Se souhlasem Sedlická krajka, o.p.s.

Krajkářka Martina Srbová: Nejpyšnější jsem na repliku zlatého čepce

Sedlická krajka je nejen v Jižních Čechách, ale i ve světě pojem. Od kdy se datuje její historie?

První písemné záznamy o sedlické krajce najdeme ve starém spise „O kraji prácheňském“, kde se dovídáme, že výroba v Sedlici začala už v 15. století. Další prameny nás zavádějí až do první poloviny 18. století, kdy se majitelkou sedlického panství stala Marie Ludmila Černínová z Chudenic, později provdaná za Augusta Antonína z Lobkowicz. Hraběnka si krajky velmi oblíbila a rozhodla se upravit polní robotu žen tak, že její část nahradila paličkováním krajek. Domácí výroba krajek se zde tak postupně rozšířila, zvláště po zrušení roboty v roce 1848 nacházely ve výrobě a prodeji paličkovaných krajek obživu celé rodiny. Sedlické krajky se těšily veliké oblibě, byly proslulé svou kvalitou a traduje se, že až z Bavor přijížděli kupci, kteří si zde nechávali paličkovat čepce ze zlatých nití.

V Sedlicích také vznikla jedna z prvních krajkářských škol. Kdo za ní stál?

Koncem 19. století krajkářství poněkud upadalo. Naštěstí se tohoto domáckého průmyslu ujala paní Vlasta Stránecká, majitelka panství z nedalekých Čekanic. Roku 1899 zřídila v Sedlici I. Soukromou krajkářskou školu. Najala prostornou místnost, opatřila vzory i potřebný materiál a na své náklady vydržovala i učitelku. Počet žákyň školou povinných a žákyň řádných, které do školy docházely každý den, se pohyboval obvykle mezi čtyřiceti až osmdesáti.

Se souhlasem Sedlická krajka, o.p.s.

V evidenci mám přes třicet žen a dívek. V drtivé většině mají paličkování jako koníčka a krajky vyrábí ve svém volném čase, většinou po večerech. Samozřejmě někdo vyrobí za měsíc jednu kraječku, někdo třeba i deset kousků. Vždy záleží na náročnosti a na tom, kolik má daná krajkářka času.

Čím je sedlická krajka specifická?

K prolínání vzorů, a tím pádem i krajek samotných, docházelo již v 18. století, takže se v současné době těžko určuje, které vzory a techniky pocházejí z jaké oblasti. V tradičním lidovém prostředí se paličkovaná krajka používala původně jako užitečná záležitost – pro zpevnění namáhaného místa, k provzdušnění oděvu apod. Později se využívala jako ozdobný prvek části krojů na čepce, lemy zástěr, šátků a košil. S oblibou krajky vzrůstalo i její využití, takže si lidé začali „zdobit“ prostředí, ve kterém žili. Vytvářely se dečky, ubrusy, přehozy, záclony. Máme názvy technik, které jsou pro všechny krajkářky stejné a tím i srozumitelné a tvoří základy paličkování. Jsou to například cípečky, stromečky, pavoučci nebo třeba půdice. Ale jak se dočítáme ve starých spisech, v Sedlici byly i názvy pro krajky zcela specifické.

Se souhlasem Sedlická krajka, o.p.s.

A jak se nazývaly?

Krajka s očky se jmenuje „hrachovka“, řídké pláténko pletené polohodem je „vádrlička“ a třeba uzlíček, z něhož se rozbíhá několik nití, je „muška“. Podvinky neboli vzory, podle nichž krajkářky pracovaly, si většinou ženy kreslily samy. Vypichovala je zručná krajkářka, u které si ostatní ženy vzory kupovaly. V dnešní době se opět vracíme k tradici a náš archiv obsahuje již velké množství originálních novodobých vzorů, které si u nás mohou ostatní krajkářky zakoupit. Snažíme se, aby tyto vzory oslovily i mladou generaci, ale stále se snažíme zachovat i odkaz našich „starých“ krajkářek.

I vy se tvorbě krajky věnujete. Na kterou jste nejvíc pyšná?

