Návrat do Krkonoš

Parcelu, na níž chalupa stojí, zdědila původní majitelka po dědovi. Nejezdila sem a neplánovala ji využít ani v budoucnu, tak pozemek nabídla k prodeji. V místní realitce však byla o zájemce nouze. Rozloha 4 000 metrů čtverečních umožňovala vystavět na parcele dva domy, jenže ke druhému by byl přístup jen přes zahradu prvního. A to nikoho nelákalo. Navíc sem nebyla přivedena voda ani elektřina. Pozemek ležel ladem, staré stromy, o které nikdo nepečoval, usychaly a lidi si dokonce zvykli vozit sem odpadky.

Světlo v exkluzivně prosklené kuchyni umocňuje bílá barva linky a posezení

Parcela na nás čekala

Žalostný vzhled toho místa Hanku neodradil. „Hned jsem věděla, že tady bude stát náš dům. Mému muži se lokalita také líbila, tak jsem se vydala do realitky. Když jsem jim oznámila, že chci koupit parcelu celou, měli radost,“ začíná vyprávět naše průvodkyně. „Pavel, který měl v té době zajímavou práci v cizině, nechal všechno na mně. Byl rád, že se vracíme do jeho rodiště.“ V té pěkné podkrkonošské vesničce bydleli manželé v domku Pavlových rodičů už po svatbě. Po dvaceti letech byla hlava rodiny v rámci firmy povolána do Mladé Boleslavi a manželka a dva synové se stěhovali s ním. „Dům jsme si tady nechali. Když pak Pavel dostal před sedmi lety zajímavou příležitost v zahraničí, rozhodla jsem se vrátit do Krkonoš. V našem domku se zabydlel mladší syn s manželkou a mě napadlo, že by se hodila další chalupa, v níž by byl prostor pro nás i pro víkendové pobyty druhého syna.“

Dřevěnku – ale jakou?

V roce 2012, když byla koupě pozemku uzavřena, začala Hanka teprve přemýšlet, co na něm postavit. Že bude dům ze dřeva, to bylo jasné. Ale jaký? Repliku tradiční nízké roubenky, jaké se zachovaly dole v obci, nechtěla. Netoužila ani po srubu. „Představovala jsem si moderní stavbu s velkými okny, podlahovým topením, prostě se všemi výdobytky moderních technologií,“ vysvětluje.

Nejdřív ji zaujaly dřevostavby na pilotech. Šlo o jednoduché stavby z modulů, které se daly podle potřeby přikupovat. „Nevypadaly špatně, měly plášť ze sibiřského modřínu, který by se nemusel natírat. Ale nakonec jsme si se synem řekli, že by na pozemku působily jako nic, jako dvougarsonka. Odradil nás i fakt, že domky měly pultovou střechu. Do místa, kde obvykle napadne hodně sněhu, by to nebylo dobré. Navíc jsme dostali papír, že i když do Krkonošského národního parku ještě nespadáme, musí tady střecha mít určitý sklon.“

Nastalo další brouzdání po internetu, listování v časopisech a kreslení plánků. Nakonec Hance padly do oka domy, které staví na klíč společnost Woodlife. „Vyrazili jsme se synem do jejího sídla u Olomouce, kde nám ukázali právě dokončený dům. Je to vlastně stavebnice z lepených trámů a uvnitř je zateplení a dřevěný obklad. Měla jsem radost, že dělají tahle velká okna a některé stěny hodně prosklené,“ ukazuje majitelka na přední štít domu.

Do plamenů v keramickém krbu je vidět ze sedačky i od jídelního stolu

Stavba bez připomínek

K plánům, které projektant Ing. Vajdák po prohlídce pozemku nakreslil, neměli investoři jedinou připomínku. Hanku navíc potěšilo, že půdorys odpovídal jejímu návrhu. „Studovala jsem sice strojařinu, ale jsem tělem i duší stavař,“ přiznává. „Organizovala jsem dvě rekonstrukce našeho domku a také rekonstrukci a dostavbu pojišťovny, kde jsem byla zaměstnaná. Nový stavební zákon jsem měla v malíku. To se mi ostatně hodilo i teď při jednání s úřady a se sousedy, od nichž bylo nutné získat souhlas se stavbou a také s používáním přístupové cesty.“

Na jaře roku 2013 se začalo stavět. Nejdřív odbagrovali stavbaři do roviny potřebnou plochu a vybetonovali základovou desku. Vytěžená hlína se použila na skalku rámující stavbu směrem ke svahu. Pak energetici položili sítě. Mezitím už tesaři podle plánu nařezali trámy a přivezli z Moravy náklad. Všechno šlo dobře až pod kopec. Tam museli trámy překládat na menší nákladní auto, jinak by se na parcelu nedostali. Pak už všechno seskládali jako stavebnici. „Bylo zrovna nádherné léto, práce jim šla od ruky. Firma se o všechno postarala, nemusela jsem mít ani stavební dozor.

