Holašovice
Holašovice jsou unikátně dochovaným souborem usedlostí z období vrcholné fáze středověké kolonizace, stavebně a výtvarně upravených v průběhu 19. století do podoby tzv. selského baroka. Přitom nejde o skanzen, ale o žijící a fungující vesnici se 140 trvalými obyvateli. Za svou zachovalost vděčí mimo jiné tomu, že neleží při hlavních trasách, ale v hornatině Blanský les západně od Českých Budějovic, v nadmořské výšce téměř 500 metrů.
Kaple, která je spolu s křížkem ozdobou severní části návesní plochy, je z poloviny 18. století
Genius loci zachován
Místo osídlili v polovině 13. století Holasici, poddaní jistého Holase (od jeho jména byl později odvozen název Holašovice). Král Václav II., do jehož družiny zřejmě Holas patřil, však v roce 1292 věnoval vesnici výměnou za jiný majetek klášteru cisterciáků ve Vyšším Brodě. V jeho držení zůstala následujících pět a půl století. V první polovině 16. století však přišla pohroma. Téměř všichni původní obyvatelé české národnosti vymřeli na mor. Vyšebrodská vrchnost téměř okamžitě povolala osadníky z Bavorska a Rakouska. V polovině 17. století bylo na lichoběžníkové návsi obydleno čtrnáct usedlostí z tehdejších sedmnácti. Do života Holašovic zasáhla také druhá světová válka. Snahy místního německého obyvatelstva o připojení k Německu byly úspěšné. Obec se stala součástí říšského území a došlo k nucenému vysídlení české menšiny. Po válce, v roce 1946, začal odsun, který tentokrát postihl naprostou většinu obyvatel německé národnosti. Do uprázdněných stavení přišlo české obyvatelstvo z vnitrozemí. V poválečných letech se v obci téměř nestavělo, spíše jen opravovalo a udržovalo. Proto zůstal tento obdivuhodný architektonický komplex zachován.
Před čp. 35 se nachází jedna z vahadlových pump
Unikátní komplex staveb
Statky jsou průčelími obráceny do prostoru severojižně situované návsi o velikosti 210 x 50 až 75 metrů. Každý se kdysi skládal z hlavní budovy, v níž bydlel hospodář, a výměnku či sýpky na druhé straně od vjezdu. Na ně navazovaly další hospodářské budovy a komplex uzavírala stodola, za kterou byla rozlehlá zahrada a polnosti, situované kolmo na návesní linii. Prakticky všechny budovy na návsi jsou z kamene, jako pojivo se používala hlína. Kamenná je i zídka, ohraničující celý intravilán obce. Počátkem 19. století stálo na návsi sedmnáct statků. Oddělením některých výměnků se zástavba zahušťovala, a tak jich je dnes dvacet sedm, z toho třiadvacet památkově chráněných. Patří mezi ně i stavby, jež podlehly architektonickým tendencím druhé poloviny 19. století. Bylo to budování patrových staveb (např. někdejší výměnek čp. 19 nebo pozdější přestavba čp. 8) a podélné formování návesního průčelí (chalupy čp. 18, 20 a 21). Navzdory těmto přestavbám si osada uchovala svůj tradiční charakter. Vzácností je i fakt, že není narušena moderní výstavbou a nevhodnou přestavbou původních stavení ve druhé půli dvacátého století. Družstevní zemědělský areál i nová občanská výstavba byly koncentrovány vně hranic historického jádra. Soubor byl v roce 1995 prohlášen vesnickou památkovou rezervací a od roku 1998 došlo k jeho postupné památkové obnově. Šlo hlavně o opravu chátrajících střech a kompletní rehabilitaci návesních průčelí převážné většiny usedlostí. Renovací prošla také návesní kaple sv. Jana Nepomuckého a další drobné sakrální stavby.
V sýpce usedlosti čp. 3 funguje v sezóně stylová hospůdka
Procházka kolem návsi
U většiny statků můžeme obdivovat dvojici plochých křídlových štítů, které spolu s bránou a vstupní brankou tvoří jeden architektonický celek, což průčelí opticky rozšiřuje a umožňuje různé varianty výtvarného pojetí. Fasády jsou zdobeny štukovými lemy, římsami, bosáží i drobnými prvky, jako jsou betlémské hvězdy, stromy života, kartuše s datací, monogramy IHS a iniciálamy stavebíků. Podle datace lze zjistit, kdy byly statky obnoveny. Zatímco ve 40. a 50. letech vznikaly štíty s okrouhlým, „zvonovým“ zakončením, v 60. a dalších letech se obrys mění do jednoduchého trojúhelníkového tvaru. K charakteristice holašovických domů patří podstřešní komory, situované nad obytnými přízemky. Větraly se menšími okénky ve štítech, někde krytých žaluziemi. Mezi sousedícími objekty jistě objevíte tzv. soutky – úzké mezery na hranicích parcel. Před osmi statky lze obdivovat obnovené mohutné pístové vahadlové pumpy, které byly ve druhé polovině 20. století odstraněny. Posedět můžete v hostinci v čp. 18, jednom ze stavení s podélně situovaným návesním průčelím, nebo v sezónní stylové hospodě v sýpce u čp. 3. Kdo chce nakoupit jen malé občerstvení, zamíří do bývalé kovárny čp. 23 uprostřed návsi. V infocentru si může prohlédnout národopisnou expozicí a v muzeu ve statku čp. 6 mnoho dokladů o způsobu hospodaření v 1. pol. 20. století.
