S liškami ve znaku

Zavidov leží na dohled od zříceniny hradu Krakovec a zhruba deset minut jízdy autem od Rakovníka. Rozlehlá obec kolem rušné silnice na Plzeň nepůsobí na první pohled dojmem chalupářského ráje. V místě, které bylo po staletí výspou křivoklátského panství, však najdete spoustu malebných zákoutí. A v jednom z nich, vzdáleném jen kousek od hlavní silnice, ale přitom hezky schovaném v zářezu louky do lesa, buduje své malé království místní patriot Marián Lutišan. Samozřejmě za vydatné pomoci své manželky, jak neopomene několikrát zdůraznit.

Příchozímu padne do oka nejprve hezky upravený rybníček a vzápětí mohutná brazilská fila. Tuhle rasu psa rozhodně neprovází pověst přátelského domácího mazlíčka, takže raději vyčkávám za plotem, než mi přijde pan domácí otevřít. Fena údajně bojového plemene se ovšem ukazuje jako rezervovaná, ale docela milá společnice, takže vzájemný ostych překonáváme během několika minut. Na krásném dubovém stole, který Marián vlastnoručně vyrobil z dubového dřeva, na terase vzápětí zavoní buchty od paní Lutišanové, a tak nezbývá, než se pozorně zaposlouchat do příběhu téhle „nové staré“ chalupy.

Z Jánošíkova kraje

Zmínka o patriotismu pana Lutišana není od věci, protože si vztah k místu, kde dnes tráví většinu svého času, vytvářel už od útlého dětství. Nenarodil se v Zavidově, ale v „Jánošíkově“ obci Terchová poblíž proslulé Vrátné doliny. Když mu byly dva roky, rozhodli se rodiče a otcovi sourozenci kromě jednoho odejít za prací do Čech a usadit se v Zavidově. „Jsme na pozemku, který sousedí s chalupou mých rodičů. Tu jsme nechali synkovi, který má truhlářskou dílnu. Postavili jsme si dům v Rakovníku, ale když byl na prodej pozemek v sousedství chalupy, ve které jsem vyrostl, koupili jsme ho,“ vypráví Marián.

Dvacet devět tater

Říká, že z počátku si chtěl na pozemku postavit chatu, ale postupem času se jeho představy zhmotnily do podoby poctivé chalupy v rustikálním stylu, v níž nechybí pořádná pec, ručně přitesávané trámy a další artefakty, odrážející jeho očividnou zálibu v tradiční venkovské architektuře. „Nejdříve ovšem bylo třeba vyrovnat pozemek a také vybagrovat rybníček, který jsem tady chtěl mít. Vlastníme autodopravu, takže jsme na leccos využili firemní techniku. Tak se poměrně snadno zvládly zemní práce a základy, i když vybagrování rybníku představovalo devětadvacet plně naložených tater,“ popisuje Marián. Vypráví, jak nejdříve zatoužil po klasické roubence, pak se dva roky dohadoval s příslušnou firmou o podmínkách dodání a výši zálohy a nakonec se z televize dozvěděl, že firma zbankrotovala. A tak to pojal po svém. „Rozhodli jsme se postavit poctivé pětačtyřicítky zdi z tvárnic a stavěli jsme víceméně svépomocí. Hodně práce od zedničiny udělal můj kamarád tady ze vsi, Franta Bureš. Když jsme stavěli, říkal jsem mu, že chalupa bude jednou v Chataři chalupáři. On se tomu jen smál. A manželka mi také hodně pomáhala, to je třeba zdůraznit,“ říká se smíchem majitel chalupy.

Hrušková kuchyň

Se sympaticky nezměrnou pýchou upozorňuje, že si v domě téměř všechno nejen sám vysnil a vymyslel, ale také víceméně sám udělal. „Od začátku jsem chtěl mít domek v tradičním stylu. Roubenka, pec, to mne lákalo.

Na zahradě chalupy rodičů stály dvě staré hrušně, léta jsem pálil hruškovici z ovoce, které dávaly. Manželka ovšem stále nadávala, takže jsem hrušně porazil, nařezal z nich fošny a věřil, že si z nich jednou udělám na své vlastní chalupě kuchyň. Všichni se mi smáli, ale za dvacet let jsem tu kuchyň nakonec udělal. Přesněji řečeno – vyrobil ji synek, protože je truhlář. Obklady, štíty, podbití, dlažbu, to všechno jsme dělali sami. Dá se říci, že všechno je z mé hlavy, i když moji představu samozřejmě přenesl projektant do stavební dokumentace. Už si vlastně ani pořádně nepamatuju, kdy jsme začali a jak dlouho se stavělo. Jen vím, že chalupa je hotová zhruba pět let,“ uvažuje Marián. A paní Dáša mu dává za pravdu, protože při hektickém budování chalupy oba tak nějak ztratili pojem o čase.

Ručně tesané trámy

V chalupě dosud všechno září novotou a tu správnou patinu jí vtisknou teprve další roky. Základ je ovšem poctivý, ať už jde o pec s vložkou, s jejíž pomocí lze ohřívat vodu a vytápět dům, nebo mohutné, hrubě opracované trámy. „Při stavbě jsem se taky leccos naučil, například právě ručně sekat trámy. To jsem odkoukal od tesaře, který stavěl na Krakovci dřevěný most. Dřív se říkalo: čím větší sedlák, tím větší trámy. To byla tak trochu moje motivace,“ konstatuje Marián Lutišan a připouští, že si přece jen trochu pomohli motorovou pilou. Když položím otázku, zda už je všechno hotovo, nadechne se majitel chalupy k odpovědi, ale vzápětí mu do toho vstupuje manželka. „Manžel si tady už dávno vegetí, zatímco já běhám v Rakovníku kolem firmy,“ směje se, ovšem její muž namítá, že mu přece stačí telefon. „Ale je to pravda, já jsem raději tady, zatímco moje žena dává přednost domu v Rakovníku. Tady je pořád co dělat, práce ještě zdaleka neskončila. Přikoupil jsem si kousek pozemku a chystám se tam udělat sklep na jablka, garáž a také místnost s pecí na chleba a na pizzu. Mám tady i zvířata a drůbež, kachny, slepice a ptáky, kterým se chystám postavit voliéru,“ popisuje chalupář své plány. S manželkou se shoduje v tom, že si užívají i krás okolí, procházek po lese k nedalekému krásnému kostelu a do blízké hospůdky. Poté, co si pečlivě prohlédneme dům včetně krásné hruškové kuchyně, dřevem obloženého podkroví s nenápadnou skrýší na slivovici a výzdobou ze zbojnických čepic a valašek a také rybníček s kapry a vodníkem, staneme před výraznou dominantou exteriéru chalupy. A tou je rodový erb, který si nechal Marián Lutišan vypracovat od odborníka na heraldiku. „Základ erbu je podobný tomu, jaký má obec Zavidov. Jenže Zavidov tam má lva, zatímco já valašky, což je odkaz na Terchovou. A na mém erbu je také symbol vesnice, která leží vedle Terchové a jmenuje se Lutiše. Já jsem Lutišan, takže lze předpokládat, že z téhle vesnice můj rod pochází. A lišky mi tam dal heraldik proto, že jsem prý chytrej,“ spokojeně se usmívá chalupář ze Zavidova, zatímco jeho paní pobízí, abychom dojedli lákavě vonící buchty.