Text: Andrea Skalická; foto: archiv Dagmar Hálové

Dagmar Hálová: Roztavená sklovina je nádherná

Jak na svá studia na střední škole vzpomínáte?

Vzpomínám ráda a čím dál víc. Když se ohlédnu zpět, cením si přístupu profesora Viléma Dostrašila, který nás měl na výtvarnou činnost, a paní učitelky Mileny Baudysové. V dílně nás vedla s ohromným pochopením a přístupem. Dodnes se občas divím, s jak malou praxí jsme pod jejím vedením dokázali zajímavé věci.

Pocházíte z Jablonce nad Nisou, města, proslaveného bižuterií. Proč jste se rozhodla právě pro studiu sklářství?

Po dokončení základní školy jsem chtěla studovat na nějaké výtvarně zaměřené škole. V té době nebylo úplně jednoduché zvolit si školu, protože existovaly takzvané kvóty. Například jsem se zajímala o jednu školu v Brně, ale protože pro Severočeský kraj nebyla kvóta, nemohla jsem tam ani podat ani přihlášku. Vše bylo nalinkováno podle zaměření průmyslu v krajích. Proto moji spolužáci ze střední školy byli převážně z krajů, kde byl sklářský průmysl. Ale to jsem odbočila. Sklářská škola v Železném Brodě byla pro mě dostupnou volbou. Byla na velice dobré úrovni a mohla jsem si vybrat z množství zajímavých oborů. Nejvíce mě zaujala volná tvorba se sklem, což splňovaly vinuté figurky. Roztavená sklovina je prostě nádherná.

Text: Andrea Skalická; foto: archiv Dagmar Hálové

Vaše figurky jsou propracované do nejmenšího detailu. Jak vznikají?

Pod plamenem sklářského kahanu, který pracuje na principu plynu a vzduchu z dmychadla. Teplota plamene dosahuje 1000 °C, skleněné tyčinky se úplně roztaví a z nich se technikou navíjení vytvoří postavička, zvířátko. Používám olovnaté skleněné tyčinky, toto sklo je měkké, tvárné, má jiskru a váhu. Některé figurky občas tvořím i ze skla tzv. lampového, které se používá k výrobě perlí.

Co všechno k tvorbě potřebujete?

U výroby figurek se uplatní řada nástrojů – například pinzety, nůžky, hladítka, skalpel nebo jehly. Po vytvoření figurky je nutné ji nechat pomalu vychladnout ve speciální skelné vatě, aby se zamezilo vnitřnímu pnutí skla a figurka nepraskla. K práci u sklářského kahanu je potřeba zručnost obou rukou, neustále je nutné tyčinkami i výrobkem otáčet, prohřívat ho a tvarovat. Je to trochu jako hra na klavír, některé úkony musí člověk provádět nezávisle, automaticky. Něco je potřeba dělat rychle, aby figurka nevychladla.

Text: Andrea Skalická; foto: archiv Dagmar Hálové

Jak dlouho práce na jedné figurce trvá?

Figurka začíná u motivu, u rozhodnutí, jestli jde o fantazii nebo jestli se chci přiblížit realitě. Pokud zvolím reálný výrobek, začínám například studiem fotek nebo atlasů – třeba v případě, že chci dělat ryby. Figurku si naskicuji, rozmyslím barevnost, kterou mi umožňuje barevná škála skla. Někdy musím hodně kombinovat, protavovat. Hlavní je rozmyslet postup práce, kde sklo nahřát, kam povytáhnout ploutev nebo nohu, kam se kvůli praskání nevracet, za co a kdy chytit figurku na opačné straně, abych ji mohla dokončit. Vývoj figurky je postupný, od vzorku až po dopilování detailů. Stejně ale v průběhu jejího vývoje měním barevnost, občas postup, aby byl výsledek k mé spokojenosti. Ale pořád je co zlepšovat, jak to udělat ještě lépe.

Vaše tvorba je velmi široká… Co vás inspiruje?

Momentálně hlavně příroda, je to také závislé od požadavků, objednávek. Snažím se, když je trochu času, vyvzorovat nové věci nebo alespoň vylepšovat ty starší. Postupně doplňuji nové figurky do betlému, včetně zvířátek, nebo se vracím k odloženým projektům.

Text: Andrea Skalická; foto: archiv Dagmar Hálové

Máte někdy čas vyrobit něco jen tak pro radost, anebo tvoříte pouze na objednávku?

Většinu věcí dělám na objednávku, na „svoje“ věci nemám tolik času. Poslední dobou dělám i zvířátka podle fotek a ta zaberou víc času. Vyvzorovat, vyzkoušet a dotáhnout, aby zvířátko nebo postavička byla akorát, nějaký čas trvá.

Máte dílnu v Lažánkách u Blatné v jižních Čechách. Je pravda, že vaše tvorba nemá v regionu konkurenci?

Když jsem se s manželem přestěhovala v devadesátých letech do Lažánek, byla jsem tady tak trochu bílá vrána. Postupem času tu několik výrobců zabývajících se především výrobou vinutých perel i figurek přibylo. Převážně ale figurky dělají lidé ze severu Čech a každý tvůrce má osobitý rukopis.

Text: Andrea Skalická; foto: archiv Dagmar Hálové

Jakou pozici má tento obor u nás?

Tvorbě skleněných figurek se věnuji intenzivněji už několik let, protože nechci, aby toto řemeslo zaniklo, ale zůstalo na úrovni, kterou vždycky mělo. Ze školy vzejde každoročně několik absolventů tohoto oboru, ne všichni u něho ale zůstanou. Bylo tomu tak i dříve, ale v současné době při otevřenějším trhu je konkurence veliká. Teď nemluvím o kvalitě. V poslední době mi připadá, že si k těmto výrobkům lidé znovu nacházejí cestu, hlavně jsou to věci pro radost.

Jak složité je v tomto oboru podnikat a uspět?

Asi se dá uspět, chce to zviditelnit se, nabízet zboží a spolupracovat s obchodníky. To ale není to pravé pro mne, sázím spíš na kvalitu než na rychlost. Nechci se dát někým nebo něčím omezovat.

Povedlo se vám dostat s figurkami i do zahraničí. Jak k tomu došlo?

Mé betlémy se skleněnými figurkami byly k vidění na různých výstavách a pak se mi ozvalo pár zájemců. Jinak ale figurky na žádné zahraniční prodejní trhy nedávám. Byla to spíše náhoda.

Text: Andrea Skalická; foto: archiv Dagmar Hálové

A jste k vidění na trzích u nás? Kde prodáváte?

Figurky prodávám u sebe v dílně, občas se účastním předvánočních nebo velikonočních trhů v různých muzeích. Po dlouhé době mám i webové stránky. Mám i pár stálých odběratelů, třeba zámek Blatná nebo hrad Křivoklát. Pro jednoho člověka až dost, vzhledem k tomu, že si sama dělám krabičky a obaly. Ráda figurky zájemcům i zašlu.

Je možné vás v dílně navštívit a vidět při práci?

V dílně mě může navštívit kdokoliv. Ale jsme trochu stranou, a tak je dobré se ohlásit předem. Ráda předvedu ukázku výroby figurek. Pokud mám volné figurky, tak i prodám.