodí. Růže dužnoplodá (Rosa villosa) dává sladké, na vitamin C i minerály bohaté šípky, které jsou navíc mimořádně velké. Ze vzrostlého keře sklidíte až pět kilogramů šípků. Chutné velké šipky získáte také z velmi odolné a nenáročné růže svraskalé (R. rugosa), která vytváří husté, až dva metry vysoké keře. Její listy jsou lesklé a tmavozelené, květy velké a sytě růžové. Výborně snáší sucho. Mezi další zajímavé druhy patří růže skořicová (R. Cinnamomea) a růže Moyesova (R. Moyesii).
Klasika na záhony
Krásnými květy zaujmou velkokvěté čajohybridy, kdy rostlina nese jen pár květů, zato až deset centimetrů velkých. Vyžadují zimní ochranu a jarní řez, kdy je zkracujete na čtyři očka, tedy třeba jen na pětinu délky, jinak by se vytahovaly a hůře kvetly. Protože mimo dobu květu nijak hezké nejsou, je vhodné je kombinovat s trvalkami, například levandulemi, plamenkami, třapatkami, liliemi, mateřídouškami a podobně. Milovníci růží se rádi vracejí k historickým odrůdám, vyšlechtěným před nástupem čajohybridů, neboť bývají odolnější. Výhody obou skupin pak spojují proslulé Austinovy růže. Stále oblíbenější jsou moderní mnohokvěté růže – pokud nepěstujete růže k řezu a netoužíte po co největších květech, jsou lepší než čajohybridy. Květy sice mívají menší, zato je jich hodně a kvetou dlouhou dobu nebo opakovaně. Moderní kultivary navíc dobře odolávají chorobám a můžete si vybrat mezi desítkami různých barev. Ty drobnější jsou vhodné i do nádob. Vybrat si můžete třeba polyantky, které mají květy velké jen dva až pět centimetrů, zato v květenstvích po desítkách. V předjaří je stačí zkrátit na polovinu, aby zkošatěly. Floribundy mají květy sice větší, bývá jich však méně. V předjaří se seřezávají na sedm oček, tedy přibližně třicet centimetrů.
Smíšená výsadba růží a trvalek
Menší keřové růže – mnohokvěté i botanické – se hodí i pro společné pěstování s trvalkami. Nejenže je takový záhon pestřejší a barevnější, ale také méně láká choroby a škůdce. Zpočátku, než se květiny rozrostou, je dobré místo zamulčovat, brzdíte tak růst plevelů a bráníte vysychání půdy.
Minirůže do květináče
Zakrslé kultivary, nejvýše třicet centimetrů vysoké, jsou ideální pro pěstování v nádobách. Zkrášlí terasu, balkon nebo třeba venkovní stolek. Lze je pěstovat i v interiéru, ale pobyt venku jim svědčí. Každopádně vyžadují období klidu, tedy zimování při teplotě nula až sedm stupňů. Pokud je necháte venku i přes zimu, nádoba nesmí promrznout, proto ji buď zapusťte do země, nebo důkladně izolujte. Na jaře růžičku zastřihněte, aby zůstala kompaktní a košatá.
Stromkové růže
Pokud si přejete nevšední specialitu, vysaďte si růže na kmínku. Ten může být půl metru až metr vysoký. Vzhled koruny záleží na typu naroubované růže – mohou to být čajohybridy, mnohokvěté, půdopokryvné i pnoucí růže, které pak převisají. Stromkové růže jsou náročnější na péči, místo roubování nesmí zmrznout, a přitom je vysoko. Abyste ho ochránili, mladším růžím se ohýbá korunka k zemi a zde přikrývá, starší je před nízkými teplotami třeba důkladně obalit.
Jakou vybrat odrůdu?
Růže vybírejte nejen podle krásných květů, ale i s ohledem na mrazuvzdornost a odolnost vůči chorobám. Zásadní je odolnost vůči padlí a černé skvrnitosti listů, pak nebudou vyžadovat chemickou ochranu. Pokud růže nakoupíte v kvalitním zahradnictví nebo přímo v růžové školce, máte jistotu, že uvedená odrůda i typ odpovídají skutečnosti a sazenice jsou kvalitní. Odolnost vůči chorobám a mrazu by měl uvádět i piktogram na kontejneru – čím více vyplněných hvězdiček u daného údaje, tím lépe.
Botanické růže
Nejen do přírodních zahrad se hodí původní botanické druhy růží, ze kterých se nové odrůdy kdysi dávno šlechtily. Jsou naprosto nenáročné, mrazuvzdorné a odolné vůči chorobám, jen nekvetou příliš dlouho. Své místo může na zahradě najít i klasická růže šípková (Rosa canina), původní druh, který vyniká prostou krásou a naprostou nenáročností. Z květů na podzim dozrají šípky.
Březnová výsadba růží
Růže můžete vysazovat již v druhé půli března. Mají rády slunce, ale stačí jim ho pár hodin denně, nemusí na ně svítit neustále, což usnadňuje výběr místa. Některé kultivary dobře snášejí i polostín.
Jámu připravte dostatečně prostornou a především hlubokou, neboť růže mají hluboké kořeny. Svědčí jim propustná zemina – v těžší půdě se vyplatí vrstvu pod sazenicí vylehčit pískem či drobným štěrkem.
Přidejte také kvalitní a dokonale vyzrálý kompost, vhodná je i rohovina, mnoho draslíku podporujícího kvetení obsahují také banánové slupky. Rychle působící minerální hnojiva při výsadbě vhodná nejsou.
Místo štěpování, které poznáte podle toho, že je tlustší, by mělo být schováno tři až pět centimetrů pod povrchem půdy.
Když je jáma zčásti zaplněná zeminou, kterou také můžete vylehčit pískem a obohatit kompostem, sazenici důkladně zalijte, doplňte zeminu a znovu zalijte. V době ujímání bude růže potřebovat zálivku i nadále.
