Díky „hříbku“ žudra a rákosové střeše nelze dům Vlčkových přehlédnout

Z hradu pod rákosovou střechu

V Lysovicích a několika dalších vesnicích v blízkosti Vyškova najdete historických žudrových domů víc, ale dům Vlčkových upoutá už na první pohled především impozantní rákosovou střechou a rovněž tradiční bílou fasádou strukturovanou obloukovým „prstovým“ dekorem.

Dům ovšem není žádným zakonzervovaným muzeálním exponátem. Uvnitř se normálně bydlí a jeho majitelé jsou v něm i po osmnácti letech velmi spokojeni. Jak už to však v podobných případech bývá, je všechna ta krása a jedinečnost spojená se spoustou práce.

Z památky do památky

Oproti jiným milovníkům tradiční architektury a příznivcům zabydlování starých domů měli Vlčkovi na počátku určitou výhodu. Edita je vystudovaná architektka a už při studiu se zajímala o historické památkově chráněné stavby. Spolu s Markem navíc strávili několik let jako kasteláni na hradě Helfštýně, v jehož staletých zdech se jejich vztah k památkám ještě upevnil.

„Právě tam můj vztah ke starým materiálům a stavebním postupům ještě více zesílil. Na hradě vidíte kolem sebe jen věci, které spolu ladí, všechno je po staletí pevné a neměnné, nic není vyrobené narychlo,“ vysvětluje Edita.
Dům v Lysovicích pak Vlčkovi objevili jakousi osudovou náhodou zrovna v době, když už začínali mít náročného provozu na Helfštýně dost a rozhodovali se k životní změně.

„Chtěli jsme pořád do nějaké památky, možná na nějaký menší hrad. A v té době se k nám dostala informace, že je na prodej právě tenhle dům. Bylo v něm malé soukromé muzeum, které majitel pietně udržoval a sám obýval přístavbu ve dvoře.“

Nejdříve se tedy do Lysovic jela podívat Edita, o něco později i Marek. Dům je oba okouzlil a s původním majitelem si plácli velmi rychle, i když bylo jasné, že je čeká spousta práce.

„Nebyla tu koupelna ani sporák, topilo se jen kachlovými kamny a bylo jasné, že se dovnitř musí zavést voda,“ vzpomíná Edita. A říká rovněž, že od samého počátku počítali s pietní rekonstrukcí a pouze s minimálními zásahy do dispozic domu, což obnášelo přizpůsobit k bydlení stávající prostory a vzdát se například možnosti budování dalších místností v podkroví.

rostor žudra dnes skýtá příjemné posezení pod střechou a zároveň venku

V domě zůstaly dochované nejrůznější původní prvky včetně dveří s typickou závorou

Rákos na střeše bez problémů odolává dešti i větru

Přírodní materiály

Rekonstrukce tedy zahrnovala rozvody vody a vybudování koupelny v někdejší komoře, přestavbu černé kuchyně na kuchyňský kout či položení dřevěných podlah v některých místnostech, zatímco v jiných zůstala keramická dlažba ještě po původních německých majitelích. Už za protektorátu byl ostatně dům památkově chráněn, a jak Marek s úsměvem připomíná, dozorovala tehdy použití správné keramické dlažby říšská památková komise v čele s K. H. Frankem.

Velkou výzvou byla i rekonstrukce vnější podoby domu. Když ho Vlčkovi kupovali, měl na střeše dva typy dosluhujících pálených tašek. Z dochovaných fotografií však vyplývalo, že původní střešní krytinou na domě byl slaměný došek.

„Variantu návratu k došku jsme původně zvažovali, ale nakonec jsme ji zavrhli. Je to příliš drahé a náročné, střechu z došku nelze průběžně opravovat, navíc se na došky musí pěstovat speciální žito, které má oproti současným odrůdám delší klasy,“ vysvětluje Edita Vlčková. Aby však mohl dům přece jen získat co nejvíce původní charakter, zvolili majitelé rákos.

„Vrstva rákosu je silná čtyřicet centimetrů, je to vlastně pevná deska, po které bez problémů stéká voda. Rákos je vodní rostlina, velmi dobře proto odolává vodě. Měl by vydržet třicet let s tím, že pak se jen našívá další vrstva a není nutné sundávat tu původní,“ popisuje Marek Vlček. Toho ostatně rekonstrukce domu nasměrovala k nové profesi, kterou je práce s přírodními stavebními materiály včetně hliněných omítek a izolací.

Zatímco v současné době je používání těchto materiálů ve stavebnictví stále vzrůstajícím trendem, před dvaceti lety byly tradiční postupy včetně používání hliněných omítek spíše na okraji zájmu. Dům v Lysovicích je ovšem z hliněných cihel a majitelé se rozhodli obnovit i původní hliněnou fasádu. Markovi tedy nezbylo než si původní postupy osvojit a naučit se je právě při opravě vlastního bydlení. „Aby bylo možné se starými technologiemi pracovat, je nutné umět tesařské, zednické či hlínařské řemeslo nebo pokrývačství. Na původních řemeslných postupech je však dobré i přirozené materiálové řešení a využívání především takových materiálů, které byly v daném místě k dispozici.“

Rozlehlé zatravněné nádvoří skýtá dostatek prostoru k práci i k posezení

Od okolního světa oddělují zádveří symbolická vstupní vrátka

Vlčkovi si bydlení v domě nemohou vynachválit

Velká kachlová kamna obvykle postačí na vytápění celého domu

Příjemné klima v hlíně

Lysovický dům smysl používání zmíněných tradičních materiálů demonstruje už svým charakteristickým vnějším vzhledem, z nějž doslova dýchají stopy doteků lidských rukou. Kombinace hliněných stěn a omítek s rákosovou střechou navíc zajišťuje velmi příjemné klima uvnitř: v domě není horko ani za letních veder, v zimě se naopak velmi rychle vytápí jen s pomocí kachlových kamen.

Vstup z ulice vede přes částečně kryté zádveří, tedy ono zmíněné žudro, které tvoří příjemné rozhraní mezi obytným prostorem a vnějším světem. Atmosféru vstupní místnosti s někdejší černou kuchyní a jídelním stolem zčásti tvoří i původní nábytek včetně nádobí. Je tady příjemně chladno a příchozímu chvíli trvá uvědomit si, že z tohoto prostoru nevede žádné okno ven.

Následující obytná místnost s klavírem je naopak velmi světlá a přispívají k tomu i světlejší podlahová prkna a strop ze dřeva v ponechaném přírodním odstínu.

Několik kroků chodbou vás dovede na rozlehlý zatravněný dvůr, kde lze posedět pod letitým stromem. Kromě majitelů a jejich dětí si ho spokojeně užívají i psi. V přístavcích najdete další obytný pokoj a otevřené spací patro pro hosty. Nezbývá než jim závidět, protože navštívit takový dům se jen tak někomu nepoštěstí.

Velká světnice je plná světla, a kromě hraní na klavír tady lze i spát

Dům sloužil jako zemědělská usedlost, průjezdem mohly na nádvoří pohodlně zajet povozy

Díky „hříbku“ žudra a rákosové střeše nelze dům Vlčkových přehlédnout

www.hlinenydum.cz