Canisterapie: psí terapeuti léčí pacienty v Česku už 30 let
Pomáhají uzdravovat tělo i duši
Blízký kontakt se psem pomáhá lidem jak s psychickými problémy, tak s problémy na tělesné úrovni. „Při canisterapii se v lidském mozku odehrávají neurofyziologické procesy. Tato metoda působení na člověka má proto dopad nejen na jeho mentální zdraví, vzájemný kontakt člověka se speciálně cvičeným a vedeným psem má vliv také na uzdravovací procesy na fyzické úrovni,“ vysvětluje Jana Stodůlková, která se ve své zlínské Ordinaci Integrované Medicíny (ORIEM) věnuje akupunktuře, homeopatii a canisterapii.
Terapie pomáhá například s rozvojem jemné i hrubé motoriky, při koncentraci, rozvíjí sociální cítění, upokojuje. Krátkodobý kontakt se psem pod vedením zkušeného psovoda dokáže člověka uvést do stavu absolutního klidu. Skvěle působí na hyperaktivní děti a dokonce i na děti, které mají ze psů strach.
Jak to funguje?
Pes na rozdíl od jiných pozitivních impulsů (obraz, hudba, kniha) zaměstná najednou více smyslů. Vydává specifickou vůni, zvuky, pravidelně oddechuje, při vzájemných dotecích zahřeje. To vše dohromady má velký uklidňující efekt. „V podstatě existují dva způsoby využití zvířat – psů ve zdravotnických a sociálních zařízeních. Jsou to aktivity za přítomnosti psa a terapie za asistence psa. Obojí je interakce. Při terapii je tak pes součástí léčebného procesu. Třeba v rehabilitaci nebo v logopedii,“ říká lékařka Jana Stodůlková, jejíž společnicí bývá ve zdravotnických zařízeních fenka křížence huskyho s corgim s canisterapeutickou certifikací „zdravotníka“.
Za vším stojí hormon lásky – oxytocin. „Dotýkám-li se psa a je-li mi to příjemné, vzbuzuje to u mne emoce. Při tom dochází ke změnám v hladině určitých hormonů a přenašečů informací mezi nervovými buňkami. Po kontaktu se psem se hladina oxytocinu v krvi výrazně zvyšuje. Oxytocin má na svědomí řadu zdravotních benefitů. Od snižování krevního tlaku, útlumu bolesti až po lepší spánek. Díky němu se v těle odehrává celá řada blahodárných změn,“ popisuje Jana Stodůlková.
Pes a psovod – jeden tým
Canisterapeutický tým tvoří psovod a pes, kteří absolvovali canisterapeutické zkoušky, a tím získali oprávnění pracovat jako zdravotníci. Stejně jako služební nebo asistenční psi musí i canisterapeutický pes projít výcvikem na absolutní poslušnost. „Psovodem se může stát kdokoliv, kdo splní podmínky organizace, která uděluje certifikát – ten je pro výkon canisterapie nezbytný, a jehož pes splní kritéria výběru ve formě zkoušek. Certifikát se obnovuje každý druhý rok,“ uvádí Jana Stodůlková.Při canisterapii je nutné dohlížet na pacienta i na psa. „Je to okamžik etické výzvy. Nedovolím polohování přikládáním částí těla člověka na psa. Omezuje to osobní prostor psa. Pes není nástroj, pes je prostředník. Jestliže psovi není situace příjemná, dává to najevo takzvanými konejšivými signály, třeba zíváním. Vždy mu dám možnost z takové situace odejít. Sám se pak spontánně vrací. Při těsném kontaktu dohlížím na pacientův prostor a v pravou chvíli kontakt ukončím,“ uzavírá Jana Stodůlková.
