Přírodní pomocníci pro zdravé klouby
Tužebník jilmový
Filipendula ulmaria
Domácí tužebník se poměrně hojně vyskytuje na vlhkých místech, jako jsou příkopy, louky, lužní lesy, nivy řek a pobřežní křoviny. Potřebuje bahnitou půdu s dostatkem humusu. Jde o vysokou rostlinu s hranatou lodyhou vysokou i dva metry.
Sběr: Léčivé smetanově bílé květy se sbírají od června do srpna. Odstřižená nať se suší ve stínu na sítech nebo plachtě, poté se ukládá do uzavíratelných sklenic. Aby nedošlo k zapaření, musí dobře uschnout nejen květy, ale i silné stonky.
Využití: Čaj z tužebníku se často používá proti revmatickým bolestem při zánětech kloubů či dně, pomáhá i proti výrůstkům v kloubech. Působí komplexně – utišuje nejen bolesti, ale pomáhá i odtoku škodlivých látek z těla. Příprava léčiva není složitá, ale vyžaduje čas – jedna lžička řezané sušené natě s květem se přelije čtvrtlitrem studené vody a nechá deset hodin stát. Poté se výluh přecedí a pije, doporučené jsou jeden až dva šálky denně.
Kopřiva dvoudomá
Urtica diadoca
Kopřivu najdete hlavně na půdách bohatých na dusík, často roste poblíž pastvin, daří se jí i na zahradě u kompostů a plotů.
Sběr: Pro léčbu revmatických potíží se používá buď kvetoucí nať, nebo kořeny, které se vyrývají na podzim a na jaře. Drobné zelenavé květy seskupené do jehněd se objevují v červnu.
Využití: Vnější léčba je založena na zkušenostech našich předků – postižené klouby se pošlehají čerstvými kvetoucími rostlinami, a to alespoň tři dny po sobě. Aby byl účinek silnější, místo neoplachujte, silně se prokrví, díky čemuž se odplaví škodliviny z pokožky i kloubů. Další možností je také kopřivová tinktura připravená z kořenů. Ty nasbírejte a nakrájejte na drobné kousky a louhujte ve vinném lihu v poměru jedna ku deseti, a to po dobu tří týdnů, občas se obsah lahvičky protřepe. Scezená tinktura se užívá v dávce dvacet kapek třikrát denně, a to po dobu asi šesti týdnů. Léčbu opakujte dvakrát ročně. Také pravidelné pití čaje z kopřivových listů přispívá k utišení revmatických potíží, zlepšuje pohyblivost kloubů a chrání chrupavky.
Jalovec obecný
Juniperus communis
Jalovec je rozšířenou a univerzální léčivou rostlinou. Kdysi rostl poměrně hojně v sušších slunných lesích a na loukách, dnes se s ním častěji setkáte na zahradách. Nemá rád přesazování, potřebuje světlo, ve stínu se nedaří. Odolá ale i silným mrazům a suchu.
Sběr: Léčivé účinky mají dužnaté plody – nepravé šištice neboli jalovčinky, které najdete jen na starších samičích rostlinách. Dozrávají v září a říjnu, suší se mírným teplem a skladují v suchu.
Využití: Jalovec pomáhá povzbudit a prokrvit organismus, má také silný dezinfekční účinek. Při revmatických potížích se používá vnitřně i zevně. Postižené a bolavé místo potírejte rozmačkanými šišticemi, čímž se kůže stimuluje a prokrvuje. Účinná je také podzimní kúra, kdy se čerstvé bobule několik týdnů žvýkají – začíná se s jednou denně, poté se každý den jedna přidává až do patnácti, kdy dávku zase snižujete. Kúra tedy trvá třicet dní.