Určitě je to replika „zlatého čepce“, které se v Sedlici hojně vyráběly začátkem 19. století. Takový čepec se skládal z devíti částí, z nichž každou paličkovala jiná krajkářka. Všech devět žen většinou pracovalo pohromadě a za to se jim dostalo pohoštění od obchodníka. Převážně se vařila káva, aby si krajkářky pospíšily a čepec byl za jeden den, případně noc, hotový. Každá z žen pak dostala za svoji práci po jednom tolaru. Krajkářky si samy vzory na čepce lehce obměňovaly tak, aby každý z nich byl ojedinělý originál a alespoň z části se od sebe lišily. Většinou se tyto čepce vyráběly z imitace zlaté, případně stříbrné kovové příze, ale v případě, že byla budoucí majitelka movitá, používaly se i pravé zlaté drátky a plíšky. Vpředu okolo obličeje byla často vložená jemná, tylová krajka, která se honosně skládala nebo řasila. Zadní části, tedy „dýnka“, byla bohatě vyšívaná a dozdobená nebroušenými, surově sekanými granáty, ale jako levná náhražka se také používala barevná sklíčka nebo korálky. Samozřejmě nesměla chybět široká barevná nebo bílá stuha, většinou krásně vyšívaná, zavázaná na mašli, která mohla sahat až do pasu.

Se souhlasem Sedlická krajka, o.p.s.

Kolik takový čepec stál?

Prodával se až za třicet zlatých. Originál čepce, který posloužil jako předloha, pochází zhruba z druhé poloviny 19. století, z dílny tehdejších sedlických krajkářek. Tyto zlaté čepce byly vyráběné pouze na zakázku, a proto se bohužel v Sedlici žádný nedochoval. Naštěstí se nám podařilo objevit několik exemplářů v Městském muzeu v Horažďovicích. Replika čepce vznikla i díky vstřícnému přístupu pracovníků muzea.

Jak složité bylo zlatý čepec rekonstruovat?

Samotné výrobě předcházela téměř půlroční příprava, kdy se sbíraly materiály o výrobě a použití kovových krajek a o „stavbě“ čepců. Následovalo překreslení vzoru za použití detailních fotek, rozfázování všech prací, sehnání vhodných materiálů a zajištění financí, abychom mohli rozjet výrobu. Pak přišly na řadu zkušební verze jak ve výrobě korpusu čepce, tak ohledně krajek. I správně zvolený odstín zlaté byl důležitý. Zlatý paličkovaný čepec, který byl vyrobený, je věrnou kopií originálu. Prioritou bylo dodržet původní technologické postupy při stavbě tohoto čepce. Cílem bylo ukázat dovednost jak tehdejších, tak současných sedlických krajkářek a dát na vědomí široké veřejnosti, že toto naše překrásné řemeslo je u nás stále živé.

Se souhlasem Sedlická krajka, o.p.s.

Liší se způsob, jakým krajka vznikala kdysi, a jakým vzniká dnes?

Dříve se vyráběly převážně páskové krajky, což je vlastně jakýsi pruh nebo páska, kde se obměňovaly pouze vzory. Používaly se na zdobení oděvů nebo krojů a později našly širší uplatnění jako bytový doplněk. Vkládaly se třeba do ložního prádla nebo ubrusů. Dnes je krajka hodně pestrá. Můžeme si třeba vyrobit vánoční ozdobu na stromeček, krásný šperk nebo jednoduchý motiv v podobě květiny, který po zarámování bude zdobit interiér. Paličkovaná krajka a techniky, které tvoří její základ, jsou tedy stále stejné, změnilo se ale její uplatnění.

Žijeme v době moderních technologií. Přežije ji Sedlická krajka?

Rádi bychom dosáhli toho, aby se lidé všeobecně začali vracet k našim tradicím, a tím nemyslím jen paličkovanou krajku, ale všeobecný návrat ke kořenům a hodnotám. Myslím, že v dnešní přetechnizované a uspěchané době takový malý závan historie a lehké nostalgie nemůže nikomu uškodit, ať už v podobně krajkové dečky na konferenčním stolku, proutěného květináčku nebo ručně malovaného hrnečku. Naše veškerá činnost směřuje k tomu, abychom tuto překrásnou tradici nejenom zachovali, ale i předali dalším generacím.