Foto: se souhlasem Vladimíra Hájka
Úžasná rekonstrukce chalupy: Několik let oprav přineslo splnění snu
Hlavním impulsem pro hledání místa, kam by mohli utéct před rušným životem ve městě, byly zdravotní problémy, s nimiž se potýkal Zuzanin manžel. Společně se tedy pustili do hledání chalupy, kde by mohli realizovat své představy a více než hlavu zaměstnat ruce. „Byli jsme v několika domech, ale nikde to nebylo ono. Když jsme přijeli sem, tamhle na horizontu jsme zrovna viděli projíždět vláček. Jakmile jsem vstoupila do chalupy, kde to sice tehdy vypadalo úplně jinak, hned jsem věděla, že tady chci zůstat,“ vzpomíná Zuzana.
Rekonstrukce napodruhé
Původní vzhled stavení bychom z jeho dnešní podoby už asi těžko poznali. Ze zdiva slepeného z čediče a cihel opadávaly kusy omítky a po blátivém dvorku pobíhaly slepice. Ani uvnitř to prý nevypadalo nijak vábně. Dřívější majitel se totiž pustil do rozsáhlé rekonstrukce na vlastní pěst a zřejmě kvůli nedostatku zkušeností a peněz bylo nakonec nutné většinu oprav provést znova. „Bylo to tu hrozné, nedodělané, a ještě všechno špatně. Na některé nedostatky jsme přicházeli postupně. Jednou jsem třeba chtěla umýt plastové okno a ono už nešlo zavřít. Přesto jsme si to tu zamilovali.“
Foto: se souhlasem Vladimíra Hájka
Rychlejší postup
Zuzana byla šťastná, že se jim dům podařilo koupit. Měla představu, že jej budou pomaličku rekonstruovat. „Kdo mě ale zná, tak ví, že s mojí povahou to moc postupně nejde,“ směje se. Do plánování oprav se tedy pustila po hlavě, ostatně jako do všeho, pro co se nadchne. „Asi po dvou měsících, co tu pracoval náš zedník, už byl dům částečně obyvatelný, takže jsme sem začali jezdit na víkendy. V červnu jsme si řekli, že bychom tady mohli strávit léto, a pak už jsme tu zůstali nastálo. Letos to bude dvanáct let,“ vzpomíná.
Foto: se souhlasem Vladimíra Hájka
Složité období
Zuzanino manželství nakonec nevydrželo, takže nastala doba, kdy byla na celý dům sama. S něčím jí sem jezdila pomáhat dcera Zuzka s přítelem. Kromě toho ale Zuzana poznala, že se může spolehnout i na sousedy. Z některých řemeslníků se stali přátelé a s nimi i s jejich rodinami je v blízkém kontaktu dodnes. V současnosti je jí oporou v životě přítel Vilda, který v posledních letech převzal mužskou část prací kolem domu. Společně teď vymýšlejí, jak obydlí dál vylepšit, a mají do budoucna spoustu plánů, i když je oba „zaměstnávají“ časté návštěvy rodiny i přátel.
Šťastná volba
Ze Zuzanina vyprávění je znát vděčnost, že se jí podařilo najít řemeslníky, kteří dovedou zrealizovat její nápady, a zároveň do nich vloží také svou vlastní invenci. Jedním z nich je i Petr Ludziak, který pomáhal s rekonstrukcí domu a vedlejší wellness stodoly. Byl to totiž právě on, kdo dokázal realizovat všechny nápady a dotáhl je i po technické stránce, aby všechno fungovalo tak, jak má. Podle Zuzaniných slov se nezalekne žádné výzvy a se vším si poradí. „Já věci řeším tak, aby to bylo pěkné. Když chci auto, tak červené, a neřeším jeho parametry.“ Stejně přistupuje i ke stavbě, a tak v technických věcech stoprocentně důvěřuje panu Ludziakovi.
Foto: se souhlasem Vladimíra Hájka
Do posledního detailu
Uvnitř domu je znát, že si naše hostitelka užívá každý detail své domácnosti. Hlavní část přízemí tvoří kuchyně a prostorný obývací pokoj. Veškeré zařízení, doplňky a dekorace jsou pečlivě vybrané a sladěné do příjemného celku a z celého interiéru dýchá útulná venkovská atmosféra. Kuchyně je teď nejnovější chloubou domu a je znát, že majitelka z ní má opravdu radost. Vyrobil ji její známý truhlář přesně podle jejích představ. „On už mě zná a ví, že to mám trochu jinak. Tuhle kuchyň vyrobil podle talířku, který jsem mu ukázala. Podle barvy, struktury a tak,“ vysvětluje Zuzana.
Když po schodišti vystoupáme do podkroví, otevře se velkorysý prostor s přiznanými trámy. Je zařízený jako společenská místnost, když přijdou hosté. O ty totiž podle slov Zuzany není v domě nikdy nouze. Zatímco přízemí je zařízené v ryze venkovském stylu, v patře dostalo prostor více exotických doplňků.
Foto: se souhlasem Vladimíra Hájka
Zahrada pro radost i užitek
Hodně času majitelka věnuje také zahradě, která se postupně proměnila v malé hospodářství. Zuzana sice skromně podotýká, že vše je výsledkem metody pokus-omyl, je ale vidět, že se rostlinám kolem jejího domu dostává té správné péče.
Relaxační části dominuje velké jezírko, jehož břehy jsou osázené vodními rostlinami a které plynule navazuje na partii s okrasnými keři. Po celé zahradě jsou rozmístěné nepřehlédnutelné dřevěné sochy, které Zuzana nechala vyřezat, aby jí připomínaly důležité osoby v jejím životě. Mají většinou podobu zvířete, které je s daným člověkem spjato, nebo znamení zvěrokruhu podle jeho data narození.
Kromě velké okrasné zahrady je na pozemku prostor pro pěstování vlastní zeleniny či ovoce, ale najdeme zde i výběh pro drůbež. Pod vzrostlými břízami prý v sezóně rostou i houby. „Nejdřív jsem si pořídila slepice, pak kočky, potom psy. Vždycky si vzpomínám, jak mi moje maminka říkala, ať si hlavně nepořizuji ovce. To jsem jí slíbila, ale občas si z toho děláme legraci, že si tedy pořídíme prasátko nebo poníka,“ směje se Zuzana.
Foto: se souhlasem Vladimíra Hájka
Je to radost
„Když jsem se sem přestěhovala, okolí mě dost podceňovalo, že nezvládnu život na venkově, péči o dům, zvířata a zahradu. Pravda je, že předtím jsem žila úplně jinak. Kdyby mi bylo třicet, asi bych si tenhle život nevybrala, ale přišlo to v pravou chvíli a dnes si to už nedovedu představit jinak. Takhle mi to naprosto vyhovuje a doufám, že to budu dlouho stíhat,“ uzavírá své vyprávění hostitelka.
