Foto: se souhlasem Magdaleny Mézlové

Sochařka Magdaléna Mézlová: Kamenosochařství je méně náročné než řezbářství

Pocházíte z umělecké rodiny. Byl pro vás obor řezbářství a sochařství už na střední škole jasnou volbou?

Vyrůstala jsem v rodině, kde se rodiče i prarodiče živili restaurováním kovu. Maminka byla sochařka a restaurátorka, nevlastní otec kovář, dědeček i babička, kteří s námi bydleli v jednom domě, byli také oba restaurátoři kovu. Vlastní otec byl ilustrátor, grafik a malíř. Se sestrou Markétou, mým dvojčetem, jsme si jako děti udělaly z jedné málo využívané místnosti v domě dílničku, kde jsme zkoušely vytvářet všechno možné. Práce se dřevem a modelování nám bylo vždy nejbližší.

Už od střední školy jste začala vést řezbářské kurzy pro veřejnost. Jak se to seběhlo?

Asi ve třetím ročníku na střední škole mě profesor řezbářství doporučil své známé, paní ředitelce kulturního centra Slunečnice na Chodově. Sháněla tehdy lektora řezbářských kurzů. Bylo mi sedmnáct let, když jsem začala vést dvě odpoledne v týdnu kurzy pro veřejnost. Pracovala jsem tam také během studia na Akademii výtvarných umění a až do té doby, než se mi narodil syn. Pak jsem dílnu předala své známé a odstěhovali jsme se na venkov. Díky kurzům jsem se setkala se spoustou zajímavých lidí a uvědomila jsem si, jak moc mě těší předávat radost z tvoření se dřevem.

V roce 2012 jste založila výtvarnou dílnu, zaměřenou hlavně na řezbářské a kamenosochařské kurzy. Stýskalo se vám po kontaktu s podobně založenými lidmi?

Ano, chybělo mi to. Po návratu do Prahy, už se dvěma malými dětmi, jsem chvilku vypomáhala s řezbářskými kurzy své kamarádce, ale pak jsem se odhodlala začít samostatně. Dílna funguje dosud a v současné době sídlí v samostatné dvorkové budově v pražské Sekaninově ulici. Vyzkoušet řezbářské řemeslo si tam může přijít kdokoli, a to buď do pravidelných semestrálních kurzů, nebo jednorázových víkendových. Jsou určeny jak pro naprosté začátečníky, tak pro zkušené řezbáře, kteří chtějí své dovednosti rozvinout.

Foto: se souhlasem Magdaleny Mézlové

Kolik se toho člověk během řezbářského kurzu naučí?

Pokud absolvujete půlroční řezbářský kurz a nemáte žádné předchozí zkušenosti, naučíte se například, jak si správně nachystat materiál, jak jej bezpečně ukotvit pro opracování do řezbářské hoblice nebo dalších pomocných upínacích zařízení. Dále třeba i to, jaké tvary a velikosti dlát jsou vhodné na hrubé či detailní opracování. Zkusíte si i základní ornamentální techniky. Také si na svém výrobku vyzkoušíte některou z možností povrchových úprav. Napouštění olejem či vosky, patinování, moření, broušení, opalování nebo barvení.

Jaké výrobky během kurzu vznikají?

Začíná se od jednodušších prací jako je miska, lžička, dřevěný ptáček, ryba či podobná jednoduchá zvířátka, také je možné vytvořit jednoduchý reliéf, stojánek nebo věšák. Po této zkušenosti se už můžete pustit do složitějších prací, jako jsou šperky, betlémové figurky, loutky, ale i propracované reliéfy. Po absolvování jednoho semestru se už člověk nebojí vzít dláto do ruky a ví, co od dřeva a jeho vláken, která je potřeba následovat při opracování ve správných směrech, očekávat.

A co učíte už zkušenější účastníky kurzů?

Třeba to, jak detailně vypracovat obličejík andílkovi a vetknout do něj i výraz jeho nálady, jak zvládnout spoje v loutce tak, aby se přirozeně pohybovala nebo i to, jak dělat přesné kopie, či voluty na florentském rámu. To vše se ale v jednom semestru zvládnout nedá. Někteří z účastníků proto žertují, že mají i své inventární číslo, jelikož naši dílnu navštěvují i více než deset let. Sice by už mohli díky získaným zkušenostem tvořit samostatně doma, ale nechtějí přijít o příjemnou atmosféru, vybavenost dílny a možnost pravidelné konzultace. Jsem za to ráda, protože svojí tvorbou inspirují přicházející nováčky.

