
Proč kočky milují krabice?
Etoložka Claudia Vinke z univerzity v Utrechtu analyzovala data o kočkách žijících v útulcích. Přestože se takové údaje velmi těžko vyhodnocují, vyplynulo z nich poměrně spolehlivě, že kočky, které mají možnost ukrýt se v krabicích, mají nižší úroveň stresových hormonů než kočky, které tuto možnost nemají. Kočky prostě milují malé uzavřené prostory – když v nich mohou být, necítí napětí. Pravděpodobným důvodem je fakt, že kočky nejsou schopné izolovat se od vnějších podnětů. Jejich dokonale vyladěné smysly neustále zachycují množství podnětů z okolí, které neustále vyhodnocují a snaží se je nějak využít. To na jejich organismus klade velkou zátěž. Jednou z mála možností, jak před tím uniknout, je ukrytí se v prostředí, kde je řada vjemů z vnějšku eliminována – krabice k tomu může sloužit zcela dokonale. Ukrývání se je navíc psychologicky velmi očistné – kočka se cítí v bezpečí v uzavřeném prostoru mnohem více než v otevřeném prostoru; prostě proto, že si připadá lépe chráněná. Má pak více energie na to si odpočinout od běžného náročného kočičího způsobu života.
Tajemství termodynamiky
Další teorie vysvětlující kočičí zálibu v krabicích, pochází z oboru termodynamiky. Pro kočky je ideální prostředí výrazně teplejší než to, které si užívají lidé. Dá se říci, že v běžné domácnosti, kde kočky žijí, je jim vlastně stále zima. Kočkám z jejich svalů neustále unikají kvanta energie, a to přesto, že třeba ani nic náročného nedělají. Právě proto se kočky snaží tak často stulit do klubíčka – zmenšují tím objem svého těla vystavený venkovní zimě. Tím minimalizují teplotní ztráty, které by se jim jinak neustále hromadily.
Krabice jim v tom může dokonale pomoci. Protože se nejčastěji vyrábějí z lepenky nebo kartonu, fungují krabice jako velmi účinná izolace. Teplo, které kočka svým tělem vyrobí, se z krabice nemůže šířit do okolí a zůstává uvnitř. Platí přitom, že čím těsnější krabice, tím je pro kočku prostředí příjemnější – tím lépe totiž tepelné ztráty eliminuje.