Foto: Ivona Knechtlová

Ivona Knechtlová: Ilustrování je pro mě práce snů

Vystudovala jste Vysokou školu ekonomickou v Praze. Nikdy jste nechtěla studovat umělecký obor?

Chtěla, ale umělecké školy přijímají jen velmi málo studentů a já při přijímací zkoušce na vybranou školu neuspěla. Vysoká škola ekonomická pak měla být „rozumný“ krok úplně jiným směrem, který bych s odstupem let už neudělala. Vybrala bych si vysokou školu více tvůrčí, například architekturu, která by mne na rozdíl od ekonomie víc bavila.

Už pět let pracujete jako ilustrátorka převážně dětských knih. Která byla první?

První knihu jsem ilustrovala v létě roku 2017 pro Albatros, jmenuje se Přece to nevzdáš. Knížka ale nakonec vyšla až o rok a půl později. První mnou ilustrovaná kniha vyšla na podzim 2017 a byla to pro kniha dospělé. Šlo o Italské jednohubky Marty Kučíkové, knihu vydala Mladá fronta. V dalším roce nabídek na ilustrace přibylo a já stála před rozhodnutím, zda mít ilustrování jako práci na plný úvazek.

Dnes se ilustrováním úspěšně živíte. Jak se vlastně ilustruje kniha?

Od nakladatelství mám většinou zadaný jen přibližný počet ilustrací a jejich typů. Rozlišují se dvoustránkové, celostránkové a půlstránkové ilustrace a pak ilustrace drobné doplňkové, někdy také nazývané „špičky“. Dál už mám zcela volné pole působnosti. Sama si podle textu vybírám, co, jak a kde nakreslím, i to, jak bude kniha vypadat. Většinou s ilustracemi dodávám přibližný náhled sazby, jak si knihu představuji, často včetně ručně psaného písma pro titul nebo i názvy kapitol. V nakladatelství pak už jen knihu vysází grafik.

Foto: Ivona Knechtlová

Jsou obrázky jen výsledkem vaší fantazie nebo vám do nich někdo mluví?

Obvykle vůbec nikdo. Mám u většiny knih opravdu úplně volnou ruku a pracuji moc ráda zcela samostatně bez zásahů autora nebo nakladatelství. Maximálně se dělají nějaké drobné opravy, pokud je to opravdu potřeba, například, když je něco věcně špatně vůči textu, čeho jsem si nevšimla, nebo když je potřeba někde něco posunout, aby v sazbě na stránce lépe vyšel text. Ale děje se to jen zřídka.

Jakou technikou nejraději pracujete?

Z ručních technik mám nejraději akvarel, pastelky a různé kombinované techniky. Ilustrace pro knihy kreslím na iPadu v programu Procreate. Čím dál tím víc používám i do nich ručně malované textury, stromy, rostliny, protože obrázky s ručně malovanými texturami vypadají vždy zajímavěji. Vzniká tím taková digitální koláž a pracuji tak velmi ráda.

Jak dlouho trvá, než ilustraci nakreslíte a než jste s výsledkem spokojená?

To záleží na konkrétní ilustraci i na konkrétním typu knihy. Zda jde jen o drobnou kresbu nebo třeba celostránkovou ilustraci. Zda je v knížce více textu a méně obrázků, anebo jde o obrázkovou knížku, kde je to naopak. Velké ilustrace mohou trvat několik dní, malá ilustrace třeba jen dvacet minut.

Co všechno je potřeba udělat, než začnete kreslit?

Nejprve je vždy potřeba přečíst si důkladně text. Ke každé kapitole si vypisuji, co by bylo zajímavé nakreslit z pohledu příběhu. Ilustrace samozřejmě musí být v knize nějak rovnoměrně rozmístěné. Pak, když už mám docela jasnou představu, co vše budu muset nakreslit, začnu pracovat.

Jakým způsobem tvoříte ilustrace s použitím grafického programu?

U komplikovanějších ilustrací si dělám předem skicu. Drobné ilustrace kreslím rovnou. Tím, že pracuji digitálně, mohu řadu věcí měnit i v průběhu práce. Mohu zkoušet různé varianty barev i kompozice. Ilustrace kreslím ve vrstvách. Pracovat stylem koláže je velmi zábavné, protože právě tato technika často dovede obrázek úplně jinam, než jsem původně zamýšlela. A většinou je pak výsledek dokonce lepší, než jsem si ze začátku představovala. Každou knihu si pak v iPadu skládám stránku po stránce v programu Book Creator. Knihou se dá i virtuálně listovat a já přesně vidím, jak obrázky půjdou za sebou a zda všechno ladí. Vždy si dávám velmi záležet na celkovém barevném ladění knihy. Poslední dobou si u knih ráda dělám tzv. moodboard. Tedy nástěnku, kam vedle sebe ukládám obrázky, ilustrace, texty, poznámky. Lépe si tak utřídím nápady, představím styl, náladu a barevnost budoucí knihy.