Foto: se souhlasem Magdaleny Mézlové

A navíc je to baví…

Většinou si pochvalují to, že při práci se dřevem zapomenou na své každodenní starosti. Vyčistí si hlavu a mají radost z toho, že za svým snažením vidí reálný výsledek. Někdo přijde s konkrétní představou toho, co by rád zrealizoval. Jiný naopak chce nechat více promlouvat dřevo, nechat se jím vést a zrelaxovat, nechce tvořit nic konkrétního, spíše jen dřevo ohladit, očistit a zvýraznit jeho osobitost. Někdo má chuť poznat nový kolektiv příjemných lidí, kteří mají podobného koníčka, jiný touží udělat dětem domů loutkové divadýlko, nebo na Vánoce doma pro rodinu postavit svůj vlastnoručně vytvořený betlém. V dílně nás spojuje společné nadšení, radost z tvoření a poklidná atmosféra.

Co těší na řezbařině nejvíc vás?

Vnitřní radost a pocit klidu. Když tvořím, je to jakoby se zastavil čas. Člověk je jen sám se sebou. Ráda vyřezávám detaily obličejů, ráda své výrobky na závěr patinuji, aby jejich povrch působil starším dojmem. Miluji odměnu po vyřezané práci na závěr, když dřevo naolejováním nebo navoskováním ukáže své tajemství, svou krásnou kresbu.

Vedle řezbářských kurzů vedete i kamenosochařské. Co vzniká na nich?

V jednodenní seznamovací variantě, kdy pracujeme venku na dvorku před dílnou, vznikají drobnější sošky, reliéfy či těžítka, z opuky, mastku, alabastru či pískovce. Pravidelně organizuji také letní kurz kamenosochařství v Modřejovicích u Rakovníka. Koná se opakovaně od pátku do neděle. Tady vytváříme větší sochu, pítko pro ptáčky nebo třeba reliéf do zahrady. Máme tam možnost pracovat s kamenem za jakéhokoli počasí díky prostorné a prosvětlené stodole.

Foto: se souhlasem Magdaleny Mézlové

Vyžadují tyto kurzy nějakou předchozí zkušenost?

Jsou vhodné pro kohokoli, kdo má chuť vyzkoušet něco neobvyklého, kdo má rád kamenné sochy či architektonické kamenné detaily a napadlo ho, jaké by to asi bylo, zkusit si něco podobného sám vytvořit a ozdobit si kamennou sochou svou zahradu či balkon. Není nutné být velkým silákem, je to spíše o technice a vytrvalosti. Ač se to na první pohled nezdá, kamenosochařství je méně náročné než řezbářství. Vznikají díky tomu krásné práce i od úplných začátečníků. Často jsou sami překvapeni svými schopnostmi a vlastnoručně zrealizovanou sochou. Spousta účastníků se ráda vrací a jejich výtvory pak zdobí jejich zahradu.

Máte vedle vedení kurzů čas i na svou vlastní autorskou tvorbu?

Ano, hlavně přes léto mohu tvořit intenzivněji. Najde se pár dnů, kdy jsem úplně sama a nemám žádné další povinnosti. To se pak nejraději pouštím do časově náročnějších prací a nemusím hlídat, jak čas letí. Tvoření si užívám naplno.

Foto: se souhlasem Magdaleny Mézlové

A na čem právě pracujete?

Nedávno jsem dokončila velký kolorovaný a patinovaný reliéf z lipového dřeva s názvem Koloběh života. Rozpracovanou mám i drobnou loutku stylizované sovy sněžné s pohyblivou hlavou, křídly a mžourajícíma očima. Sloužit bude jako budoucí mustr pro účastníky řezbářských kurzů. Napenetrováním jsem nedávno dokončila i kamenného stylizovaného medvěda z pískovce, který působí spíše jako chrlič nebo patník, jelikož má jen hlavu a část krku a je bez těla a pacek.

Co tvoříte vůbec nejraději?

Fantazijní, většinou trochu poťouchlé, roztomilé anebo tajemně zarputilé tvorečky. Často mívají sosáčky, chobůtky anebo třeba trumpetku místo nosu. Jeden z těchto tvorečků se stal i maskotem naší dílny. Nazývám ho řezálkem chobotnatým a dostal se i do loga našich kurzů. V poslední době jsem také pracovala na knize řezbářských postupů. Její vydání je domluvené s nakladatelstvím Grada a mělo by se snad podařit začátkem příštího roku. I to mě moc těšilo.

Foto: se souhlasem Magdaleny Mézlové