Chodníček v zahradě
Při jeho navrhování bereme v potaz nejen koncepci zahrady, ale i typ podloží, do kterého budeme povrch chodníku ukládat. Pokud již máme vzrostlou zahradu, chodník naplánujeme tak, abychom zbytečně nepoškodili dřeviny a zeleň, které zde pěstujeme.
V zahradě se uplatní i částečně zpevněný povrch (OBI)
Písek, oblázky, dlažba i dřevo
Ve volné zahradě a v místech, která nejsou zatížena velkým provozem, se uplatní písek, štěrk a oblázky. Okraje těchto chodníků pak můžeme dosázet nízkými půdokryvnými keři. Pohledově jsou hezké, celkem snadno (pokud sem nenapadá příliš mnoho listí a větviček) se udržují a finančně patří k levnějším řešením. Chůze po nich ale není příliš pohodlná. Pokud potřebujeme pevný povrch, můžeme vytvořit mlatovou cestu nebo sáhneme po dřevě. To je příjemné na pohled i na došlap, ale má jednu nevýhodu. Ve vlhku je kluzké, a když na něm zahlodá zub času, uvolňují se z něj třísky, až nakonec ztrouchniví. Je tu ale řešení v podobě betonových dílců, které dřevo věrně imitují, a na první pohled nepoznáme, že jde o litý beton. Tyto prvky se vyrábějí s vysokým podílem ruční práce, mají dokonalou strukturu a vzhled dřeva. Podle potřeby si můžeme vybrat buďto provedení dub, nebo smrk a také několik rozměrů „prken“. Výrobky mají standardní vlastnosti betonu. Jsou pevné, odolné proti mechanickému poškození, netečné vůči mrazu i vysokým teplotám a mají dlouhou životnost. Použít můžeme i zatravňovací dlažbu, jejíž dílce mohou být z betonu i z plastu. Tu volíme v případě, že dáváme přednost zelené zahradě.
Betonové dílce se hodí také na schody, obrubníky a palisády (Diton)
Stavba pevného chodníku
V případě, že se rozhodneme pro pevný povrch, nesmíme zapomenout na vybudování správného podkladu, na rovinu a spád chodníku, aby se na něm netvořily kaluže a nebyl kluzký. Podklad i povrch cesty vždy volíme podle typu podloží. Například kamenitý podklad je stabilní, zato jílovité a lehké půdy pracují podle klimatu a mění se za horka i za vlhka, proto je potřeba vybudovat kvalitní základ. Použijeme na něj písek, štěrk i stavební suť. Při výběru materiálu na povrch se poradíme s prodejcem a zjistíme, jak hluboký základ bude konkrétní materiál vyžadovat. Při pevném provedení chodníku si můžeme vybrat přírodní lomový kámen i kamennou dlažbu, venkovní mrazuvzdorné dlaždice, které strukturu kamene imitují, vymývané betonové díly s oblázky, pálené cihly i betonovou dlažbu. Do zahrad u chalup volíme protiskluzovou úpravu. V travnatém pozemku je dobré k ploše chodníku přidat i obrubníky. Ani u chalup se nemusíme bát sáhnout po betonu, s nímž můžeme dát volný průchod vlastní fantazii, když v ploše chodníku necháme volná místa, která osázíme nízkými trvalkami nebo travinami. Další možností jsou formy ze speciálního plastu, do nichž se lije beton a kterými s minimálními náklady vydláždíme jak chodníky, tak terasu, dvorek nebo okolí bazénu. Vybrat si můžeme formát římská dlažba nebo přírodní kámen, který se do zahrad a k chalupě hodí lépe.
Dlažba Linie dřeva vydrží mnohem déle než skutečné dřevo (Diton)
Postup odlévání
Na zhutnělý rovný povrch položíme formu, nasypeme do ní namíchaný beton, upěchujeme a vrch zahladíme. Poté formu vyjmeme, položíme těsně vedle a pokračujeme. Jestli děláme chodník či plochu, která má unést velkou zátěž, musíme nejprve vytvořit podklad z armovaného betonu. Betonovou směs můžeme obarvit na požadovanou barvu. Když beton zatuhne, vylijeme spáry řidší betonovou směsí nebo je po úplném zatvrdnutí betonu vysypeme pískem.
