Zahradnice s krejčovskými nůžkami

Vesnice Cholina leží v mírně zvlněné rovinaté krajině Hané nedaleko Litovle. Hned při příjezdu vás vítá cedule upozorňující na zdejšího slavného rodáka, někdejšího sólistu brněnské opery Valentina Šindlera, známějšího spíše pod pseudonymem Stréček Křópal.

V Cholině ovšem stojí za pozornost i léta šlechtěná zahrada zdejší krejčové Blanky Koudelné. Obklopuje pěkně opravený dvougenerační dům na konci jedné z bočních uliček. Náhodný kolemjdoucí by si mohl při pohledu přes plot pomyslet, že jde o výsledek promyšleného záměru zkušeného dendrologa. Ve skutečnosti je zahrada paní Koudelné utvářená spíše instinktivním, tak trochu čarodějnickým přístupem její majitelky a metodou drobných experimentů, které někdy vyjdou a jindy zase ne.

Bývalý kurník se změnil v příjemnou společenskou místnost s výhledem do zeleně

Je to výzva

Zahrada je inspirací pro zahradníky, kteří se nechtějí zabývat složitým studiem teorie a raději svým stromům a rostlinám naslouchají a nebojí se pokusů a případných omylů. „Když začíná některý strom nebo keř růst a houstnout, je to pro mne výzva. Už vidím, jaký tvar by se z něj dal vytvořit. Třeba kostka nebo koule. Vlastně si to říká samo, každý keř už sám naznačuje, co vlastně chce, aby z něj bylo,“ popisuje Blanka s úsměvem svoji tvůrčí metodu. A připouští, že začátky nebyly nijak jednoduché.

Nesmírná spousta odvedené práce se tady dá vnímat na každém kroku, protože tahle zahrada představuje jakousi eklektickou směsku inspirace francouzskými zámeckými parky a japonskými zahradami. Což jsou typy zahrad vyžadující léta trpělivého utváření každého detailu a nikdy nekončící pracnou péči.

Zahradu kolem domu původně obklopovaly ovocné stromy a několik skleníků

Nový začátek

Současnou podobu začala zahrada u Koudelných dostávat zhruba před pětadvaceti lety. Ještě o něco dříve koupili dům na okraji vesnice Blančini rodiče. „Původně na pozemku rostlo sedm ořechů a další stromy. Jabloně, hrušně a také angrešty, vlastně velký ovocný sad, na tom se dřív dalo i něco vydělat. Byla to tatínkova láska, ale když umřel, rozhodli jsme se s mužem zahradu proměnit.“ Původně bylo na zahradě kromě ovocných stromů a keřů ještě šest skleníků a také kurník. Manželé všechno zlikvidovali a začínali s prázdnou travnatou plochou. „Mně se odjakživa líbily všemožné keříčky a bonsaje. Ty vždycky na počátku vypadají hrozně, ale postupně začnou zahušťovat a vyvíjet se do krásy. Ale zahradu začal plánovat a vysazovat můj manžel,“ vzpomíná Blanka a připouští, že se vrhla do zahradničení víceméně bez jakékoli teoretické výbavy. A dodnes se na tom mnoho nezměnilo, stále se řídí spíše citem a instinktem. „Na začátku jsem nevěděla nic, neměla jsem žádné vědomosti. Tak jsem si alespoň nakoupila různé nářadí, všelijaké elektrické pily a nůžky. Ale zjistila jsem, že mi to s nimi vůbec, ale vůbec nejde. Krásně do hladka se dá rostlina vytvarovat jedině ručně, proto používám normální krejčovské nůžky.

Elektrické nářadí zahradnice zavrhla, používá obyčejné nůžky

Sehraná dvojka

Zkouším různé tvary. Někdy je keř na počátku ošklivý a nevzhledný, ale postupně se vyvíjí tvar, který roste do krásy,“ popisuje majitelka zahrady. Připouští, že velké plochy živých plotů stříhá její manžel elektrickými nůžkami. Jinak ale dělá vše sama a ručně. „Spousty rostlin ani neznám jménem, nejsem odbornice a vlastně ani žádné informace v knihách nebo na internetu nevyhledávám. Nové poznatky získává spíš můj muž, ten má nápady a také hodně jezdí po zahradnictvích. Spolehlivě vycítí, kdy je třeba udělat radikální zásah a kam lze případně umístit nějakou stavbu. Vymýšlí chodníčky, pergoly… Jsme sehraná dvojka.“

Blanka Koudelná tvrdí, že si keře a stromy samy řeknou, jaký tvar by měly po úpravách mít

Nejvíc práce je na jaře

Blanka s úlevou konstatuje, že po letech budování už zahrada nedá zdaleka tolik práce jako na počátku. „Při zakládání bylo práce hrozně moc, teď už to tak náročné není. Hlavní nápor přichází vždy na jaře. Všechno roste, všechno má výhonky. V létě pak přichází na řadu hlavně sekání trávy, zavlažování a zalévání nebo přihnojování jehličnanů,“ říká zahradnice a s pýchou ukazuje na vistárii zapletenou do konstrukce pergoly. „Původně obrůstala starou pergolu. Ta ovšem shnila, takže jsme vistárii pracně vypletli z konstrukce, položili ji na zem a po postavení nové pergoly jsme ji do ní zapletli zpátky,“ přibližuje jeden ze svých zahradnických úspěchů. Když přijde na řeč o problémech a nezdarech, s úsměvem pokrčí rameny. „Potíže na tomhle krásném místě působí snad jen vítr. Hodně fouká z polí a zahradu nic nechrání před silnými větry, které během let polámaly už několik stromů.“

Drobné stavby, ploty a pergoly v zahradě vymýšlí a staví Blančin manžel

Zahrada jako relaxace

Blanka Koudelná podle všeho zcela potvrzuje platnost často citovaného čínského přísloví o tom, že když chce být člověk šťastný celý život, má si založit zahradu. „Já si přes všechnu tu práci zahrady opravdu úžasně užívám. Jsem krejčová a pracuji doma, takže se můžu rozhodnout, jak si rozdělím čas. A tak někdy šiju v noci a práce na zahradě je pak mojí relaxací. Myslím, že to platí i pro mého muže. Sedí v přístavku přestavěném z bývalého kurníku na společenskou místnost, dívá se do zahrady a pouští si svoji oblíbenou muziku. Nic lepšího není,“ dodává Blanka Koudelná.

V letní sezóně se na zpevněné ploše u bazénu rozestaví venkovní nábytek