Z galerie si mohou chalupáři užívat krásu obývacího prostoru otevřeného do krovu

Majitel, pan inženýr Pavlíček, udělal rozpočet a podle toho se taky jelo. Na čem jsme se dohodli, to platilo,“ říká spokojeně Hanka. Stavba je z lepených smrkových trámů, na které je kotvena dřevovláknitá izolace Steiko. V místě napojení rámů oken je ještě skelná vata. Jako výplně jsou použita trojskla s bezpečnostní fólií. Střecha je opatřena betonovou krytinou Mediterran Danubia s dvojitým lakem. A terasa, v níž už byl upravený výřez 2 × 2 metry pro vířivku Aston, je z kompozitního materiálu Twinson, tedy ze směsi dřeva a PVC. „Důležité je, že neklouže a nedělá třísky, což oceňujeme hlavně teď, když tady pobíhají Eliška a Pavlík, naše tříletá vnoučata,“ zdůrazňuje Hanka a listuje dál v dokladech. „Chalupa je zvenčí natřena Tikkurilou Valtti v odstínu pinie a uvnitř je všechno opatřeno bílou lazurou, což prostor ještě rozsvítilo.“

Z „londýnského“ sedacího koutku je úžasný výhled na místní kostel

Tři druhy topení

Zároveň se stavbou se řešilo vytápění, které je, jak si paní domu přála, bezúdržbové. Už při přípravě stavby se vykopala přes celou zahradu šachta, v níž je uložen kolektor tepelného čerpadla země-voda. Ta proudí do podlahového topení v přízemí. „Celý systém instalovala firma, s níž jsme měli dobré zkušenosti už při rekonstrukci domku Pavlových rodičů,“ vysvětluje Hanka. „Doplňkové práce a služby svěřuje totiž Woodlife moudře místním odborníkům, aby se zbytečně necestovalo.“

Tam, kde jsou v podlaze uloženy trubky topení Multibeton, zvolili majitelé dlažbu, která dobře vede teplo. „Je tady šikovná i proto, že oba synové mají psy. Přerostlý bláznivý jorkšír ani francouzský buldoček sice velký svinčík nenadělají, ale úklid je takhle jednodušší,“ pochvaluje si chalupářka.

Dlažba je výhodná i proto, že se majitelé nakonec rozhodli dopřát si v obýváku ještě živý oheň. Hanku okouzlily práce akademického sochaře Milana Exnera z Poděbrad a nechala u něj ručně vyrobit originální kachle na krb. „Vložka je rohová a je příjemné, že můžeme do plamenů koukat ze sedačky i od jídelního stolu. Krb hřeje krásně. Až moc. Když zatopíme, syn hudruje, že je nahoře vedro.“

Vzhledem k náročné výrobě krbových kachlů byl dům, který měl být hotový už v roce 2013, dokončen až na jaře. Ale vysoký světlezelený krb za to stojí, je ozdobou přízemí.

S výjimkou koupelny a galerie je prostor v patře bez dveří

Je to paráda…

Ve známé písničce Karel Zich kdysi zpíval: Je to paráda, lehnout si na záda a číst si… Hanka se prý přesně tak cítí, když si zaleze do knihovny a lehne si s knížkou a kafíčkem na kanapátko po Pavlově babičce. „Bylo vyhozené v jejich domku na půdě a já po něm hned sáhla. Je tady šikovný čalouník, dal ho bezvadně do pořádku. A Pavel má v oblibě pracovnu. Však se pojďte podívat.“ Vracíme se znovu ke vstupu. Za prvními dveřmi je po levé ruce technická místnost, kde je tepelné čerpadlo a police pro všechno možné, co je v domě potřeba – od nářadí až po vysavač. Vstupní prostor je oddělen od chodby, odkud vedou další dveře k jednotlivým místnostem.

Do ložnice s „baldachýnem“ ze světlého dřeva se kontrastní nábytek hodí

Vpravo míří do knihovny, naproti níž je pracovna. Koupelna je na konci chodbičky. Pár kroků doleva a už se otevírá vstup do obýváku. Před ním vpravo je ještě ložnice a naproti samostatné WC, vedle kterého stoupá schodiště do patra. Tam je království rodiny staršího syna. „Konečně mám kuchyň, jídelnu a obývák spojené, jak jsem si vždycky přála. Když přijdou kluci s partnerkami a teď i jejich děti, nejsme odděleni, ale užíváme si víkend všichni dohromady. Když si někdo chce zalézt do samoty, místa je tady dost,“ libuje si naše průvodkyně.

Béžovo-bílou kombinaci dodrželi majitelé i v koupelně

Evžen radši nepřišel

Když jsme prošli prosklenými dveřmi na terasu, objevil se náhle i pán domu. Usadili jsme se na čerstvém vzduchu a rozhlíželi se po zahradě. „Nechali jsme tu pár jabloní, třešní a blumu. A zasadili jsme lípu, kterou jsem vždycky chtěla v zahradě mít, a ořešák,“ informuje Hanka. „Hezky se rozrůstá i remízek z keříků a rostlinky ve skalce. Ta jediná vyžaduje občas péči.“

Vnoučata si víkendy u dědy a babičky moc užívají

„Máme i pár záhonků zeleniny, ale ty sklízí Evžen,“ zapojil se do hovoru Pavel. Vysvětlení podala paní domu: „Asi před dvěma lety se sem podhrabali tři zajíčci. Jeden si u nás udělal pod zlatým deštěm pelech. Už je to macek, říkáme mu Evžen. A vůbec se nás nebojí.“ Téma uzavřel Pavel, vášnivý nimrod: „Má štěstí, že se zajíci smí lovit jen na společném honu…“

Vířivka nabízí relax v létě i v zimě. Když napadne sníh, je to prý úžasný zážitek!

Ložnice majitelů se nachází v přízemí