Blankytná jirnice
Mezi trvalkami najdete velkou skupinu notoricky známých druhů, které rostou prakticky na každé zahradě a jsou v nabídce každého zahradnictví. Kromě těchto osvědčených rostlin se ale občas objeví i neprávem opomíjené druhy. A ty mohou na zahradě fungovat jako malé šperky, které září a zdobí. K takovým neobvyklým a méně pěstovaným druhům patří i jirnice modrá (Polemonium caeruleum).
Říká se jí antoníček
Jirnice rozkvétá na počátku léta, v červnu a červenci, a na čas květu upozorňuje i její lidové jméno antoníček. Tvoří vzpřímené trsy vysoké kolem 25 centimetrů, ze kterých vyrůstají vysoké laty květů. Květy jsou nejčastěji blankytně modré, miskovité s pěti cípy. V nabídce zahradníků najdete i bílou odrůdu ‚Album‘, ale klasické modré květy vypadají v zahradě daleko lépe, hlavně proto, že je modrá barva méně obvyklá.
Kde se jí daří
Třebaže ze všeho nejvíc připomíná jirnice zvonek, botanicky k němu nepatří – řadí se do malé skupiny jirnicovitých. Domovem je v Asii a střední Evropě, kde roste na horských loukách bohatých živinami s ostatními vysokými druhy rostlin. Podle místa přírodního výskytu lze odvodit, na jakém stanovišti se bude jirnici dařit. Potřebuje slunné, nejvýše polostinné polohy s kyselou humózní půdou a lépe se jí povede ve volněji pojatých výsadbách než v přísně upravených rabatech.
Jak ji pěstovat
Nejlepší místo jirnice najde v květnatých loukách nebo v dostatečně prostorných trvalkových záhonech, krásně bude vypadat i před keři. Byť vyžaduje slunné místo, nesvědčí jí suchá stanoviště, naopak dobře se vyrovná s podmáčeným terénem. Hodí se proto do blízkosti vřesovišť i do sousedství jezírek a potůčků. Další trvalky, které s jirnicí vytvoří fungující společenství, jsou třeba blatouchy, upolíny, sadec nebo žluťucha. Jirnice se nejlépe rozmnožuje dělením trsů, je možné ji ale množit i z výsevu zralých semen. Rostlina je plně mrazuvzdorná.
Léčiva bylina
Téměř každá rostlina, která roste ve volné přírodě, má nějaké využití i v lidovém léčitelství. Jirnice se sbírala jako prostředek pro dobrý spánek a utišení nervozity, hojila žaludeční vředy a pomáhala i při zánětu průdušek. Pro léčebné účely se sbíral kořen (časně na jaře) a kvetoucí nať (v létě).