Ilustrovala jste už spoustu knížek. Je těžké se neopakovat?

Je pravda, že s rostoucím množstvím knih se člověk opakovat může, ale zatím to nevidím jako problém. U některých knih se dokonce opakuji i cíleně, protože řada knih má více dílů a styl ilustrací i postavy jsou stejné. Někdy mám trochu obavu, že jsem už vyčerpala pro knihy všechny základní barevné kombinace, ale nakonec se vždy něco najde. Jinak myslím, že je dobré, když má ilustrátor svůj vlastní styl a když jsou jeho ilustrace pro něj typické a dobře rozpoznatelné. Celkem velké množství lidí mi píše, že kupuje nebo dokonce sbírá mnou ilustrované knížky kvůli ilustracím, a ne kvůli autorovi. Je to pro mne velká pocta.

Často kreslíte ženské i dívčí tváře. Proč?

Akvarelové slečny maluji převážně sobě pro radost a jako relaxaci a maluji je prostě velmi ráda. Ženy a dívky jsou krásné a něžné. Někdy se mi lidé ozvou, že jsou až moc smutné, ale mně se právě takové zamyšlené líbí. Na kreslení a malování je výborné, že je to přesně ta činnost, při které se snadno dostanete do stavu, ve kterém pro vás přestává okolní svět existovat a vy jste právě teď a tady, v tom jediném okamžiku, a hluboce se soustředíte jen na to, co děláte. A právě dívčí tváře jsou téma, u kterého, na rozdíl od ilustrací do knih, vůbec nemusím přemýšlet, nejsem ničím omezena, ale jen odpočívám, maluji a tvořím pro to samotné malování.

Jak pracujete s barvami? S rozmyslem nebo intuitivně?

Myslím, že pro barvy u mne platí obojí. Mám barvy velmi ráda a používám jejich kombinace cíleně s rozmyslem i jen tak podle pocitu, nálady. Mám ráda různé barevné kombinace a celkem si dávám záležet na tom, aby knihy měly nějaký cílený barevný koncept. I podle místa, kde se odehrávají, nebo podle nálady.

Foto: Ivona Knechtlová

Je pro vás tvorba zároveň relaxací?

Je to pro mě zábava i relaxace v jednom. Miluji právě ten tvůrčí proces, kdy dopředu nevíte, kam vás práce zavede. Samozřejmě, když máte před sebou knihu, do které musíte připravit šedesát ilustrací za dva měsíce, tak je to prostě práce. Sice zábavná, ale je to úkol, který máte před sebou, a to někdy přinese i velký stres a únavu. Snažím se odbíhat chvílemi právě k něčemu jinému, co zrovna dělat nemusím, ke své vlastní tvorbě, akvarelům, malbě pláten, výrobě porcelánu nebo třeba k mé zahradě a celkově k přírodě, která je mi tou největší inspirací a zdrojem energie. Velmi mne baví zkoušet nové věci, například vyrábět své přírodní barvy. Nedělám ráda dokola stále tu stejnou věc, chci zkoušet a objevovat pořád něco nového. Vrhám se do všeho bez obav a trochu po hlavě, ale k mému překvapení to většinou dopadá docela dobře.

Z jaké knížky, kterou jste ilustrovala, máte největší radost?

Radost mám ze všech. Ilustrování knih je pro mne práce snů. Speciální vztah mám k Anně ze Zeleného domu, kterou jsem kdysi moc toužila ilustrovat. O to větší překvapení bylo, když nabídka na její ilustrování od Albatrosu opravdu jednoho dne přišla. A pak mám zvláštní vztah k obrázkovým knihám, které jsem ilustrovala – Jak si vychovat sourozence a Dveře ke snu, kde je té ilustrátorské práce nejvíce, a které musí být o hodně víc koncepčně promyšlené. Na ty jsem moc pyšná. Ale úplně největší radost budu mít, až se mi podaří dát dohromady celou svou knihu.

A už na ní pracujete? O čem bude?

Ano, aktuálně začínám pracovat hned na dvou svých autorských knížkách. Obě jsou ze světa víl, ale každá je typově jiná. A námětů na další knížky mám už plný šuplík. Vedle toho pracuji také na obrázkové knize pro malé děti Ty jsi můj králíček pro nakladatelství Portál. Je to v zahraničí docela slavná kniha americké spisovatelky Margaret Wise Brown, v originále The Runaway Bunny, která poprvé vyšla už v roce 1942. Je to knížka pro úplně malé děti, a tak je to pro mne zas něco nového. Práce na ní mě moc těší.

Máte nějaký ilustrátorský sen?

Ráda bych ilustrovala jakoukoli knihu od Astrid Lindgrenové, tedy kromě Dětí z Bullerbynu, protože ilustrace Heleny Zmatlíkové jsou pro mě zcela nenahraditelné. Moc by se mi líbilo ilustrovat třeba Pipi Dlouhou Punčochu.